Scéna.cz 

Svědectví terezínských zdí

České centrum Praha představuje výstavu Richarda Homoly SVĚDECTVÍ TEREZÍNSKÝCH ZDÍ. Velkoformátové snímky z prostředí bývalého ghetta tvoří součást rozsáhlého projektu, který zachycuje dochované stopy, vzkazy a jiné nápisy ryté obyvateli ghetta do domovních zdí.
Richard Homola se pro České centrum Praha rozhodl vybrat rozsáhlou část fotografického souboru čítajícího asi 150 negativů. Soubor představuje nálezy osobního charakteru, artefakty týkající se organizační struktury ghetta a doplňující výtvarné práce, které charakterizují Terezín v jeho specifické podobě. Zachycené nápisy z válečných let jsou dnes navíc ohroženy různými opravami a přestavbami. Fotograf objevil stopy času: kresby nebo nápisy jsou většinou na půdě, ve sklepě nebo v městských branách. Všude tam, kde vězni bydleli nebo kam chodili pracovat. Někdy vyryli celé svoje jméno, nebo napsali jen slovo „máma“ či „ghetto“. „Vězni neměli v ghettu žádnou jistotu. Jen tušili, že příští hodina může být jejich poslední. A tak po sobě chtěli něco zanechat, vzkaz do budoucna,“ objasňuje Homola. „Někteří napsali své jméno, jiní si vyryli vlastní náhrobek. Nafotil jsem prvních pár záběrů a došlo mi, že tyhle vzkazy musím uchovat.“

Podle Richarda Homoly je divácky nejzajímavější několikametrová karikatura diváků v kině nebo replika románsko-gotické fresky v bývalém dětském domově, a samozřejmě kresba Hradčan. „Na každého bude asi působit něco jiného, pro mne jsou nejsilnější fotky typu: kostrbatým písmem naškrábaný nápis ,mámaʻ, který jsem našel na jedné půdě 50 cm nad podlahou, nebo slepé zrcadlo v absolutně temném a vlhkém sklepě. Takové věci vyžadují po divákovi určitou představivost a potom jsou schopné o Terezíně vyprávět v jiných rovinách, než se běžně píše,“ uvedl fotograf. Jenže kterákoli z vyfocených věcí může mít děsivější příběh, než si můžeme představit, a to beze všeho patosu. Zdaleka se však nejedná jen o rytiny, ale i o kresby a nápisy všeho druhu, včetně erotických.
Projekt Richarda Homoly byl podpořen v letech 2013 a 2014 grantem Nadace Židovské obce v Praze. Autor na něm začal pracovat v květnu 2013 a činí tak dodnes. Za necelý rok práce bylo provedeno pátrání na 90 % venkovních zdí šancí, 75 % obytných a kasárenských objektů města a asi 15 % soukromých domů. Celkem to představuje cca 25 % rozlohy ghetta. Práce byla realizována technikou velkoformátové černobílé fotografie, tj. formát negativu 18 × 24 cm a 20 × 25 cm. Soubor je kopírován formou kontaktních kopií na bromostříbrné papíry.

Richard Homola se narodil 30. listopadu 1966 v České Lípě. Umělecké fotografii se věnuje od roku 1989. Připravil více než čtyřicet samostatných výstav, z toho tři zahraniční (Německo, Rakousko, USA). V roce 2002 se stal členem Asociace fotografů. Do roku 2008 působil v rodné České Lípě, nyní žije a pracuje v Praze. Osou Homolovy tvorby je zobrazení krajiny – přírody živé i neživé – ve vztahu k výtvorům lidských rukou. V letech 1993 až 2000 Homola vytvořil několik ucelených cyklů: Kláštery, Irsko, Česká Lípa – dny a noci, Bezděz a Kraj pod Vlhoští. K těmto souborům ještě připojil intimní krajinářské Peklo a práci Sv. Vít, v níž se pokusil ztvárnit katedrálu sv. Víta. Pro jmenované cykly autor užil střední formáty filmu, od roku 2002 ovšem pracuje s velkoformátovou kamerou a vytváří tzv. kontaktní kopie. Technikou kontaktu vznikla řada dalších tematických cyklů a stále se rozšiřujících souborů, např. Český Krumlov, Telč, Pražské mosty, Parky aj. Homolův cyklus Máchovo jezero byl v únoru 2007 oceněn třetím místem na fotografické soutěži „Štíty Viléma Heckela“.

Pilotní výstava Svědectví terezínských zdí byla uvedena v květnu 2014 v Malé galerii České spořitelny v Kladně, poté proběhla v prostorách Židovského muzea v Praze a nyní bude k vidění v Českém centru Praha.
Kurátorem výstavy je Petr Kliment.
Vstup zdarma.