zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Dívka s perlou v kinech

Královská obrazárna v paláci Mauritshuis v Haagu

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Královská obrazárna v paláci Mauritshuis v Haagu přechovává nejvzácnější poklady holandského malířství z období „zlatého věku“ - 17. století, z času, kdy se vzhledem k protestantismu přestalo malířství vázat na náboženství a církevní prostory a vstoupilo vybaveno nereligiózními náměty do měšťanských domů a paláců.

Nejpopulárnějším exponátem a „labelem“ galerie v Haagu, nacházejícím se na obálkách knih, plakátech, tričkách, hrnkách, záložkách a tisíci dalších suvenýrů je „Dívka s perlou“ (s perlovou náušnicí) Jana Vermeera z roku 1665. Před dvěma lety se ovšem z paláce musela vystěhovat a vydat se na dlouhou pouť světem. Navštívila USA, Japonsko, Itálii a jiné země a všude si tato „Mona Lisa severu“ získala davy nadšených obdivovatelů.

Nyní dorazila zpět do svého zrekonstruovaného domova a o jejím návratu v doprovodu podobně vzácných společníků vypráví dokumentární film z cyklu „Světové malířství na plátně“ s titulem „Dívka s perlou“.

Dokument sleduje cestu obrazu do prázdného paláce a jeho kontextuální instalaci - je ve společnosti podobně záhadné dívky píšící dopis, kterou namaloval Gerhard Borch v roce 1655 . Odborníci – od ředitelky muzea, přes kurátory, kunsthistoriky po výtvarníky, restaurátory, spisovatele a novináře prozrazují všeobecně sdílená fakta o malíři i obrazu i své názory a domněnky, někdy zcela protikladné. Tím více mysteriózně dílo působí.

Kamera v dlouhých záběrech v odstupu i detailu dovoluje „důkladný“ pohled, který by vzhledem k zábradlí a v sále přeplněném návštěvníky asi nebyl v reálu možný. Na černém podkladě září tvář neznámé velmi mladé dívky a nastoluje první a nejdůležitější otázku – kdo to je? Jedna z malířových dcer – měl jich 15 ale jen 11 přežilo- někdo jiný z rodiny, služka, neznámá z ulice nebo pekařova dcera? Když nelze přímo odpovědět, je třeba nadhoditt alespoň nějakou „vědeckou“ hypotézu – je to fikce, která předstírá, že je skutečná a pozorovatel jí podlehne? Naznačují pootevřené rty, že chce něco říci? Je to symbol dobrých vlastností? Perla – i když to není opravdová perla pouze skleněná – odkazuje na věrnost a cnostnost. V tomto smyslu nejpravděpodobněji zní – „tron ie v tureckém stylu“. Tronie jako zvláštní vlámský žánr – nikoliv portrét skutečného člověka ale zobecnění určitého citového stavu, charakteru. Turban, který má na hlavě, (a který by si v oné době žádná žena v Holandsku na hlavu neposadila, jak podotýká ředitelka muzea) – asociuje exotiku, zájem o vzdálené kraje, z nichž do Holandska proudilo zboží nejrůznějšího druhu.

O způsobu malby lze vypovědět již mnohé díky restaurátorskému průzkumu v šedesátých a devadesátých letech - např. jak byly vrstveny barvy na perle, na rtech, kde se odráží světlo, jak se podařilo vytvořit zdání vlhkosti a živosti očí a rtů. Vědci si však doposud neví rady s tím, jak byl veden štětec, jak bylo dosaženo oněch světelných záblesků – jakýchsi rozmazaných nepatrných kapiček po celém obraze a vyvádí je z míry i to, že malíř musel patrně vědět, jak vnímá lidské oko a jak vjemy zpracovává mozek, aby mohl tvář podat tak plasticky. Až má pozorovatel dojem, že se za ním ohlédla živá žena.

Mistr Vermeer čaroval se světlem i v dalších svých obrazech – nenakreslil jich tolik jako jeho současníci – mluví se celkem o 36, ale i tak měl z jejich prodeje dobrý užitek – cena každého z nich se pohybovala ve výši ročního platu běžného řemeslníka. Film se soustřeďuje na Vermeerův obraz „Pohled na Delft“ považovaný některými za nejkrásnější „krajinomalbu“ na světě. Nesčetným množstvím barev zachycuje malíř panorama města při západu slunce po dešti, se záblesky světla na vodě, na nepatrných detailech staveb, se ztěžklými mraky, které jakoby se chystaly vyvalit z obrazu do přítomnosti. Spekulace nad výjevem odhalila, že v tomto případ ě jde skutečně o fikci- malba pochází z doby poté, co Delft byl zdevastován výbuchem střelného prachu. Malíř ale ukazuje výstavné, prosperující město bez jakýchkoliv pozůstatků katastrofy. Důkaz toho, že maloval to, co chtěl vidět, ideální stav, nikoliv přesnou realitu (a nebyl v tom sám). Nemohlo by tomu tak být i v případě „Dívky s perlou“ ?

Tajemství obrazu ani film neodhalil a asi hned tak odhaleno nebude. Při zprostředkování mimořádných vizuálních zážitků ale dokument odkryl jeden poznatek. I ta nejkvalitnější reprodukce v jakékoliv formě nemůže nahradit bezprostřední kontakt. Nejde teď o nějaké mystérium génia locí. Zapomíná se totiž, že obraz díky nánosu barev je dílo trojrozměrné podobně jako socha. Film je tak pozvánkou k osobnímu dostaveníčku s krasavicí přímo na místě.

Cyklus „Světové malířství na plátně“ umožní v dalších dílech milovníkům výtvarného umění odcestovat ještě do prázdnin virtuálně do Amsterodamu za Vincentem van Goghem nebo za impresionisty do Paříže a Londýna.

23.3.2015 23:03:16 Helena Kozlová | rubrika - Filmová scéna

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Milá Evičko, milý Luďku (Činoherní klub)

Články v rubrice - Filmová scéna

Do kin přichází dokument Volání Antarktidy

Volání Antarktidy - Bohemia Motion Pictures

Kontinent na samém konci světa. To je Antarktida. Nejchladnější a zároveň nejsušší místo na zemi na první pohl ...celý článek



Časopis 13 - sekce

HUDBA

„Ženy B-Side Bandu“ natočily videoklip k písni Polštáře

Z klipu Polštáře  (Foto: Marek Reinoha)

Brněnský B-Side Band završil své snažení a s novým čistě autorským albem Tam a zpět se staví na vlastní nohy. celý článek

další články...