zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Giovanni Battista Piranesi - geniální grafik italského baroka

Pyramida Gaia Cestia z cyklu Římské veduty, 1761

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Ve druhé polovině letošního roku výstavní aktivita Národní galerie akceleruje. Po otevření nové stálé expozice našeho umění 19. století v dobovém prostředí Salmovského paláce následovala výstava zasvěcená umění a životu benediktínů Otevři zahradu rajskou ve Valdštejnské jízdárně a nyní se k nim přidává Giovanni Battista Piranesi - geniální grafik italského baroka.
Národní galerie v tomto případě využila domácích zdrojů - sama jich vlastní hojnou míru - grafická sbírka NG obsahuje na 100 tisích položek a její bohatství je prezentováno veřejnosti v menších tématických cyklech v Grafických kabinetech v jednotlivých expozicích.

Giovanni Battista Piranesi (1720 - 1778) je umělec všeobecně oblíbený a populární v minulosti i současnosti a jeho výstavy se konají v různých částech světa takřka průběžně. Naše veřejnost viděla jeho dílo ve větším rozsahu před dlouhým časem - naposledy v roce 1973 (pokud nepočítáme některé jeho věci na výstavě UMPRUM v devadesátých letech).
Tento rodák z Benátska (městečko Mogliano Veneto nedaleko Mestre), školený v Benátkách, uplatnil to nejlepší z domácích tradic ve své grafické tvorbě - práci se světlem, schopnost vyjádřit různé denní i roční doby, emotivnost, odlehčenou linii. Jeho dílo je však spojeno převážně s Římem, kde se usadil ve čtyřicátých letech 18. století. Zamiloval si zde nejen současnou římskou barokní architekturu chrámů a paláců ale především římskou antiku. Začal studovat a kreslit římské památky a vydávat grafické listy vytvořené leptem. Jeho alba s pohledy na Řím se brzy staly prospekty, které přitahovaly do Říma i první "turisty" - byl mezi nimim např. i Goethe - a suvenýry, které si tito návštěvníci z Ŕíma odváželi.

Piranesiho zájmy byly ale mnohem širší než čistě výtvarné. - začal se skutečným archeologickým výzkumem památek- vykopával je, měřil, zakresloval plány, vytvářel rekonstrukce situace - stal se tak průkopníkem klasické archeologie (když se pomine fakt, že archeologické nálezy také prodával, čož tehdy nikoho nenapadlo považovat za něco negativního)). Byl za svou "památkovou péči" patřičně oceněn - v Londýně mu bylo uděleno členství Společnosti antikvářů (Society of Antiquaries of London).
Dalším oborem byla architektura - projektoval několik staveb pro důležitého investora- rodáka z Benátek a svého přítele papeže Klimenta XIII. Je to např. realizace kostela Santa Maria del Priorato v Římě nebo přestavba paláce velkopřevorství Maltézských rytířů. Navrhoval interiéry a různé dekorační prvky, např. v Londýně byly oblíbené jeho krby. Zajímaly ho také technické záležitosti - nástroje, které při stavbách používali staří Římané, řešení mostů atd.

Byl učencem - teoretikem, který se pouštěl do prudkých polemik při obhajobách předností římského umění před řeckým, tak jak je vyzdvihoval Winckelmann. Na druhé straně to byl praktik, schopný manažér, který své umění dokázal náležitě zpeněžit. Jeho prodejní katalogy by mu mohly dněšní obchodní domy závidět.
Při organizování výstavy se Národní galerie spojila s Archivem hlavního města Prahy a instalovala ji do Calm-Gallasova paláce v Husově ulici - patrně do nejpříhodnějšího prostředí, které mohlo být zvoleno. Palác byl postaven podle návrhu Johanna Fischera z Erlachu, jehož tvorba byla jedním z prokazatelných inspiračních zdrojů Piranesiho. Díla obou mistrů se tak nacházejí ve vzácné harmonii.
Śirokému poli působnosti Piranesiho odpovídá tématické a prostorové členění výstavy. Celky zahrnující jednotlivá alba jsou rozmístěny v devíti v menších salóncích 1. patra Clam- Gallasova paláce. Architektonické řešení Zbyňka Baladrána v "minimalistickém stylu" - vystačí si s jednoduchými popiskami a texty, podrobnosti jsou v brožurách, které si návštěvník může zapůjčit a opět vrátit na své místo - dává tak vyniknout nerušeně Piraneiho grafikám a jejich světelnému kontrastu.
Expozice zahrnuje v úvodu dobový Mistrův potrét. Následují římské veduty - můžeme porovnávat, jak se proslavená místa v Římě proměnila od Piranesiho časů, antické pamětihodnosti - např. ruiny Fora Romana, Kolloseum, Martovo pole, objevují se zde rekonsrukce do původní podoby podle Piranesiho výzkumů a představ nebo naopak Piranesi odhaluje jen antický základ - např. u Milvijského mostu. Vystaveny jsou plány - i Piranesiho grafika "mramorového" antického plánu Říma. Vedle Říma zachytil Piranesi ve svých pracech letní papežské sídlo Castel Gandolfo, antické chrámy ve Phaestu nebo jezero Albano s technickým zázrakem starověku - výpustí vybudovanou patrně již Erusky, Pozoruhodnými exponáty jsou také dva korkové modely antických chrámů, zapůjčené ze zámku v Rájci nad Svitavou, K tomu nejatraktivnějšímu patří cyklus římských věznic - Carceri, zapůjčený z arcibiskupských sbírek v Kroměříži, který byl velice obdivován modernisty a surrealisté v něm nacházeli inspiraci.

Na výstavě se vedle Národní galerie a Archivu hlavního města Prahy podílejí svými zápůjčkami dále Arcidiecézní muzeum v Kroměříži, Moravská galerie v Brně, Moravská zemská knihovna v Brně, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze i soukromí sběratelé.
Výstava Giovanni Battisty Piranesiho se koná v Clam- Gallasově paláci v Husově ulici v Praze do 1. února příštího roku.

15.12.2014 15:12:50 HelKo | rubrika - Výstavy

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Koza aneb Kdo je Sylvie? (Divadlo Bez zábradlí)

Články v rubrice - Výstavy

Zhanna Kadyrova: UNEXPECTED

Pohled do instalace výstavy (Foto: Ondřej Polák)

24. února 2022 se pro všechny Ukrajince změnil svět. Zemi pustoší válka, z Ukrajinců se stali uprchlíci ve vla ...celý článek


Unikátní kolekce tvorby Toyen v Ostravě

Toyen - Pažíž Editions Maintenant 1973

Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO), příspěvková organizace Moravskoslezského kraje, ve spolupráci s Gal ...celý článek


Yasuhiro Chida - Light Scapes - Krajiny světla

Yasuhiro Chida - Light Scapes

Výstava Light Scapes (Krajiny světla) představuje v prostorách Muzea církevního umění plzeňské diecéze v Plzni ...celý článek



Časopis 13 - sekce