Scéna.cz 

Proměny Williama Hogartha - Nezřízenost bídy

Nedlouho poté co byla zahájena výstava grafiky Piranesiho, přichází Národní galerie s další porcí grafiky ze své grafické sbírky – dílem Williama Hogartha (1637 - 1764), tentokrát v komornějším provedení.
Tento britský umělec je považován za zakladatele moderní karikatury. Proslavil se svým kritickým pohledem na společnost v úpadku a svými názory o možnosti napravit ji uměním. Hogarth vychází z výtvarných tradic baroka avšak používá moderní a nadčasové prostředky. Pozoruje život v Londýně, který se v jeho době „utápěl v ginu“ (nápravou měla být podle něj konzumace piva!), opilství, nezřízený život vedoucí k rozkladu osobnosti a končící ve stavu šílenství. Zobrazuje špatné povahové rysy jedince a společnosti, které se zdají nabývat na síle.

Každá z jeho kreseb je nesmírně dynamická, zaplněna vedle „hlavního hrdiny“ spoustou dalších postav a předmětů – symbolů charakterizujících situaci. Nelze je jen tak přelétnout pohledem, je nutné skutečně se do nich „začíst“ a objevovat strhující příběh. Pracuje totiž v cyklech a k těm nejznámějším patří jeho „progressy“ - překládají se jako „pokrok“, „postup“ v rozkladu osobnosti, na výstavě je pro větší kontrast použito slovo „vzestup“.
Hlavní postavou „Vzestupu zpustlíka“ je „Tom“ , který zdědil spoustu peněz , neumí s nimi ale nakládat a bez kontroly je rozhazuje – nechává si šít nákladné šaty, kupuje drahé věci, projíždí se v kočáře, aby vzbudil zdání člověka z lepších kruhů. Navštěvuje nevěstince – zde mu ukradnou hodinky – právě jeden z oněch symbolů privilegovaného postavení, hraje hazardní hry. Když už peníze docházejí, bere si jednookou vdovu, ale zároveň už pokukuje po pěkné mladici. Manželství se nevydařilo, peníze došly a zadlužený Tom končí v rukou zákona. Zblázní se z toho a dožívá svůj život v londýns kém blázinci, kam se jako do veřejného divadla chodili lidé dívat na jeho obyvatele. Ani po smrti nemá Tom klid – místo do pekla putuje do pitevny, kde slouží studentům medicíny k výuce.
I když nebyl Hogarth žádným studovaným vědcem, odvážil se i na pole teorie. Ve velmi populárním díle „Analýza krásy“ (1753) zkoumá pojem krásy a definuje „linii krásy“ - esovitě prohnutou linku, přítomnou v nejrůznějších formách ve všem. Jedním z jeho provokativních tvrzení bylo, že každá britská selka je krásnější než Venuše z Mélu, protože je živá. Ve starším věku však zjistil, že se mýlil, protože tělesná krása mizí s tělem a nezůstalo by zde tudíž vůbec nic, kdyby umělec nezachytil něco z toho, co je nezachytitelné... Pocit hlubokého zmaru je vyjádřen v „surrealistickém“ listu The Bathos, kde vládne destrukce, vše je v ruinách a zmaru podlehl i čas.

Výstava Národní galerie v Kinském paláci sestávající z několika desítek vlastních exponátů a pár zápůjček je členěna podle 5 hlavních tématických okruhů. Hned v úvodu jsou to dva listy z Analýzy krásy – „Sochařský park“, kde se prezentuje zřetelně linie krásy v nehybnosti torz kultovních antických soch a „Tanec“, v něž linie krásy vibruje v tančících tělech. Výjev je orámován detaily, mezi nimiž se nachází i „choreografický“ rozpis pohybu barokního tance v podobě ležaté osmičky.
Vedle „Vzestupů“ nebo života v Londýně s proslulou „Uličkou ginu“, jsou zde listy, v nichž se Hogarth zabývá fyziognomií důležitou pro karikaturu. Doplněny jsou „úpadek v reprodukci“, kdy Hoghartovi následovníci a vydavatelé redukují jeho komplexnost a mezinárodní a české hogarthovské ohlasy. Expozice i doprovodná publikace jsou výstupy badatelského projektu Národní galerie řešícího dosah Hogarthova díla.
Jedná se o první výstavu u nás věnovanou Williamu Hogarthovi, svým námětem nadčasovou, která se zdá být pro nás zrovna tak aktuální jako pro Londýn a Anglii v polovině 18. století. Výstava pod titulem Proměny Williama Hogartha – Nezřízenost bídy probíhá v Konírně Paláce Kinských na Staroměstském náměstí v Praze do 8. března příštího roku.