zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zemřel Jaroslav Koliha

Jaroslav Koliha

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Dne 9. září 2014 zemřel ve věku 90 let významný představitel výtvarného umění druhé poloviny 20. století Jaroslav Koliha. Poslední rozloučení se uskuteční ve čtvrtek 18. září 2014 v 10.30 v Nové obřadní síni v Praze Olšanech.

Rodák z Dobronic u Bechyně, spojil svou tvorbu s rodnou krajinou. Na výtvarnou scénu vstupoval na začátku 50. let 20. století, v době vrcholícího socialistického realismu. Realismus Jaroslava Kolihy měl ale od počátku punc expresionistického projevu, jeho obrazy jsou plny dráždivého napětí, které kontrastuje s melancholií krajinných motivů. Kolihovi byl vlastní vytříbený smysl pro barevnou složku obrazu, postupně stále více tíhl k symbolickým metaforám. Už od počátku byl tehdejšími oficiálními kruhy obviňován z formalismu. V polovině 60. let tak ne vlastní vinnou zmizel z oficiálních výstav. I nadále však pokračoval ve volné tvorbě. Těžiště jeho tvorby tvoří olejomalby, ale bravurní byla jeho technika pastelu. Tematicky zůstala jeho celoživotní doménou krajina jižních Čech, postupně přetavená v symbolickou zkratku forem. Jeho obrazy vycházejí z vnitřku věcí a jsou vyjádřeny citem. Hledal především výraz, zhuštění dojmů, esenci prožitku, v němž jako by se ztotožňoval s věcmi a ději. Jeho umělecký výraz vycházel z postoje k životu a vztahu k přírodě. Poezie, kterou do svých obrazů vkládal, je zachycením všední krásy prostých věcí, kterou dokázal vidět. Po nucené výstavní pauze se na výtvarnou scénu vrátil v roce 1990, kdy mu bylo 66 let a své celoživotní dílo představil na úspěšné výstavě v Českých Budějovicích. Následovalo několik dalších výstav, naposledy v roce 2004 k jeho osmdesátinám.

Jaroslav Koliha pocházel z Dobronic u Bechyně, kde se narodil 12. dubna 1924. Jeho otec, raněný v době první světové války, zemřel roku 1930 ve věku 34 let. Matka se se třemi dětmi odstěhovala do nedaleké Bechyně. Výrazný vliv na tvorbu Jaroslava měl jeho starší bratr Josef Koliha, vystudovaný kunsthistorik, otec filmového režiséra Petra Kolihy. Jaroslav Koliha po absolvování reálného gymnázia v Táboře, kde učil výtvarné umění prof. Jindřich Schenk, zamířil na pražskou ČVUT, kde studoval u Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmanna, za svého učitele považoval také Salcmannova asistenta Jana Smetanu. Přijal nabídku prof. Aloise Fišárka do Textilní tvorby (později ÚBOK), odkud pro politické neshody v roce 1952 odešel a vrátil se do Bechyně, kde měl tvůrčí zázemí a kde nacházel témata pro svou tvorbu. Působil také na Střední keramické škole v Bechyni, kde učil mimo jiné herce a režiséra Jana Kačera, s nímž jej posléze pojilo celoživotní přátelství. V té době se oženil s Evou Dobešovou, jeho žena se později stala významnou lékařkou, rentgenoložkou. V polovině 60. let začala jeho spolupráce na architektonických realizacích s Ing. arch. A. Malcem a keramikem A. Škodou (pošta v Českých Budějovicích, kulturní dům v Sezimově Ústí, spořitelna a divadlo v Táboře).

Jaroslav Koliha byl malířem, pro něhož byla celý život podstatná autenticita a osobní svoboda. Nepatřil k umělcům poplatným komunistickému režimu, v němž prožil svoje vrcholné tvůrčí období. Díky tomu, že v době normalizace nevystavoval, se jeho dílo uchovalo v komplexní a celistvé podobě. Svým způsobem tak bylo zachráněno. Po převratu se Jaroslav Koliha sice vrátil na scénu, ale jeho skromnost, introspektivní povaha a roky v ústraní, mu neumožnili razantnější sebepropagaci. Nezbývá tedy, než abychom tohoto zapomenutého básníka barvy objevovali nyní.

17.9.2014 20:09:10 Redakce | rubrika - Medailony