Scéna.cz 

Cenné obrazy zůstávají v Národní galerii

Slovy "zákon byl naplněn" a "věci jsou tak jak mají být" komentoval ministr kultury Daniel Herman podpis smlouvy mezi představitelem Národní galerie generálním ředitelem Jiřím Fajtem a zástupci církevních organizací, kterou vydává stát umělecká díla odcizená komunistickým režimem původním majitelům. Zásadní akt, kterým byl uplatněn zákon č. 428 z roku 2012 o církevních restitucích, se odehrál 12. září mezi obrazy v jednom z výstavních sálů Šternberského paláce "veřejně" - za přítomnosti České televize, Českého rozhlasu a novinářů z dalších médií.

Vydány byly tři soubory obrazů zahrnované mezi nejcennější kulturní dědictví i v evropských souvislostech. Cisterciácké opatství ve Vyšším Brodě v osobě převora Jana Berky převzalo cyklus 9 obrazů Mistra Vyšebrodského, přechovávaný dnes v Klášteře sv. Anežsky na Starém Městě, který byl prokazatelně součástí vybavení klášterního kostela ve Vyšším Brodě.

Česká provincie řádu sv. Augustina v zastoupená páterem Juanem Ignaciem Provecho Lopezem získala zpět dva obrazy Petra Pavla Rubense, které nechal zhotovit ve třicátých letech 17. století první představitel české provincie založené v roce 1604 pro klášter u sv. Tomáše. Obrazy, které se staly symboly pro mnichy malostranského kláštera, představují sv. Augustina a Umučení sv. Tomáše a jsou vystaveny ve Šternberském paláci.

Smlouva o restituci byla podepsána ze strany Národní galerie také s Rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou (založeném sv. Anežkou) a týká se čtyř deskových obrazů z Oltáře velmistra Puchnera Mikuláše Puchnera, přechovávaných rovněž v Klášteře sv. Anežky.

Důležitou součástí všech restitučních dokumentů je položka o zapůjčení zmíněných obrazů Národní galerii na dobu 15 let s možností dalšího prodloužení. Pro veřejnost to tedy znamená, že se nic nezměnilo, obrazy najdeme tam, kde jsme zvyklí, pouze u popisek bylo nahrazeno jméno majitele.

Souhrn příznivých okolností - schválení zákona o restitucích v roce 2012, vstřícný postup vlády a Národní galerie, která musela provést řadu zkoumání a ověřování z hlediska liturgického, uměleckohistorického a právního - vedl k tomu, že "proces očišťování historické paměti" pokračuje a nespravedlnost způsobená minulým režimem byla alespoň v tomto ohledu napravena.