Scéna.cz 

Poslední rozloučení s Jindřichem Pokorným

Poslední rozloučení s překladatelem, literárním historikem a iniciátorem a účastníkem řady nezávislých aktivit Jindřichem Pokorným, držitelem Státní ceny za překladatelské dílo a francouzského rytířského Řádu akademických palem bude ve středu 3. září 2014 v deset hodin u sv. Markéty v Břevnově.

Jindřich Pokorný (12. 4. 1927 – 23. 8. 2014) je autorem mnoha esejů, edičních projektů a překladů, zejména poezie, z němčiny, francouzštiny a latiny. V období normalizace se významně podílel na činnosti disentu, např. založil Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání (1981), po listopadu 1989 kromě jiného předsedal Nadaci R. M. Rilka.
Do češtiny přebásnil např. díla Voltaira, V. Huga, R. M. Rilka, básníků pařížské bohémy nebo P. Emmanuela, ale také Goethova Fausta, dramata H. Kleista, hry Vídeňského lidového divadla nebo Rostandova Cyrana z Bergeracu. Mimořádný zájem věnoval středověkému písemnictví: do češtiny převedl například epos Píseň o Nibelunzích a – jako vůbec první – klíčový rytířský román Wolframa z Eschenbachu Parzival. Spolu se svým tchánem Bedřichem Fučíkem napsal knihu o původu a významu různých rčení a přísloví Zakopaný pes.
Před dvěma lety vydal knihu o osudech málo známé demokratické odbojové skupiny Parsifal ve druhé světové válce, téměř do konce života pracoval – v rukopise zůstala rozsáhlá práce věnovaná některým nezmapovaným kapitolám českého disentu, především v souvislosti s česko-francouzskými vztahy.
Pravidelně publikoval v Revolver Revue a Kritické Příloze RR, např. esej o praktických dopadech skautské výchovy v dospělém životě. V Revolver Revue č. 39/1999 s ním vyšel rozsáhlý rozhovor (viz též Bubínek Revolveru, 28. 8. 2014).
Jindřich Pokorný po maturitě (1946) na reálném reformním gymnáziu v Praze studoval 1946–1950 současně na Právnické a Filosofické fakultě UK. Práva dokončil v roce 1950, filosofii nemohl z politických důvodů dostudovat, pokračoval v pokojových seminářích Jana Patočky. Roku 1950 musel také opustit místo redaktora (v nakladatelství Evropský literární klub, od roku 1947). Pracoval potom převážně v dělnických profesích. Koncem padesátých let začal publikovat své překlady a externě spolupracovat s rozhlasem, v letech 1965–1970 byl redaktorem Československého rozhlasu. Po nuceném odchodu byl zaměstnán například jako čerpač u Vodních zdrojů, poté ve svobodném povolání, intenzivně se věnoval překladatelské práci a samizdatovým aktivitám – kromě jiného založil počátkem osmdesátých let Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání a do roku 1990 byl jeho předsedou. Po roce 1989 zasedal v Radě Českého rozhlasu (1992–1997), byl předsedou Nadace Rainera Marii Rilka (1992–1998), řídil edice Bibliotheca germano-austro-bohemica, Litteraria germano-austro-bohemica a sborníky IANUA pro studia česko-rakousko-německých kulturních styků. V letech 1991 a 1995–1998 přednášel na FF UK.
V roce 1998 obdržel Státní cenu za překladatelské dílo, letos na jaře byl vyznamenán francouzským rytířským Řádem akademických palem.