Scéna.cz 

Perly českého dokumentu

Láska, kterou opouštím (1/2)
Autorská bilance čtyřicetileté kariéry výjimečného režiséra a kameramana, dokumentaristy Jana Špáty (1998)
"Měl jsem štěstí, že mou profesí se stal dokumentární film, protože dokument a život jedno jsou. V mém životě nebyla událost, která by nějak s filmem nesouvisela. Byl pro mne poznáváním, učil mě dívat se a vnímat, dopřál mi dobrodružství tvorby, ovlivnil mé lásky a přátelství, dal zakusit hořkost trápení, zoufání a beznaděje i okamžiky největšího štěstí."

Rozhodnutí natočit tento bilanční dvoudílný film nebylo pro Jana Špátu lehké. "Jsem v zásadě plachý člověk a před kamerou se necítím dobře. Jako dokumentarista znám také úskalí sebeinzerce. Teď, když věším filmařinu na hřebík, zachtělo se mi doříct něco, co jsem nemohl sdělit filmem a dříve možná ani neuměl vyjádřit slovy. V mládí člověk mívá plno zábran a nejistot. Stárnutí dává člověku příležitost osvobodit se otevřeností a upřímností. V tomto duchu je tento autobiografický film mým rozloučením s dokumentárním filmem. Možná je také trochu zpovědí, možná i odkazem a poselstvím, smím-li použít tlustších slov. Chtěl jsem ukázat některá místa ze svých filmů, kdy se otevřela nebesa, a přišel zajímavý nápad. Někdy náhoda přinesla situaci nebo setkání s člověkem, se kterým se potkáme jednou za život. Nebo se něco díky dobré vnitřní i vnější životní konstelaci dokumentaristovi mimořádně podaří. Prostě jsem vyhledával lidské a filmařské perličky, které se divákovi často při jednom shlédnutí zakutálí mimo jeho pozornost. Na ty jsem chtěl upozornit a o radost z nich se s divákem ještě jednou podělit. A taky jsem se pokoušel shrnout všechno, na co jsem v životě přišel a co mě jako člověka a filmaře zajímalo, vzrušovalo a přinášelo potěšení. Přál jsem si, aby toto vyprávění divák přijímal jako skutečný dokumentární film a nejen jako komentovaný střihový pořad. Aby přestal vnímat hranici mezi archivní filmovou ukázkou a mluvící hlavou autora filmu. Od začátku jsem věděl, že je to úkol nadmíru těžký. Vždycky jsem ale převelice toužil, aby mé filmy nepřinášely jenom informace, ale byly i dramatickým vyprávěním, deroucím se k srdci člověka - cituji-li sám sebe. Proto jsem pochopitelně toužil, aby to platilo i pro tento film na rozloučenou.
...často bývám tázán, proč odcházím, proč ještě netočím dál, že jsem v dobré formě, konkurenceschopný atd. Odpovídám, že umění odejít mně odjakživa připadalo jako vzrušující fatální úkol v životě člověka. Umění je to podle mého názoru proto, že se nesmí udělat o krůček později a že je těžké odhadnout o kolik kroků vykročit dřív."
Vysílání: 12.12., 20.25 hod., ČT art