zvláštní poděkování
Volný.cz

Filip Černý: [Spíč]

Filip Černý - Speech

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Filip Černý připravil pro Galerii NoD sérii obrazů s tématem přednášek, proslovů a případně diskuzí. Vychází v nich ze zamyšlení nad někdy přínosným, jindy zpochybnitelným smyslem proslovů a zajímá ho jejich vizuální stránka. Všímá si i prostředí, ve kterém probíhají, charakteru zvolených prostorů se všemi jejich charakteristickými znaky. Není pro něj vlastně ani tak důležité, kdo a o čem přednáší či diskutuje, ale poutá ho samotný fenomén hovorů, na které narážíme na každé televizní a rozhlasové stanici, na stránkách většiny novin a časopisů a samozřejmě i na internetu. Výstava potrvá od 5. prosince 2013 do 5. ledna 2014.

V sérii nazvané [Spíč] jde sice Filipovi Černému o vytvoření obrazů bez zvuku, ale přitom v nich zvuk v podtextu hraje hlavní úlohu. V každém z obrazů se téma poněkud proměňuje, protože vycházejí z různých inspiračních zdrojů, což také ovlivňuje jejich podobu. Z některých vyzařuje napětí či naopak harmonie, vycházející z charakteru a atmosféry proslovů. Malíř také naznačuje, že některé rozhovory mohou být zcela zbytečné či dokonce nesmyslné, protože reportér klade povrchní otázky a nemusí vlastně o zpovídaném vůbec nic předem vědět. Mnohé z proslovů, monologů i dialogů přinášených médii často skoro nevnímáme, tvoří jen kulisu v prostoru, ve kterém žijeme. Na obrazech se objevují základní atributy oficiálních veřejných proslovů, jako jsou řečnické pulty, mikrofony, obleky, kravaty, květiny na stolcích či sklenice vody, které samozřejmě prostředí výmluvně a působivě dokreslují.
V některých obrazech můžeme tušit určité společensky nebo politicky významné a známé osoby, ale zároveň jde Filipovi Černému o znejistění a tím i zobecnění svých představ a úvah. Chce, aby projev, zastavený v čase a transformovaný do malby jako znovu načtená a abstrahovaná realita, vzbudil v divákovi intuitivní čtení mezi řádky. Tím mimo jiné nastiňuje, jak může být slovní vyjádření nesrozumitelné a jak je vůbec obtížné dorozumění mezi lidmi. A to právě v době, kdy máme takřka neomezené technické možnosti předávání informací.
Protipól k řadě obrazů tvoří samostatná zvuková instalace, oddělená v temnotě. Na obrazech jsou tedy „spíkři“ bez hlasu, zatímco v instalaci naopak hlas bez obrazu. Prolínající se různé zvukové projevy působí nejednoznačně, zvuková instalace je převrácenou stranou vizuální části výstavy. Obrazy i interpetovaný zvuk vycházejí z konkrétních situací, ale dochází v nich k zobecnění. Umělcovo vyjádření je v zásadě intuitivní, má několik významových vrstev. Nenásilnou formou upozorňuje, co se kolem nás děje a zároveň nám dovoluje různé výklady podle vlastních zkušeností.

2.12.2013 11:12:26 Redakce | rubrika - Výstavy

Časopis 32 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Hudební rozhledy

Články v rubrice - Výstavy

František Muzika v kresbě a grafice

František Muzika – Requiem (NGP)

Kabinet v expozici moderního a současného umění ve Veletržním paláci představuje Františka Muziku (1900 – ...celý článek



Časopis 32 - sekce

DIVADLO

Léto s Cimrmanem

Švestka

Švestka
Jevištní sklerotikon. Stará vechtrovna ožívá v představení Divadla Járy Cimrmana (2001). Hrají: L. celý článek

další články...

HUDBA

Jan Smigmator dokončuje nové album

Přebal singlu

Swingový zpěvák Jan Smigmator dokončuje v těchto dnech nové album, které na podzim vydá u Supraphonu. Svým pří celý článek

další články...

OPERA/ TANEC

Ruská taneční klasika

Ruská taneční klasika

Ruská taneční klasika
Tajemství kouzla špičkového baletu. Britský dokument. Deborah Bull: "V tichu opuštěné celý článek

další články...