Scéna.cz 

Letní filmová škola účtovala s historií

„Bylo to poměrně zábavné období,“ popsala Iva Hejlíčková na úvodu k filmu KŘIVDILA MU čas mezi nástupem zvukového filmu a nástupem tzv. Haysova kodexu. Právě tehdy se vyhřívala na výsluní popularity Mae Westová, hvězda vaudevilleu proslulá svým tělesným a ještě víc verbálním sexappealem. „Westová v roce 1926 napsala hru Sex a byla odsouzena na deset dní do vězení za podvracení morálky mládeže. Ale měla neustále vyprodáno, čímž přitáhla zájem k filmu, na který právě dolehla hospodářská krize,“ popsala Iva Hejlíčková cestu vyzývavé blondýny ke slávě.

Robert Sedláček s Pavlem Kosatíkem a představitelem prezidenta Beneše Martinem Fingerem uvedli při pondělním podvečeru tři epizody ze svého (stále ještě rozpracovaného) televizního cyklu České století. První přišel na řadu Den po Mnichovu, po němž následovala diskuse. Došlo i na otázku týkající se obsazení Daniela Landy do role Emanuela Moravce. „Ne každý máme v životě stejnou míru běsů, ne každý řešíme stejné věci. Landa jich má dost, Moravec je měl taky. Pro mě to funguje,“ odpověděl Kosatík.

„Vytvářeli jsme si svět, který byl krásnější než ten dnešní,“ pronesl nostalgicky o zlatých šedesátých letech herec a režisér Jan Kačer po projekci filmu Návrat ztraceného syna. Ten spolu s třemi dalšími tituly tvoří speciální sekci Legendy Činoherního klubu a Jan Kačer si ho do programu LFŠ sám vybral. Pod režijním vedením Evalda Schorma v něm ztvárnil roli mladého inženýra prožívajícího existenciální krizi. „Do filmů jsme tehdy přenášeli své osobní příběhy,“ svěřil se publiku všestranný tvůrce, na kterého později taky dopadl zákaz tvorby.

Většině filmů, k nimž nepřijede žádná delegace, bývá dopřán aspoň úvod. Pozoruhodné drama V řetězech na tom bylo ještě lépe, neboť chvíli po jeho skončení následovala v Redutě 2 přednáška profesora Thomase Ingeho (loni nás seznámil s Písní Jihu) a po ní ještě čilá debata. „Craig Brewer tímto filmem převrátil veškerá očekávání související se zobrazováním jižanské kultury,“ vysvětlil Inge.

„Hledali jsme hosta, který by přijel zvenčí a trochu osvěžil náš pohled na věc,“ řekl v úvodu odpolední přednášky v Redutě 2 dramaturg „nacistické“ sekce Aleš Říman, než předal slovo Sonje Schulzové. Ta pak přednesla přednášku Byli všichni oběťmi? Populární narativy v současných filmech o třetí říši. Hned v úvodu zmínila, že: „První snímky, které se po válce v Německu objevily, byly záběry spojenců ukazující právě osvobozené koncentrační tábory.“ Přímo v poražené zemi byla v této době tvorba opatrná: „Účasti na masových vraždách se připisovaly vyloženě zlým postavám.“

Odpolední Lekce filmu pod taktovkou slovenského režiséra a scenáristy Dušana Hanáka začala projekcí jeho krátkého filmu z roku 1966 Přijel k nám Old Shatterhand.
Po ní pak za dlouhého potlesku vystoupil na pódium Reduty 2 letos pětasedmdesátiletý Hanák a začal vyprávět o způsobu své tvorby. Jedna z otázek vedla i k používání hudby v jeho filmech. „Jsem velký fanoušek hudby moderní i klasické. Myslím, že za to může moje maminka. Když mě čekala, chodila hojně na opery i operety a mně se to asi dostalo pod kůži,“ usmál se stále vitální režisér.