Scéna.cz 

Kartografie naděje: Příběhy sociální změny

Rozsáhlá výstava Kartografie naděje: Příběhy sociální změny představuje tři desítky umělců z celého světa, kteří se snaží mapovat prostřednictvím svých děl různé sociální změny a spojovat jejich vyprávění do většího společného příběhu. Cílem projektu, zahrnujícího fotografie, mapy, objekty, videa i konceptuální díla, je podnítit vytváření platforem pro pozitivní změnu založenou na spolupráci umělců, sociálních vědců, aktivistů a občanů na lokální i mezinárodní úrovni. Tyto hlasy zatím totiž většinou nepřesahují hranice svých oborů a nepředstavují dostatečně přesvědčivý velký příběh, který by nejširší veřejnost přijala za svůj. Mnohost sociálních změn zastupuje například projekt Republika uprchlíků (Refugee Republic) německého umělce Ingo Günthera, který se v sérii fotografií zabývá jedním z nejvýraznějších jevů doprovázejících globalizaci - migrací a její specifickou formou uprchlictvím. Krize - ať se jedná o ekologické, finanční a ekonomické, politické, morální či duchovní - pojednává celá řada vystavených děl, mezi jinými interaktivní instalace Michaela Bielického a Kamily Richter, nazvaná Zahrada omylu a úpadku (Garden of Error and Decay), která předvádí nepřetržitý příběh katastrof, generovaný uživateli Twitteru a informacemi z burzy.

Podobné téma zpracovává americký umělec Michael Joaquin Grey ve svém díle So What 2012, jež má podtitul Edice mayského kalendáře (Mayan Calendar Edition). Autor pracuje s novým specifickým počítačovým žánrem, který nazval generativním filmem, protože obraz je zde generován zvukem.
Protesty a zneuznání ve formě nespravedlnosti, nerovnosti či nesvobody tematizuje například americká umělkyně Suzanne Lacy v projektu Potetovaná kostra (The Tattooed Skeleton) věnujícímu se násilí na ženách, jehož video- a fotodokumentace je součástí výstavy Kartografie naděje. Otázkou politické subjektivity a jejím vnímání v odlišném kulturním kontextu se zabývá bangladéšský umělec Naeem Mohaiemen ve svých „uměleckých reportážích“ o protestech v Bangladéši.
Sociální imaginace se často projevuje v tvorbě se sociálními náměty. Jedním z klasiků žánru je polský umělec Krzysztof Wodiczko, který dává hlas jedincům či skupinám vytěsněným na okraj společnosti a ukazuje jevy, které nechceme vidět, protože se často jedná o „nepohodlné pravdy“. Příkladem je i v DOXu představený utopický model Vítězný oblouk - Světový institut pro zrušení války (Arc de triomphe — World Institute for the Abolition of War).
Zastoupení umělci často využívají forem masové komunikace. Pozoruhodná je například vystavená imitace vydání The New York Times ze dne 12. listopadu 2008, které vzniklo ve spolupráci americké skupiny The Yes Men a dalších třiceti autorů, padesáti poradců a tisíce dobrovolníků, kteří distribuovali výtisky na ulicích New Yorku a Los Angeles. Toto zvláštní vydání o čtrnácti stránkách obsahovalo články popisující nejlepší možný vývoj událostí v blízké budoucnosti.
V rámci projektu Morální reforma české skupiny Ztohoven se zase umělcům podařilo poslat textové zprávy o nutnosti mravní očisty českým politikům z telefonních čísel jejich kolegů. Kamery přenášející jednání v parlamentu pak zachytily zmatené výrazy adresátů - představitelů vládnoucí moci.

Kurátor výstavy Jaroslav Anděl vychází ze skutečnosti, že posledních pár desetiletí charakterizoval dominantní vliv neoliberální ideologie, projevující se v podobě vyprávění o tržních mechanismech jako přirozených principech pronikajících do všech odvětví společnosti. Nezamýšleným důsledkem je nejen rychle rostoucí nerovnost, ale i oslabená sociální soudržnost a fragmentarizace společnosti. K tomu přistupuje finanční krize, privatizace veřejné sféry a oslabení demokracie v důsledku nerovnosti a korupce.

Výstava Kartografie naděje: Příběhy sociální změny se snaží uchopit takovou situaci jako téma a vyzvat ke společnému přemýšlení o alternativách a řešeních. Vyprávění příběhů možných pozitivních změn, jež se rodí z krize a kritiky, je tudíž nejen reflexí současné situace, ale i předpokladem změny samotné. V takové situaci nestačí podle Jaroslava Anděla pouhá kritika: „Potřebujeme alternativní příběhy vzájemně propojit tak, aby vytvořily koherentní celek - nový, velký příběh, který nabídne potřebnou míru sociální soudržnosti na jedné straně a otevřenost a naději na straně druhé.“

Vystavující umělci: Daniel García Andújar, Kader Attia, Eva Bakkeslett, Michael Bielicky a Kamila Richter, Matthew Connors, Teddy Cruz, Amy Franceschini, Alexandra Daisy Ginsberg, Michael Joaquin Grey, Ingo Günther, Toril Johannessen, Fran Ilich, OS Kantine, Krištof Kintera, Kitchen Budapest, Kultivator, Suzanne Lacy, Steve Lambert, Daniel Latorre a Natalia Radywyl, Lize Mogel, Naeem Mohaiemen, Nils Norman, Christian Nold, Sascha Pohflepp a Karsten Schmidt, Morgan Puett, Oliver Ressler, Abu Bakr Shawky, Superflex, Terreform ONE, Krzysztof.

Výstavu Kartografie naděje: Příběhy sociální změny máte možnost vidět do 21. 2. 2013 v centru DOX Praha.