Scéna.cz 

Adriena Šimotová, Josef Bolf / Paralelní linie

Výstava Paralelní linie je pro velký zájem a zajímavé ohlasy prodloužena do 15. ledna 2012. V novém roce pak platí otevírací doba úterý – neděle, vždy od 13 do18 hod.
V pořadí dvanáctá výstava pořádaná pražskou Prinz Prager Gallery nazvaná Paralelní linie vychází z vnitřní i vnější podobnosti prací Adrieny Šimotové (1926) a Josefa Bolfa (1971) a představuje díla pocházející výhradně ze soukromých sbírek a z různých časových období.

Paralela mezi tvorbou generačně vzdálených autorů je zřejmá: existenciální tíseň, emoce provázející smrtelného člověka. Jejím nezbytným prvkem je tělesnost – u obou umělců přímo autoanalytická. U Adrieny Šimotové v jejích „fyzických“ otiscích, u Josefa Bolfa v depresivních, zhroucených hrdinech stále téhož příběhu. Tato tělesnost je navíc na první pohled genderová; jasně rozeznáme ženský a mužský přístup jako důkaz čisté upřímnosti. Společné téma – navíc velmi široké – není to jediné, co nás v díle autorů svádí ke srovnávání. Je to i způsob vyslovení, tichá řeč, pocity jinak než uměním nevyslovitelné. Smutek i radost, soucit i láska, samota muže a samota ženy.
Výstavní duel využívá společný potenciál tvůrců v mnoha aspektech. Jejich komplementarita je i ve formální stránce (Bolf versus Šimotová) – k temnu světlo, k černému monochromu jasný pigment, k drsné struktuře jemná, k výrazné stopě barvy lehký dotek. Zároveň je zastoupena i šíře autory využívaných médií – malby, kresby, papírové objekty. Výběr zdůrazňuje přítomné konkrétní prvky tělesnosti, ono surreálné „hlava-ruce-srdce“, protipóly fyzického těla a mysli. V tvorbě Bolfa i Šimotové se často objevují právě jen jednotlivé zástupné orgány, které vyjadřují nepřítomný celek.
Duchovní sounáležitost, toto banální vyjádření asi nejlépe vyjadřuje smysl komparace Šimotové a Bolfa. Toto zřejmé napojení je zde přítomné. Podobně jako krása, jejíž otázka je, jak víme, v umění podružná.