zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Soukromý vesmír - časosběrný film Heleny Třeštíkové

Honza Kettner (Zdroj: T. Třeštík)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film SOUKROMÝ VESMÍR natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti.
Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života. Zatímco archivní záběry připomínají uměleckou kariéru Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny této země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny Petr, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin.

Manželé Kettnerovi a jejich děti nevedou tak dramatický život jako hrdinové předchozích režisérčiných filmů Marcela, René a Katka. Jako statisíce dalších Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Fascinující cesta jejich životem je i díky tomu velmi optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu.

„Natáčet poklidně plynoucí všední život bylo vždycky mým filmařským snem,“ říká Helena Třeštíková. „Už i proto, že je to mnohonásobně obtížnější a tím i lákavější než život plný zvratů.“ Sen se splnil právě prostřednictvím Soukromého vesmíru – ten je nejen dosud nejdelším časosběrným projektem Heleny Třeštíkové, ale také dosud nejsložitějším, co se struktury i práce ve střižně týká. „A právě při natáčení první části tohoto projektu jsem si uvědomila, že bych chtěla natáčet časosběry, že mě láká sledovat lidský život v delším horizontu,“ říká Třeštíková.

Život rodiny Kettnerových byl stejně obyčejný jako životy všech ostatních rodin v Československu. Právě v oné všednosti tkví síla filmu, který je poutí napříč nejen vzpomínkami této rodiny, ale i našimi vzpomínkami. Zdánlivě banální okamžiky dětství jako první zoubky či nástup do školy se tu setkávají s proměnami představ o rodičovství a naší rolí ve světě, střetávají se se společenskými proměnami země i proměnami rolí v samotné rodině.
Ozvěny politického a společenského života do mikrokosmu rodiny Kettnerových pronikají jen málo, větší prostor dostává politika až v přelomovém roce 1989. V mnohém Soukromý vesmír tak může připomenout slavný Třeštíkové cyklus Manželské etudy a Manželské etudy po 20 letech, přesahuje ho ale nejen délkou natáčení, ale i hloubkou ponoru do života hrdinů.
Soukromý vesmír je jedinečný i tím, že jeho hrdinkou je blízká kamarádka režisérky. Sama Helena Třeštíková ale říká, že natáčet někoho, s kým nejste blízcí přátelé, je rozhodně snazší. „Zatím nevím, zda budu v natáčení rodiny Kettnerů pokračovat dál, ale jak se znám, rozhodně to nevylučuju,” dodává. Soukromý vesmír v té souvislosti sama označuje za film o plynutí času. „Je o tom, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme. O plynutí času a změnách, které přináší, o koloběhu života, kontrastu stability a změn, o životním usilování a smyslu tohoto usilování, o vztahu soukromého a veřejného, o cílech a jejich naplňování a o kontrastu malých a velkých dějin,“ shrnuje témata filmu, který je jejím čtvrtým celovečerním filmem v českých kinech.

26.12.2011 21:12:37 Redakce | rubrika - Filmová scéna