Scéna.cz 

Lubomír Sršeň odhaluje tajemství portrétů uložených v Národním muzeu

Ve čtvrtek 8. prosince 2011 proběhla v Nové budově Národního muzea slavnostní prezentace knihy Lubomíra Sršně NEVŠEDNÍ PŘÍBĚHY PORTRÉTŮ. Knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad ve spolupráci s Národním muzeem a s finanční podporou Matice české. Na slavnosti promluví o obsahu knihy její autor, uskuteční se autogramiáda a zazní písničky vokální skupiny Pětník.

Lubomír Sršeň umožňuje čtenáři sledovat krok za krokem své odhalování mnoha tajemství obestírajících některé sbírkové předměty Národního muzea. Ze souboru malovaných podobizen vybral pět portrétů, jež jsou výjimečné. Některé vznikly za nezvyklých okolností, jiné jsou pojaty zcela nestandardně, okolo dalších se tradovaly nepravdivé legendy. Vybraná pětice podobizen zachycuje významné představitele českého národního obrození – básníka, literárního vědce a prvního českého profesionálního muzejníka Václava Hanku, spisovatelku Boženu Němcovou, básníka a radnického faráře Antonína Jaroslava Puchmajera, spisovatele, básníka a plzeňského profesora Josefa Vojtěcha Sedláčka, první bojovnici za ženskou emancipaci, soukromou učitelku Bohuslavu Rajskou. Čtenář projevující hlubší zájem o výtvarné umění a kulturní historii zjistí, co vše lze z portrétů díky trpělivému zkoumání vyčíst, dozví se též leccos zajímavého o životě portrétovaných a pozná metody muzejní práce. Kniha je k dostání v Nové budově Národního muzea. Laika nepochybně překvapí, kolik napínavých a vzrušujících příběhů mohou některé muzejní sbírkové předměty ukrývat. Přirovnání muzejníkova bádání k práci detektiva není v těchto případech vůbec přehnané.

Lubomír Sršeň je historikem umění a pečuje v Národním muzeu již bezmála čtyřicet let o vybrané fondy sochařských, malířských a grafických děl. Na výzvu přátel se rozhodl zpřístupnit některé ze svých studií o malířských portrétech, publikovaných porůznu v odborném tisku, širšímu okruhu zvídavých čtenářů, milujících literaturu faktu. Vybral několik nejatraktivnějších případů a předkládá je v poutavém vyprávění, které obohacuje líčením badatelských radostí i strastí. Umožňuje tak nahlédnout do zákulisí pestré muzejní práce, o níž většinou veřejnost nemá jasnou představu.