Scéna.cz 

Luboš Hrůza: Scénografie a malba 1958 – 2008

V sobotu 11. prosince 2010 v 18 hodin byla v Horáckém divadle zahájena výstava SCÉNOGRAFIE A MALBA 1958 – 2008, která přináší návštěvníkovi poprvé možnost se seznámit s průřezem tvorby jihlavského rodáka Luboše Hrůzy. Každé jeho tvůrčí období je zastoupeno několika scénografickými díly, aby bylo možné poodhalit a ukázat šíři jeho divadelní tvorby, její ojedinělou formu a individuální vývoj, jak se utvářely v různých dobách a prostředích.

Tvorba Luboše Hrůzy je ve své podstatě vždy věrná jeho osobní svobodné zásadě „jít pod povrch“; hlouběji do podstaty divadelní hry, situace a postavy – s ironií sobě vlastní. Poprvé jsou vedle scénografických návrhů – obrazů vystaveny také skici zachycující proces tvůrčího myšlení. Společně s fotografiemi realizovaných scénografických návrhů dokumentují vývoj od nápadu k jeho uskutečnění. Kostýmní návrhy zachycují schopnost Luboše Hrůzy vystihnout typ i charakter postavy, přecházející někdy až ke karikatuře. Je důležité také připomenout, že někdy kostýmní návrh dramatické postavy sloužil k provokaci – hře – dialogu s hercem v jeho tvorbě herecké postavy.

Luboš Hrůza byl svobodně tvořící divadelník, který zcela přirozeně si ve svém životě našel čas i na malbu. V České republice bude poprvé vystaveno několik ukázek z volné kresby, grafiky, akvarelu a olejových maleb. V Skandinávských zemích byla tato malba Luboše Hrůzy mnohokrát vystavována.

LUBOŠ HRŮZA (28. 3. 1933 Jihlava / 2. 12. 2008 Praha)
Luboš Hrůza svou tvůrčí divadelní cestu začínal jako herec a malíř divadelních dekorací Horáckého divadla (1952 – 53). Studoval scénografii na Akademii muzických umění (1956 – 1960) u profesora Františka Tröstera. V letech 1959 – 1965 byl scénografem Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde byl součástí tvůrčího týmu mladých divadelníků kolem režiséra Jana Kačera. V Činoherním klubu, na jehož uměleckém profilu se Luboš Hrůza významně podílel, byl v letech 1965 – 1968 autorem všech scénických a kostýmních výprav. Spolupracoval se všemi režiséry (Ladislav Smoček, Jan Kačer, Jiří Menzel, Evald Schorm a Jaroslav Vostrý). Po sovětské invazi opustil republiku a v roce 1969 se stal scénografem a později šéfem výpravy Národního divadla v norském Oslu. Zde vytvořil 88 scénických a 35 kostýmních výprav. Po revoluci 1989 začal znovu působit v českém divadle (Činoherní klub, Národní divadlo v Praze, Městská divadla pražská a další). Byl pedagogem DAMU. Během své nedobrovolné emigrace velmi často hostoval v různých zemích světa (Švédsko, Dansko, Velké Británie, Nizozemí, Švýcarsko, Island, Nemecko, Japonsko ). I v zahraničí působil také jako pedagog. Jeho divadelní tvorba byla několikrát i oceněna: 1967 – Stříbrná medaile za scénografii na Pražském Quadriennale, 1971 – Cena kritiky (Západní Berlín), Cena norských divadelních kritiků 1978 – 79 za tlumočení Ibsenova díla, zvláště pak inscenaci Johna Gabriela Borkmana.