Čestmír Kopecký: K Ostravě mám navíc osobní vztah...
autor: archiv
zvětšit obrázekPo studiu na FAMU na Katedře organizace a řízení pracoval v Československé televizi jako vedoucí výrobního štábu, od roku 1990 jako vedoucí tvůrčí skupiny. Po odchodu z ČT v roce 1999 se stává ředitelem Městského divadla v Karlových Varech. Zakládá společnost První veřejnoprávní, v níž jako producent dal vzniknout řadě oceněných filmů, například: Klíč k určování trpaslíků aneb poslední cesta Lemuela Gullivera /2002/, Nuda v Brně /2003/, Sluneční stát /2005/, … a bude hůř /2007/, Karamazovi /2008/. Naposledy zde byl z hraných projektů realizován debut Kuličky /2008/. Od roku 2005 do roku 2007 pomáhal jako ředitel v Divadle Husa na provázku Vladimíru Morávkovi. Mgr. Čestmír Kopecký v současné době učí na FAMU a DAMU v Praze a pracuje na nefilmovém projektu Ostrava Evropské hlavní město kultury 2015.
Jsem producentem, který se nevěnuje výhradně filmu. Těžiště mojí práce bylo ve veřejnoprávní televizi. Byl jsem také ředitelem městského divadla v Karlových Varech a Divadla Husa na provázku. Mimo to jsem vydal i hudební CD skupině Tornado Lue a moje aktivity se dotkly i mnoha jiných oblastí. Dá se říct, že se věnuji produkci kultury jako takové. V případech Evropských měst kultury jsou ředitelé nebo umělečtí ředitelé buď obchodníci anebo lidé z kulturní sféry. Specializace na takovou funkci totiž není a musí se vycházet především z koncepční práce s kulturou jako takovou.
Projekt popisovat může být také na několik hodin, doporučuji spíše naše stránky Ostrava2015.cz. Ale jen ve zkratce, Ostrava vstoupila do soutěže s projektem tří subjektů: města, kraje a společnosti Vítkovice. Celá akce se dělí na dvě části, část věnovanou stavbám a část věnovanou programům. Tedy budovy a představení.
V oblasti budov vzniká unikátní evropský projekt sociálně kulturního klastru Černá louka, který bude zahrnovat nejen stavby budov určených pro kulturu /galerie, koncertní síň/ nebo pro běžný život /školy a bydlení/. V projektu Vítkovic, kde se již staví mimořádný projekt Science centra, uvidíme cestu od rubání uhlí až po výrobu oceli. V autentickém prostředí dolu, vysokých pecí a válcoven sledujeme projekt kraje, tedy novou budovu krajské galerie.
Programy budou nejen ty slavnostní – koncerty, divadelní představení, výstavy a tak dále – ale například i pro maminku, pro každý den, kdy vodí děti do školy. Hodně jsem to zjednodušil.
Akcí bylo mnoho a čeká nás druhá část, tedy představení výtvarného umění v Praze. Nyní čekáme na 8. září, kdy se rozhodne mezi Plzní a Ostravou, kdo zvítězí.
Mám rád, když je film odněkud. Z místa, které existuje a které známe. To je autentické. Všichni známe filmy, které se odehrávají například v Paříži.
K Ostravě mám navíc osobní vztah. Když jsem tam byl na natáčení Slunečního státu, zamiloval jsem se do ní, do jejích obyvatel, kteří docela tvrdě pracují a jsou upřímnější než jinde.
Ostrava se nepodobá ani vzhledem, ani minulostí ani lidmi jinému městu u nás.
Uvidíme například obrazy, které se ještě nevystavovaly. Seznámíme se s městem, které je pro nás z Prahy, dá se říct, kultovní. Odehrává se v něm film Kouř. Romány Ivana Landsmanna a Jana Balabána, které jsou o podstatných věcech. Je to město, které je v naší republice a ani trochu se nepodobá ostatním městům.
Důvěřuji oběma kurátorům, jež se obklopili lidmi, kteří jsou pro jejich výstavy nejzajímavější. Tedy Jiřímu Jůzovi, který v Krajské galerii v podstatě vyrůstal, protože jeho otec byl jejím ředitelem před ním, a Lence Lindaurové, která ráda zlobí, a já mohu konečně oplácet a také někomu krýt záda.
Musím říci, že všechny. Zejména proto, že v téhle věci jsem laik. Moje profese je tak trochu pokus o talent vybrat to pravé…
Uspořádali jsme velikou bilanční přehlídku v Ostravě pod názvem Ostrava?. Ta dala za pravdu Lence Lindaurové, že mladí lidé mají rádi mladé umělce. Nejen v této výtvarné části jsme přehlídku Ostrava v Praze postavili na napětí mezi prověřenými hodnotami a mladou revoltou.
Omlouvám se, ale vlastně nic. Opět se ukázalo, že je třeba mít lidi, se kterými se znáte, nebo nové lidi, se kterými máte společný vkus a cíl a kteří vám pomohou.
Určitě. To je pro mne docela překvapivé. V Ostravě je pět sběratelů, kteří tomu zasvětili život a mají neuvěřitelné poklady. Nikdy je neukázali veřejně, protože se o ně bojí. A poprvé je vlastně představí až v Praze, kde chtějí pomoci svému městu. Anonymně, ale přece jenom představí.
Byl jsem u jednoho z nich na návštěvě a poprvé jsem viděl například obraz Mikuláše Medka, kterého miluji a nikdy jsem o tomhle obraze nevěděl.
Dobrá otázka. Ta výstava má ambice a sílu, abych ten obraz teprve uviděl.
Teď asi jediné, co mě může takhle šumně uspokojit, je procházka po Ostravě s kamarády večer devátého září…
Udělal jsem si takovou životní bilanci toho, co mne dělá šťastným a co ještě mohu stihnout, a budou to tím pádem asi dva poměrně undergroundové filmy.
Časopis 19 - rubriky
Časopis 19 - sekce
DIVADLO
Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu
Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato celý článek
HUDBA
Hudební tipy 20. týden
13. komnata Kuby Ryby
Hudebník, skladatel, textař, zakladatel nejznámější punk-popové skupiny Rybičky 48, b celý článek
OPERA/ TANEC
Coco Chanel jako přehlídka módy i života
Balet NdB přichází s novou premiérou věnovanou módní ikoně Coco Chanel. Choreograf Mário Radačovský připravil celý článek