Scéna.cz 

Zdeněk Mahler: Krajan Gustav Mahler

Zdeněk Mahler je znamenitý vypravěč. Často se zabývá životopisy osobností hudební kultury, ale nejde mu primárně o popularizaci hudby, její výklad ani hodnocení. Zajímá ho především biografika a psychologické pohnutky velikánů hudební tvorby. Uplatňuje tu tedy především svou hřivnu spisovatelskou. Největší slabinou jeho vypravěčského přístupu je malý zájem o tvorbu příslušných skladatelů a malá citlivost k ní. Tak je tomu i v jeho nové knížce o Gustavu Mahlerovi; zdá se, že Mistrova skladatelská tvorba tady zůstává stranou ještě mnohem nápadněji než v předchozích spisech Zdeňka Mahlera o Bedřichu Smetanovi, Antonínu Dvořákovi aj. Z nevelkého počtu (asi patnácti) nejvýznamnějších cyklických děl Gustava Mahlera se tu většina ani nejmenuje, názvy a podle autentických sdělení doložené mimohudební souvislosti, poukazující na inspiraci a obsahové výpovědi skladeb, se neuvádějí vůbec či jen neúplně: např. se nevysvětluje ani paradoxní smysl titulu Titan v Symfonii č. 1 D dur podle románu Jeana Paula, u Písně o zemi se uvádí neúplně a tudíž chybně sólistické obsazení: skladatel dílo napsal nejen „pro alt a orchestr“, ale pro „alt (nebo baryton), tenor a orchestr“.

Mnohem víc než o skladatelské tvorbě se tu píše o Gustavu Mahlerovi – dirigentovi, šéfovi operních divadel. Klade se důraz na jeho přísnost a uměleckou důslednost a na dnes už trochu vyčpělé anekdotické situace, které vyvolávaly. Ono silné manko kvalifikovaného pohledu na hudební tvorbu se projevuje nejen v nedostatečné prezentaci Gustava Mahlera jako skladatele, ale i sem tam v některých podivných, v češtině neobvyklých formulacích a terminologii, které zřetelně svědčí o tom, že Zdeněk Mahler v hudbě doma není. Tak např. na str. 15 čteme: Tak se Gustav Mahler seznámil s katolickými kantátami. V čase dětství budoucího skladatele to sotva bylo možné. V římskokatolické chrámové hudbě se termínu kantáta užívalo jen omezeně v raném a středním baroku, zejména italském. Tuto hudbu v Jihlavě v 60. či 70. letech 19. století nemohl slyšet. Správné by bylo označení Katolická chrámová nebo obřadní hudba, zvolený výměr věcně zavádí. Nevhodná je také formulace na str. 27 Koncert se rozsypal. Zde popisovaná situace z premiéry Brucknerovy 3. symfonie, kdy hráči už před skončením odcházeli a rovněž tak publikum, byla něco jiného: dílo nemohlo být dohráno. Na str. 50 je vnitřně protikladné tvrzeni preludoval na klavír Bachovy fugy. Sloveso preludovat neznamená „hrát preludium“ ani „hrát preludium a fugu“, ale „volně improvizovat“. „Preludovat fugy“ je nesmyslná kontradikce. Když kniha vyšla, slyšel jsem v televizi mluvit autora o tom, že jejím prostřednictvím chce splácet český dluh Gustavu Mahlerovi. Ale přece není co splácet. U nás se už po víc než půl století kompletní vrcholná tvorba Gustava Mahlera hraje, její mnohokrát doma i v zahraničí veřejně uskutečněná provedení Václava Neumanna s Českou filharmonií patří k uznávaným vrcholům mahlerovské interpretace z desetiletí kolem přelomu 20. a 21. století a jejich komplet na CD je excelentní, interpretace jeho písní podstatně pomohla Věře Soukupové ke světovému renomé vynikající koncertní pěvkyně, znamenitými moderními Mahlerovými interprety je početná garnitura špičkových českých dirigentů od Karla Ančerla po Jiřího Bělohlávka atd., obecenstvo jeho hudbu miluje a vyhledává ji. Co bychom si mohli přát víc? A také česká literatura o skladateli je bohatá. Už záhy po jeho smrti vydal Zdeněk Nejedlý první svazek své monografie. I tady sice projevil svou chronickou nectnost, že projekt nedokončil, ale i to, co vyšlo, bylo ve své době zajímavé a přispělo k poznání skladatelovy komplikované osobnosti. Vynikající mahlerovské kompendium přinesly studie a podrobně komentovaný seznam tvorby, jež připojil František Bartoš ke své edici českých překladů podstatného výboru Gustav Mahler Dopisy (Praha 1962), znamenitým vhledem do světa Mahlerovy hudby i osobnosti je útlá knížka Jana Klusáka Zpráva o Gustavu Mahlerovi (Olomouc 1986). A Mistrova stopa v dalším vývoji české hudby? Ta je snad nejsilnější hned vedle toho, co podnítil v hudbě německé, rakouské a v Šostakovičových symfoniích, v četných dílech J. B. Foerstra, nejsilněji snad v Symfonii č. 4 a kantátě Mrtvým bratřím, ve Suitě c moll a Křížové cestě Otakara Ostrčila, v projasněných závěrech symfonických monumetů Josefa Suka, v Kantátě o posledních věcech člověka Ladislava Vycpálka a i v dílech četných dalších tvůrců od K. B. Jiráka a Otakara Jeremiáše až po Variace na téma Gustava Mahlera Jana Klusáka (1960–64) najdete ohlasy, tvůrčí následování a využívání podnětů Gustava Mahlera. Tuším, kolik odporu asi vzbudím provokativním „známkováním“ – běh života: téměř výborně a výklad tvorby: sotva dostatečně.
Ale knížka v sobě nese tak kontrastní rozpor, jaký mají i předchozí autorovy knihy a scénáře o skladatelích – a já se o něj už po desetiletí přu se spisovatelem, kterého mám osobně rád, vážím si ho a jsem mu za ledacos vděčný. Kniha o skladateli, která čtenáři téměř nepřiblíží jeho hudbu, je jako popis banánové slupky, v němž se zamlčí, že původně obsahovala sladkou ovocnou dužinu.

Zdeněk Mahler: Krajan Gustav Mahler. Nakladatelství Slávka Kopecká, Praha 2009, 119 str., ISBN 978-80-86631-80-6.
Zdroj Hudební rozhledy 01/2010 - Jaroslav Smolka