Scéna.cz 

Malý princ: Citlivá výpověď o lidské samotě, přátelství a naději

Soubor opery Jihočeského divadla uvedl v české premiéře operu MALÝ PRINC s hudbou Rachel Portman a libretem Nicholase Wrighta podle slavné novely Antoina de Saint-Exupéryho. Premiéra se uskutečnila 24. července 2026 na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Režisér Tomáš Ondřej Pilař využil jedinečný prostor zámecké zahrady k vytvoření poetického i symbolického světa, který spolu se scénografem Petrem Vítkem, kostýmním výtvarníkem Martinem Chocholouškem a autorem světelného designu Danielem Tesařem proměnil v působivou scénickou krajinu. Inscenace zůstává věrná duchu literární předlohy a současně nabízí osobitou interpretaci příběhu o hledání smyslu života, přátelství a odpovědnosti.

Kdo by neznal beránka v bedýnce, růži, lišku, krále, opilce, marnivce nebo obchodníka. Všichni se na scéně objeví, každý na své planetě a se svým vlastním příběhem. Malý princ jim naslouchá, rozmlouvá s nimi a svými prostými otázkami odhaluje podstatu jejich jednání. Režisér Tomáš Ondřej Pilař citlivě zachycuje dětský pohled na svět, v němž se vše jeví větší, vzdálenější a zároveň mnohem důležitější. Obyčejné věci získávají nový význam, fantazie se přirozeně prolíná s realitou a každé setkání otevírá nový pohled na lidskou povahu. Proto beránek zůstává ukrytý v bedýnce a svět dospělých dostává dětská pojmenování. Nejsilnější emocionální účinek mají setkání s Růží a Liškou, v nichž se naplno rozvíjí téma lásky, přátelství a odpovědnosti.

Tomáš Ondřej Pilař vede sólisty k herecky výraznému projevu, v němž stejně důležitou roli jako zpěv hrají gesta, pohyb a mimika. Každá postava má jasně vymezený charakter, který divák rozpoznává nejen podle hudebního projevu, ale i způsobu pohybu a jednání. Herecká akce není pouhým doplňkem hudby, stává se rovnocennou součástí vyprávění.

Pilotova cesta k sobě samému

Malého prince však Pilař nevnímá pouze jako poetické vyprávění o putování mezi planetami. Do popředí staví příběh Pilota, který po ztroskotání letadla nezápasí jen o přežití uprostřed pouště, ale především sám se sebou. Setkání s Malým princem se stává cestou k hledání ztracené dětské čistoty, schopnosti vidět svět jinýma očima a znovu nalézt smysl života. Tomu odpovídá i práce s celým prostorem Otáčivého hlediště. Model letadla, světelný design, mlha i závěrečný sborový obraz nejsou pouhými efektními scénickými prostředky, ale symboly Pilotovy vnitřní cesty.
Právě proto se ústřední dvojicí inscenace stávají Pilot a Malý princ. Jakub Hliněnský vytváří Pilota jako člověka poznamenaného životním ztroskotáním, který postupně nachází odvahu znovu naslouchat sobě i druhým. Maxim Bosák propůjčuje Malému princi dětskou bezprostřednost, ale zároveň vnitřní klid a moudrost. Jejich společné výstupy nepředstavují pouze dialog dvou postav, ale setkání dospělého člověka s vlastním ztraceným dětstvím. Právě v těchto okamžicích inscenace nejsilněji naplňuje svůj existenciální rozměr.

Pilařova interpretace však nestojí pouze na vztahu Pilota a Malého prince. Neméně důležitou roli hrají symbolické obrazy převzaté z Exupéryho předlohy. Čištění sopek, vytrhávání baobabů nebo péče o Růži nepředstavují jen poetické epizody, ale připomínají, že odpovědnost za vlastní svět vzniká především v drobných každodenních činech. Stejný význam nesou i jednotlivé postavy. Král zosobňuje moc bez skutečné autority, Marnivec marnivost, Obchodník svět podřízený vlastnictví a číslům, Opilec bezvýchodný kruh závislosti. Had pak nepůsobí pouze jako posel smrti, ale jako průvodce závěrečným návratem Malého prince.

Hvězdy a světy mezi hudbou a obrazem

Hudba Rachel Portman citlivě respektuje poetiku Exupéryho předlohy. Neusiluje o velká operní gesta, ale vytváří lyrický hudební prostor, v němž se přirozeně střídají intimní dialogy s rozsáhlejšími ansámblovými obrazy. Hudební nastudování Josefa Kurfiřta zachovává jemnou barevnost orchestru a poskytuje sólistům dostatek prostoru pro srozumitelné vyprávění příběhu. Výraznou úlohu má zvuk harfy, který citlivě doplňuje smyčcovou linii, zatímco flétna vytváří měkkou, malebnou zvukovou kresbu. Její lehkost vstupuje do účinného kontrastu s výraznějšími vstupy žesťových nástrojů.

Scénograf Petr Vítek nepřetváří zámeckou zahradu v iluzivní svět, ale citlivě využívá její přirozený charakter. Nejvýraznějším scénickým obrazem se stává prostor Belárie, kde se objevují sopky i baobaby jako symboly světa Malého prince. Významnou roli hraje také fontána, která se v průběhu inscenace proměňuje v kosmickou loď spojující jednotlivé planety. Nad děním se opakovaně objevuje pohyblivý půlměsíc, jenž propojuje jednotlivé obrazy a nenápadně připomíná plynutí času i cestu hlavního hrdiny.

Martin Chocholoušek vytváří kostýmy, které neslouží pouze charakterizaci postav, ale stávají se jejich výtvarnou zkratkou. Marnivec působí jako přerostlý klaun či varietní artista, jehož přehnaná stylizace odhaluje směšnost vlastní ješitnosti. Bezejmenný byznysmen ztrácí tvář i lidskost, jeho nepřirozeně prodloužené ruce a prsty jako by byly určeny pouze k hromadění majetku. Král osciluje mezi důstojným panovníkem a šaškem, přičemž obrovský meč se stává symbolem moci, která sama sebe karikuje. Naproti tomu Růže si zachovává křehkost i eleganci, zatímco kostým Lampáře propojuje vojenskou disciplínu s motivem světla a hvězd. Nejtemnější výtvarnou stylizaci představuje Had, jehož černá silueta a kostěný motiv evokují nejen smrt, ale také nevyhnutelný přechod do jiného světa.

Významným interpretačním prostředkem se stává i obsazení titulní role chlapeckým sopránem. Rachel Portman tím navazuje na tradici hlasu, který v sobě přirozeně spojuje dětskou čistotu, křehkost i pomíjivost. Je to hlas, jehož existence je časově omezená dozráváním zpěváka, a právě proto získává postava Malého prince další symbolickou rovinu. Jeho zvuk se nese prostorem Otáčivého hlediště s mimořádnou lehkostí, aniž by působil ostře. Naopak citlivě rozechvívá divákovo vnímání a vytváří jedinečné propojení hudby, slova i obrazu.
Stejně promyšleně působí i samotná výtvarná stylizace hlavní postavy. Kostým Malého prince není ušitý „na míru“, ale jako by svému nositeli byl záměrně o něco větší. Nepůsobí to jako nedostatek, ale jako výtvarný symbol dítěte, které se snaží dorůst do světa dospělých. Právě tato drobná pohybová neobratnost dodává Maximu Bosákovi mimořádnou autenticitu. Divák nevidí dokonalého hrdinu, ale dítě, které teprve hledá své místo ve světě.

Právě v propojení hudby, prostoru Otáčivého hlediště, výtvarné stylizace i Pilařovy režijní interpretace vzniká inscenace, která není jen adaptací slavné knihy. Stává se především citlivou výpovědí o lidské samotě, hledání, přátelství a naději. A možná právě proto dokáže zasáhnout i dospělého diváka stejně silně jako dítě.

★★★★★

🎵 Malý princ
Hudba Rachel Portman; libreto Nicholas Wright podle knihy Antoina de Saint-Exupéryho (v překladu Patricka Fridrichovského); hudební nastudování a dirigent Josef Kurfiřt; režie Tomáš Ondřej Pilař; scéna Petr Vítek; kostýmy Martin Chocholoušek; světelný design Daniel Tesař; choreografie Jan Kodet; dramaturgie Marek Pavlíček; sbormistr Martin Veselý.
Osoby a obsazení: Malý princ (Maxim Bosák); Pilot (Jakub Hliněnský); Liška (Anna Moriová); Had (Michael Robotka); Marnivec (Lukáš Randák); Voda (Marie Šimůnková); Růže (Barbora Čížková); Obchodník (Radek Martinec); Král (František Zahradníček); Opilec / Lampář (Marek Žihla); Tanečníci (Jan Razima, Daniel Makovec, Ennio Zappala, František Vlček, Stanislav Stanek, Vojtěch Rak).

📘 www.otacivehlediste.cz