Scéna.cz 

Kamufláž – a s baletem Národního divadla?

Nezvyklá taneční, avšak nikoliv baletní kreace nazvaná Camoufl.AGE by měla občerstvit, bavit i přivést k zamyšlení publikum pražského Divadla Kolowrat. Experiment pro šest tanečníků baletu Národního divadla připravil Jan Kodet, choreograf, pedagog a asistent šéfa baletu ND spolu s režisérem Jankem Růžičkou. Světová premiéra se koná 15. ledna 2009.

V multimediálním projektu bude tančit trojice, která se již objevila v Kodetově choreografii (e)motion pure – Viktor Konvalinka, Klára Jelínková, Tomáš Rychetský, ale také Hana Turečková, Ivana Mikešová a Oleksandr Kysil. Zvláštní název ve francouzštině – kamufláž – vzbuzuje otázky. Druhá půle názvu, -age, znamená anglicky i francouzsky věk, dobu. Jde tedy o dobu skrývání, éru zastírání?

Choreograf Jan Kodet vysvětluje: „Slovíčko kamufláž mi vždycky připadalo žertovné. Vytvořil jsem dost kreací, které byly velmi vážné. Toužil jsem tedy udělat něco humorného, co však přivádí také k zamyšlení. Pro mě je to i o přetvářce, o nadsázce. Kamufláž pro mě znamená zamaskování, nikoli lež. Dokonce tam bude i minitravestyshow, tedy přímo esence kamufláže! Přál bych si, aby to bylo představení odlehčené, které ale přes humor zamrazí.“ A režisér Janek Růžička dodává: „Vždyť travestie vlastně znamená převrácení věcí, zesměšňující parafrázi vážného. Vážné věci se podávají humorně, u humorných vám zase jde po těle mráz. To je taky princip našeho představení.“

Tvůrčí dvojice si dělá legraci i z mediálních ikon. Chystá však především inscenaci vyprávějící o věcech, které jsou jinak, než se zdají být, taneční divadlo o proměnách, o láskách a touhách – o vztazích. „Mluvíme o povrchu a vnitřku, o lidech, kteří zakrývají své nitro,“ doplňuje režisér.

Každá z postav sice projde jistým vývojem, některé informace budou velmi konkrétní, takže poznáme, kdo po kom touží, kdo koho nechce, ale klasické libreto, klasický příběh tu nenajdeme. „Vyprávíme také o pokrytectví. Schovávám své nitro, chovám se jinak, než chci – a to je vlastně taky kamufláž. Ta je tam všude. I v materiálech, které používáme. Jedním z velkých symbolů je pro nás třeba bublina,“ usmívá se Jan Kodet.

V rámci baletu Národního divadla jde o velmi experimentální dílo, právě proto se koná v prostředí Kolowratu, kde bude mít šestice tanečníků úzký kontakt s divákem. S komorním prostorem autoři pracují jako s výzvou. „Snažíme se vytvořit zvláštní makrosvět, uvést diváka do prostoru, který je taky jiný, než jaký se zdá být. Je jiný scénicky,“ říká Janek Růžička. Přeje si, aby divák zapomněl, do jakých prostorových dimenzí divadla přišel. Napomáhají tomu projekce multimediálního výtvarníka Martina Kermese i světelný design Daniela Tesaře.