Scéna.cz 

Martin Cikánek: Aero je z dramaturgického hlediska velmi progresivní kino.

Mladý manažer Martin Cikánek vystudoval pražskou HAMU, obor hudební management. Poté ve studiích pokračoval na Katedře kulturní politiky a managementu na City University London. V sezoně 2006/2007 absolvoval pod vedením Michaela Kaisera prestižní tréninkový program pro manažery v kultuře: Fellowship v John F. Kennedyho středisku pro živá umění ve Washingtonu DC. Po návratu do Čech stál u zrodu jednoho z nejzajímavějších operních projektů v ČR v poslední době, kterým bylo zahájení přímých satelitních přenosů Live in HD z představení v Metropolitní opeře v New Yorku v českých a moravských kinech.

Více na www.metinhd.cz/

Jak tato myšlenka přímých přenosů Live in HD z Metropolitní opery v americkém New Yorku vznikla?
Po 11. září 2001 se Metropolitní opera stala jedním z potenciálních teroristických cílů, což mělo za následek velmi znatelný pokles prodeje vstupenek. Mezi lety 2000–2006 klesly Metropolitní opeře tržby o téměř 15%. Hlavním úkolem nově jmenovaného generálního ředitele Petera Gelba bylo tuto situaci zvrátit. K tomu mu pomohlo několik strategických iniciativ, vedle dramaturgických změn také projekt Metropolitan Opera: Live in HD – přímé přenosy představení v té nejvyšší obrazové a zvukové kvalitě, který odstartoval 30. prosince 2006. Prvním přenosem byla Mozartova Kouzelná flétna. Na začátku se přímé přenosy vysílaly do 56 severoamerických kin, tedy v USA a Kanadě. Během první sezony se přidala kina ve Velké Británii, Norsku, Beneluxu, Německu a dalších zemích a na konci sezony jich bylo již 230! O expanzi tohoto počinu vypovídají i další čísla – dnes se počet kin a zemí vyšplhal již na 850 kinosálů v přibližně 30 zemích světa. V České republice máme v současné době kinosálů 14 a doufáme, že s postupující digitalizací kin přibudou další.

Jak jste se k projektu dostal vy?
Když to začínalo, působil jsem zrovna v USA. V únoru 2007 jsem se účastnil konference Opera Europa konané v Paříži, kdy s jedním z referátů právě o tomto novém projektu vystoupil sám Peter Gelb. Osobně jsem jej tehdy oslovil s tím, že bych měl zájem přivézt projekt do České republiky, odkázal mě na ředitelku divize přímých přenosů a jednání začala.

Jak ta jednání trvala dlouho, než jste došel cíle, a proč volba padla právě na žižkovské artové kino Aero?
V podstatě to trvalo pár měsíců. Určitě velmi pomohlo, že jsem tehdy žil ve Washingtonu DC a do New Yorku to měl relativně blízko, takže se toho spousta vyřešila při osobních jednáních přímo v Met. Po návratu do Čech jsem oslovil několik kin. Zájem participovat na projektu byl. A proč právě Aero? Aero je z dramaturgického hlediska velmi progresivní kino. Záhy se také ukázalo, že tamní tým je velice flexibilní a bude tedy ten správný pro celou realizaci. Jeho členové byli otevření, a i když se v těchto uměleckých operních vodách dosud nikdy nepohybovali, nebáli se riskovat. V té době v České republice nebylo žádné digitální kino, no a tak velmi důležitým aspektem bylo, že právě Aero vymyslelo, jmenovitě spoluzakladatel Aera Petr Vítek, technologické řešení přenosů. Již v prosinci 2007 jsme tedy zahájili přímé přenosy v ČR. Byli jsme prvním kinem v zemích střední a východní Evropy, které se k projektu připojilo.

S jakým ohlasem se přenosy u nás setkaly?
První přenos byl vyprodán 3 týdny předem, no a týden po něm, po příznivých recenzích, které se objevily v tisku, jsme vyprodali celou sezonu. Ve druhé sezoně přenosů v Česku jsou v Aeru v Praze všechna představení až na Doctora Atomika vyprodána do posledního místa a zájem diváků trvá. Z toho důvodu budou od prosince přenosy promítány také ve druhém pražském kině, bude jím Světozor. Nyní přenášíme do 11-ti českých měst a od ledna přibudou další dvě: Olomouc a Jablonec. S návštěvností jsme spokojeni. Ve větších mimopražských městech problémy zatím nepozorujeme žádné, i když prostor pro růst samozřejmě existuje. V těch menších, jako třeba Žatec nebo Chotěboř, má návštěvnost zcela jistě vzestupnou tendenci. Jsme tedy optimističtí.

Jak je to se zájmem o přenosy z řad našich umělců – pěvců, dirigentů, inscenátorů, ředitelů českých operních domů…?
Jsou operní režiséři, jako např. Tomáš Šimerda, kteří se o operní dění v Evropě a ve světě zajímají a na přenosy chodí pravidelně. Pak je také navštěvují emeritní pěvci Národního divadla. Na Doctora Atomika přišli skladatelé. Mě třeba mrzí, že se k nim zatím příliš nepřidali mladí aktivní zpěváci z mé generace, se kterými jsem třeba studoval na HAMU. Jen občas se někdo ukáže. Řekl bych, že okruh osob spjatých s operou profesně netvoří v Praze podstatnou část publika, spíše to jsou operní fandové. Generačně to jsou spíše ti starší, ale například poslední přenos soudobé opery Doctor Atomic byl navštíven více než hojně mladými lidmi!

Na čem všem váš „aerovský“ tým pracuje?
Celá propagace přenosů v ČR je na nás. Pracujeme s trailery, abonentkami, propagujeme v médiích s celostátním dopadem, soustřeďujeme se na spolupráci s tiskem v místě přenosů – s lokálními deníky, které vědí, co v regionu zabírá. Na stránkách metinhd.cz jsme zavedli také blog s operní kritičkou Věrou Drápelovou. Recenzuje a komentuje nejen naše operní přenosy, ale stalo se z toho povídání si o opeře nejen v Čechách. Jsme rádi, že na blogu diskutují a vyměňují si zkušenosti i rady operní fandové. Tak, jak to funguje na operachic.com informující především o milánské La Scale nebo na parterre.com o MET. Met byla úspěchem přenosů v ČR potěšena. Na začátku letošního roku nám dokonce udělila právo sublicencovat kina ve střední a východní Evropě. V současné době licencujeme kina v ČR, Slovensku, Chorvatsku a Rumunsku, tam začneme s Pucciniho Vlaštovkou, kde v titulní roli vystoupí Rumunka Angela Gheorghiu, dále v Polsku, Maďarsku a dalších republikách bývalé Jugoslávie. Problémem jsou jedině již zmíněné technologie.

Jaká je dramaturgie přenosů?
Skladba operních děl je velice pestrá a vypovídá i o směru, jakým se MET pod Peterem Gelbem vydala, a sice, že bude zařazovat vedle klasických repertoárových děl – hitů (např.Pucciniho Madama Butterfly či Donizettiho Lucia di Lammermoor) také ne tak často uváděná díla (například vzácně jevištně uváděné Faustovo prokletí Hectora Berlioze či Massenetova Thaïs) a v neposlední řadě dostane prostor také soudobá opera (Doctor Atomic), vše s důrazem na moderní režii a obsazování těch nejlepších umělců ze všech oborů. Z 10-ti představení je na programu 5 nových nastudování a 5 titulů z repertoáru MET.

Co z případného porovnání Metropolitní a české operní produkce podle vás plyne?
Férové je říci, že rozpočet Metropolitní opery na jednu novou inscenaci činí 3 milióny USD, což je zhruba roční rozpočet oblastního divadelního souboru v ČR střední velikosti. Nedával bych to tedy moc do souvislosti. Nemůžeme a ani nechceme být české operní produkci konkurencí, přenášíme pouze 10 představení v sezoně, takže bych naše aktivity vnímal spíše jako příjemné rozšíření nabídky pro operymilovné publikum a jako popularizaci žánru.

Co vás osobně na přenosech z Met nejvíce fascinuje?
Vidím v tom jedinečnou kombinaci špičkového operního umění v nejlepším provedení s dokonalým filmovým řemeslem. Detailní záběry kamery (jejíž oko se během přenosu dostane podstatně blíže k dění na jevišti než oko diváka, byť sedícího na těch nejlepších místech přímo v Met) a tempo střihu podle mě násobí efekt operního dramatu, takže někdy prožíváte drama v tak intenzivní formě, že vás to úplně přibije k sedadlu v kině. V Aeru jde při přenosech cítit, jak jsou lidé pohlceni. Přenosy nabízejí ty nejlepší z nejlepších z řad interpretů i inscenátorů, kteří v operním světě momentálně působí. Bonbónkem jsou pak rozhovory s interprety daných inscenací o přestávkách, kdy se také představují různé skryté složky operního domu, jako jsou například garderobiéra, jevištní technika, pomocný zvířecí park atd. Průvodkyněmi rozhovorů a pohledů do zákulisí jsou opět hlavní hvězdy, jako jsou Fleming, Voigt, Dessay, Graham, Baryšnikov a další. Jak zní náš slogan, je to „Vaše vstupenka do Metropolitní opery“ (a ušetříte za letenku).

Zdroj Hudební rozhledy 12/2008 - Kateřina Viktorová.