Scéna.cz 

Opera z pošty v Opavě

Komickou operu Adolpha Charlese Adama Postilion z Lonjumeau hrají všude, kde mají tenoristu disponujícího extrémně vysokými polohami. V Opavě ji tedy nasadili pro Michala Pavla Vojtu, který v opavském divadle zpívá prakticky veškerý tenorový repertoár. Není tedy divu, že jeho nosný hlas sice zvládne hodně, i tříčárkovaná „d“ v partu postiliona Chapeloua, ovšem stejně tak není divu, že zpívá silou, s minimální hlasovou dynamikou a pokulhávající krásou tónu.

Je opavskou operní hvězdou a zřejmě i na tom režisérka Karla Štaubertová stavěla, a správně: jednoduchý příběh je vlastně archetypální pohádkou o vzestupu a pádu poštmistra, který se stal tenorovou hvězdou v pařížské opeře, aby se pokorně vrátil k čekající novomanželce. Marketingově správně divadlo zahrnulo do inscenace opavskou poštu a Štaubertová se opět správně pohybovala mezi dvěma světy, minulostí a přítomností, oběma však až příliš roztomilými. To už podle mého vkusu ne tak správně. Stylově se režisérka inspirovala v crazy komedii, revui, možná i operetě, a nabízí se to, jen kdyby bylo víc takových kameňáků, jakým byl například tanec Chapeloua v negližé. Fanynky krásného postiliona honí po prosklené poštovní hale, jezdí se na kole, sem tam padne narážka na aktuální politické dění. Připomíná to, s odpuštěním, rozjuchané televizní estrády. Tak nějak by to nakonec šlo, však jsme v městském divadle, které má oslovit nejširší vrstvy publika, jen kdyby to bylo lépe a s ještě větší nadsázkou provedeno. To by ovšem, otřepaná písnička, museli být všichni mocni patřičné herecké nadsázky, jenže často buď přehrávají nebo podehrávají a vyrábějí legraci příliš usilovně. Sbor pošťáků a pošťaček tak trochu ze semaforské Dobře placené pohádky posunkuje až legračně neobratně, vůbec by toto těleso potřebovalo oživit hlasově i herecky.

Proč postilionovu ženu Madelaine obsadili už mimo obor Olgou Procházkovou je mi záhadou, jakkoli part zazpívala vcelku spolehlivě, až na vypjatá místa, a dobře vypadá. Intendanta pařížské opery na úrovni zvládl Petr Murcek, roli postilionova druha Bijoua standardně naplnil Zdeněk Kapl, když jeho alternant Andrij Škurhan byl po konfliktu s vedením opery okamžitě propuštěn. Věru to všechno nesignalizuje dobré poměry v divadle, stejně jako chybující orchestrální hráči, jakkoli dirigent Jan Snítil řídil premiéru spolehlivě.

Pokud se podíváme na výsledky opavské opery v poslední době, zdá se, že je zralá na razantní změny v řízení.

Opava, Slezské divadlo – Adolph Charles Adam: Postilion z Lonjumeau. Český překlad libreta Miroslav Homolka, dirigent Jan Snítil, úprava a režie Karla Štaubertová, scéna Ján Zavarský, kostýmy Kateřina Bláhová, sbormistr Jakub Žídek, choreografie Martin Tomsa. Premiéra 20. 4. 2008. (Zdroj Hudební rozhledy 06/08 - Josef Herman