Scéna.cz 

Japonská opera v Opavě

Leckteré opavské operní inscenaci podle mě v posledních letech chyběly základní profesionální parametry. Na druhé straně ale rozhodně nelze jednomu z nejmenších operních domů v České republice upřít, že na sebe čas od času dokáže výrazně upozornit – a přijít s opravdu pozoruhodným operním projektem. Po Poulenkových Dialozích karmelitek, Hurníkově Oldřichovi a Božence, Verdiho Loupežnících či Belliniho Normě je nyní takovou událostí česká premiéra japonské opery Yuzuru.
Se zmíněnými staršími inscenacemi spojuje tento projekt, o který se zasloužili především dirigent Jan Snítil a jeho žena, klavíristka a korepetitorka Masako Nakajima, nejen dramaturgická originalita, ale právě také profesionalita a pečlivost, se kterou je dílo nastudováno. A to v japonštině! Obdiv patří všem čtyřem sólistům za to, jak se s ní (a v případě ústřední dvojice i s vypjatými party) vyrovnali.

V komorní opeře, která měla světovou premiéru v roce 1952 v Ósace a v Evropě se poprvé hrála o pět let později v Curychu, se střetává japonský duchovní svět s evropskou hudební tradicí. Dramatik Džundži Kinošita totiž zpracoval dávný japonský symbolický příběh o zachráněném jeřábovi, který se promění v krásnou ženu – a skladatel Ikuma Dan se naproti tomu nechal inspirovat především Puccinim (jeho hudební jazyk má přitom logicky nejblíže k Madame Butterfly). Tedy hudba pro evropského posluchače velmi dobře pochopitelná. A také japonský režisér Tokio Kenneth Ohska (který mimochodem vystudoval kromě operní režie též fyziku a věnuje se mezinárodnímu výzkumu vysokoenergetických urychlovačů) vychází především z evropského tradicionalistického náhledu na inscenování opery – nádech exotiky dodává inscenaci především kostýmy a líčením odkazujícím k japonskému divadlu.
Krásná žena Cú (Katarína Jorda Kramolišová), jež je oním zachráněným jeřábem, ze svého peří pro milovaného muže Johjó (Michal Vojta) utká krásnou látku. Peněz chtiví kamarádi (Unzu – Zdeněk Kapl a Sódo – Peter Soós) ho přesvědčí, aby chtěl další, kterou dobře prodají ve městě. Cú nechápe, k čemu jsou potřeba další peníze, ale ze strachu, aby ji Johjó neopustil, za velkých bolestí utká další dvě látky. Ale nakonec přeci jen sama smutně odchází ze světa, kterému nerozumí – to když Johjó poruší slib, že se na ni při tkaní nebude dívat. Režisér v programu píše o „konfliktu mezi mírumilovným životem a kapitalismem“ – Yuzuru v sobě jistě takové symbolické téma má, na jevišti nicméně není nikterak akcentováno: prostě se tu velmi přehledně odehrává dojemný příběh. Inscenace tak vlastně po všech stránkách počítá s konzervativním operním divákem, ale zároveň mu nabízí něco neobvyklého a šikovně apeluje na jeho zvídavost do budoucna.
Tentokráte má projekt ovšem ještě další, neméně důležitý rozměr: je významnou společensko-politickou událostí, která rozhodně zvyšuje prestiž opavského operního domu. Premiéra se odehrála v rámci Japonských kulturních dní v Opavě, které byly součástí oslav 50. výročí navázání diplomatických styků mezi Japonskem a naší zemí – a to za přítomnosti mnoha čestných hostů, včetně velvyslance Japonska v České republice. Kromě toho byly v Opavě v říjnu k vidění japonské filmy, výstavy japonských předmětů, fotografií a literatury atd. Jde tedy o komplexnější a velmi užitečné setkání s odlišným světem, odlišnou kulturou.

Opava, Slezské divadlo – Ikuma Dan: Yuzuru. Dirigent Jan Snítil, režie a kostýmy Tokio Kenneth Ohska, scéna a kostýmy Alexander Babraj, sbormistryně Ivana Kleinová. Česká premiéra 14. října 2007.

Zdroj Hudební rozhledy 12/2007 - Lenka Šaldová