Scéna.cz 

Pucciniho Manon Lescaut bez interpretace

V Plzni se po delší době dostal k režii Václav Málek, leč nenavázal na významovou interpretaci Prodané nevěsty před šesti lety v Olomouci. Mimo jiné zřejmě proto, že dostal nabídku až poté, co režii Pucciniho opery Manon Lescaut odmítl původně plánovaný Jan Kačer. Učinil tak buď hodně narychlo, nebo mají v Plzni liknavého webmastera, v každém případě ještě čtrnáct dnů po premiéře na webu divadla uváděli původní inscenační tým. O práci nejspíš kvapné však svědčí i to, že Málek operu nijak neinterpretoval, jen sestavil stylizovaně operně realistické obrazy dle dávných vzorů, jimiž příběh prvoplánově ilustroval. Na city, natož nějaké kontexty a konotace nedošlo, nejvíc se režisér spoléhal na originální aranžování prostředí, jenže v této opeře je, myslím, podstatnější vyhrát milostnou a životní tragédii milenců. Jak už to bývá, takové obrazy často zdiskreditují technické lapsy, což se stalo už v předchozí inscenaci Rusalky, tentokrát k nejveselejším nepatřičnostem patřila klec, jejíž dveře musely samy trestankyně neustále nenápadně přivírat, přestože hrály, jak moc by chtěly na svobodu. Jen aktéři této inscenace vědí, jak k tomu všemu došlo.

Nijak nepotěšilo ani hudební nastudování, orchestr Jiří Štrunc nedovedl k patřičné barvitosti a dynamice, hráči chybovali. Maria Haan je sice parádní Manon, radost poslouchat její výrazové zpívání a radost je pohledět na přirozené hraní postavy. Postrádala však partnera, Plamen Pokopiev zpívá part Renata des Grieux na hraně svých současných možností, tóny zmáhá silou a nelze uvěřit, že takovými by okouzlil dámu svého srdce. Mužským postavám jednoznačně vládne Jiří Hájek coby Manonin bratr, pěknou postavu Geronta vytvořil Pavel Horáček, lze přijmout i studenta Edmonta v provedení Zbyňka Brabce.
Suma sumárum jen další řemeslně odvedená inscenace, což už je v plzeňské opeře na pováženou.

Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Manon Lescaut, opera o čtyřech dějstvích, nastudováno v jazykovém originále. Dirigent Jiří Štrunc, režie Václav Málek, scéna Martin Víšek, kostýmy Eliška Zapletalová, sbormistr Zdeněk Vimr. Premiéra ve Velkém divadle 27. 1. 2007.