Scéna.cz 

Hudební rozhledy v březnu

S violoncellistkou Michaelou Fukačovou, která žije od roku 1985 v Dánsku, jsme poslední rozhovor uveřejnili již před plnými deseti lety. Za tu dobu se samozřejmě v osobním i uměleckém životě této úspěšné umělkyně ledacos změnilo. Narodila se jí dvojčata Alexandr a Filípek, již tehdy nemalý počet cédéček se rozrostl o další tituly a její nová vlast ji vzala za svou a odměnila nejen prestižní cenou dánské kritiky, ale i čestným členstvím nejstarší dánské akademie v Soru. I my budeme mít možnost se opět s uměním Michaely potěšit: a to nejen na Pražském jaru, kde se představí s Komorní filharmonií Pardubice a Leošem Svárovským, ale také na festivalu Concentus Moraviae, který na počátku června zahájí…

Janáčkova akademie múzických umění letos oslaví, podobně jako Hudební rozhledy v příštím roce, 60 let od svého založení. Součástí těchto oslav se stalo i udělení čestného doktorátu, nejvyšší možné pocty, kterou mohou vysoké školy nabídnout, o jehož přijetí JAMU požádala šéfdirigenta České filharmonie, Zdeňka Mácala. Svoji roli hrála v této volbě samozřejmě i skutečnost, že dnes světově uznávaný umělec tuto školu před lety absolvoval. Slavnostní ceremonie, během níž byl Zdeněk Mácal dekorován zlatou medailí zavěšenou na charakteristickém koženém okruží z dílny Ladislava Vyskočila, proběhla 6. 2. v brněnském Besedním domě, kam se sjelo na dvacet rektorů a prorektorů českých vysokých škol…
Jan Klusák se řadí mezi čelné osobnosti současné české kultury především svým skladatelským dílem, ale i přesahy do literatury, filmu a herectví. Kompozici pro velký orchestr Axis temporum, jež ve světové premiéře zazněla v dubnu roku 2004 v nastudování Petra Altrichtra a Pražských symfoniků a kterou vám dnes na stranách našeho časopisu představíme zevrubněji, autor uvádí na první straně rukopisné partitury slovy: „Tuto skladbu, nazvanou Osa času a sledující způsob pohybu Země vůči Slunci, jsem napsal v sedmdesátém roce svého života k uctění 70. výročí založení Symfonického orchestru FOK“…
Mistr houslař Alexandr Švýcarský, rodák z Mladé Boleslavi, se záhy po ukončení studií ocitl v Praze. Až románově poutavé peripetie jeho kariéry, mezi nimiž nechybí ani rok a půl na zkušené v Londýně, kde mu prošly rukama skvostné nástroje i těch nejvýznamnějších houslařů počínaje Stradivarim, tím ale teprve začínají. Už v počátcích však nebyly zdaleka přímočaré. Nejprve, již od svých osmi let, hrál totiž Alexandr Švýcarský na akordeon, který za housle vyměnil teprve v době, kdy se – jda ve šlépějích svého bratra – začal učit na houslařské škole v Lubech u Chebu a soukromě u Josefa Vávry. Nechtěl si totiž tento nástroj umět pouze postavit či opravit, ale také si na něj zahrát...