Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Andrea Smejkalová: Klasický balet není mrtvý

autor: archiv

Andrea Smejkalová (1984) je absolventkou Taneční konzervatoře v Brně (2002). Do baletního souboru brněnského Národního divadla nastoupila ihned po ukončení studia a již v první sezoně dostala několik sólových příležitostí. Od sezony 2005/2006 je sólistkou souboru. Při příležitosti udělení ceny Philip Morris Ballet Flower Award jsem ji oslovila a položila jí několik otázek.

Jaké pocity provázejí vaše čerstvé ocenění Ballet Flower Award?
Jsem velmi šťastná, velice mě potěšilo rozhodnutí odborné komise o udělení této ceny. A chtěla bych poděkovat všem, kteří mi k dosažení tohoto ocenění pomohli. Je to pro mě určitě velká motivace k další práci.

Od letošní sezony jste sólistkou brněnského baletu – co vše vám postavení sólistky přináší?
Jelikož jsem již předtím tančila sólové role, není to pro mě taková změna. Jen cítím větší zodpovědnost, protože jako od sólistky se ode mě pochopitelně víc očekává.

Jste na začátku své umělecké kariéry – prozatím jste tančila převážně role klasického repertoáru. Velkou výzvou pro vás jistě byla Odetta/Odilie v Labutím jezeru – nebyla jste tak trochu zaskočena, že tato role přišla tak brzy – v angažmá jste byla teprve třetím rokem!
Ano, zaskočena jsem byla. Tak krátce po škole jsem vůbec nepředpokládala, že bych mohla tancovat sólové role. Konkurence je velká, ale jen malé procento tanečnic má to štěstí tančit sóla. Už vůbec by mě nenapadlo, že bych tancovala dokonce hlavní roli, jako je Odetta/Odilie.To je sen každé baletky. Byla to pro mě velká výzva a řekla bych i zkouška. Zpočátku jsem o sobě pochybovala, zdali na to vůbec mám. Protože na nastudování role nebylo příliš času, neměla jsem možnost se tím zbytečně zatěžovat. To mi možná pomohlo úspěšně představení zvládnout.

A co Nikia v Bajadéře? Další titul původního petipovského repertoáru, který je dokladem toho, že klasický balet není mrtvý. Nebo vy vnímáte klasiku jako něco, co už vyšlo z módy, ale zkrátka se to stále ještě tančí?
Nejprve jsem měla možnost ztvárnit roli Gamzatti, která je protipólem Nikie a byla mi charakterově bližší. Role Nikie pro mě byla další novou zkušeností a rozhodně obohatila můj výrazový slovník. Klasický balet pro mě rozhodně není mrtvý. Myslím, že stále má čím oslovit diváky, protože se uvádí v různých nastudováních, technicky i choreograficky náročnějších. Tím se neustále vyvíjí a zájem diváků o něj neustává.

Jaký je váš vztah k současné taneční tvorbě? Je něco, co vás na ni zásadně oslovuje? Asi výběr hudby je vaší generaci bližší, snad je v něm pro vás více spontánnosti…
Můj vztah je určitě kladný, přestože jsem měla více příležitostí se uplatnit v klasickém repertoáru. Myslím, že kvalitní hudba vždy osloví diváky, ať už je klasická nebo moderní. Já osobně nepreferuji žádný druh hudby, rozděluji ji jen na dobrou a špatnou.

Co je pro vás při studováni role důležité?
Vždy se snažím se svou rolí na jevišti nějak ztotožnit a vystihnout její charakter. Balet je umění beze slov, kde se děj vyjadřuje pouze pohybem. Nejde svoji roli prostě jen „odcvičit“, protože divák by to poznal.

S cenou Philip Morris Ballet Flower Award je také spojena finanční odměna. Už víte, jakou si uděláte radost?
Sice ještě nemám konkrétní představu, ale nejspíš budu investovat do bydlení.

Lucie Dercsényiová

1.3.2006 23:03:37 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!