Scéna.cz 

Poe - vykročení dalším směrem

Laterna magika uvádí nový titul POE, choreografický večer Lenky Vágnerové inspirovaný textem amerického literáta Edgara Allana Poea, zejména jeho texty HAVRAN, povídkou JÁMA A KYVADLO a dalšími. Tyto na jevišti zaznívají v interpretaci Vladimíra Javorského a Terezy Marečkové. Spolu s nimi ovládá jeviště tanečník Ondřej Vinklát. Inscenace sice ne vždy drží pohromadě, ale představuje místy silný divácký zážitek a to zejména díky použití zajímavých technologií - zvuku, světla i robotů a choreografii na jednokolkách (podobných inmotion). V popředí stojí kvalitní přednes obou herců i skvělé výkony tanečníků.

V úvodu se v hledišti rozezní tlukot srdce. Tanec doplňuje hudba a projekce Ivana Achera, světelný design Michala Kříže a zvukový design Eva Hamouzové. Autorkou výpravy je Eva Jiřikovská.
Diváky čeká nejen zajímavá interpretace, ale zejména zážitek z vizuálního provedení. Ke slovu přichází technika. Například scéna, kdy krysy ohryzávají nešťastníkovi pouta jsou dálkově řízení roboti. O napětí není rovněž nouze. Zejména první ostrý střih - kdy se scénou prožene kyvadlo. Kombinace textu a choreografie není vždy vhodně řešená. Na diváka se chrlí různé režijní nápady (hromada knih a obracení listů pomocí zahradního fukaru, nebo využití prosklených částí scény coby uzavřeného prostoru akvária, kdy můžeme neustále pozorovat dění uvnitř…). Bezesporu k úchvatným patří synchronizovaná choreografie na jednokolkách. A to už se dostáváme do nového pojetí ztvárnění jevištního pohybu. Nemyslím si, že když se tanečníci pohybují pomocí elektro jednokolek, že to mají snazší a jednodušší, naopak synchronizace stejné rychlosti a trasy pohybu je dle mého složitější než koordinace pohybu prostřednictvím svalů.
Problémem je místy až nesourodost jednotlivých pasáží, jistá roztříštěnost ve volbě výrazového jazyka. Představení chybí ucelenost a kompaktnost. Místy může mít divák dojem, že se jedná o samostatná akrobatická čísla. Jedinou spojkou může být strach nebo napětí. Jedním z takových míst je zpracování povídky MASKA ČERVENÉ SMRTI. Kníže Prospero v podání Ondřeje Vinkláta pořádá bál. Jednotliví tanečníci vstupují na scénu v různých avantgardních, postmoderních nebo bizarních kostýmech, kdy divák neví co dřív: věnovat se barevnosti, pohybu nebo tvaru daných kostýmů? Tady dle mého už se výtvarná stránka povyšuje nad umělecké pojetí celku a není až tak moc v souladu s celkovou koncepcí. Nebo se jedná o nadčasové výtvarné pojetí, které nemusí všichni diváci vstřebat a přijmout.
Hudba Ivana Achera je skutečně zneklidňující. Temné a tíživé zvuky dávají klidu diváka zabrat. Naopak zvyšují napětí v souladu s textem a pohybem. Industriální tóny zahušťují atmosféru na maximum. Ve výsledku bude inscenace Poe určitě diskutabilní. Choreografka Lenka Vagnerová nabízí zajímavé pohybové řešení a kontrast pohybu a textu. Toho ale mohlo být méně. Laterna Magika vykročila dalším směrem.

www.narodni-divadlo.cz