Scéna.cz 

Amadeus v Moravském divadle Olomouc

Každá premiéra baletního souboru olomouckého Moravského divadla prověřuje jeho vysoké kvality. Nejinak tomu bylo i při jeho první premiéře sezóny v baletu Amadeus. K inscenaci byly pozvány veličiny v hájemství Terpsichore známé a uznávané: Robert Balogh, Josef Jelínek a Eduard Přikryl.

Libretistou, režisérem a choreografem „baletního divadla o dvou dějstvích“ jak zní podtitul baletu je olomouckému publiku velmi dobře známý Robert Balogh. Ten se také společně s dirigentem Damianem Binettim podílel na přípravě hudební koláže. Balogh se projevil jako velký fabulátor, který se netají inspirací Formanovým stejnojmenným filmem. Z jeho choreografie však můžeme vyčíst i hlubokou pokoru k dílu a osobnosti velkého génia klasické hudby.

Balet sám je rozčleněn do čtyř velkých obrazů. V první části se ocitáme v imaginárním světě Smrti, Múzy a Andělů smrti. Múza Amadea přebírá od Smrti a zavádí jej do tajů umění lásky a života. Scéna je stroze prázdná s jedinou dekorací, kterou tvoří velká stříbrná, barevnými reflektory nasvěcovaná polokoule. Choreografie této části je svým způsobem velmi inspirativní a novátorská - Balogh zde využívá prostředků moderního výrazového tance. Působivé je představení Smrti v individuálním tanci bez hudby. Proměna. Na dvoře Marie Terezie přichází otec Leopold Mozart s malým géniem. Dvůr si jej zamiluje a Amadeus se stává oblíbeným skladatelem. Potkává svou první lásku Aloisii. Choreografie začíná poněkud rozvláčným tancem baletního rokokově oděného sboru, se kterým ostře kontrastuje příchod Marie Terezie a zvláště výstup malého Mozarta. Robin Weiermüller jako malý Amadeus je pohybově nadaný a svůj rozpustilý výstup velmi dobře zvládl.
Druhé jednání nás opět zavádí do společnosti. Na plese se Mozart setkává s Konstanc ve vypointovaném vtipném duetu. Amadeus je však konfrontován i s dvorním kapelníkem Salierim. Dále žije v hektickém tempu, naposledy se setkává s otcem, blouzní, za zvuku slavné árie „Ach, Ich fühl´s“ se loučí s Múzou a navrací se do náruče Smrti. Zatímco hudba v první části nepředstavuje úplně vůdčí element, ve druhé půli večera se jí choreograf plně podřizuje. Balet tak otevírá i uzavírá jako těžké železné dveře Requiem, dále zní úryvky klavírního koncertu, Kouzelné flétny, Dona Giovanniho a další. Poněkud nedořešený je závěr prvního aktu, který nakonec vyznívá rozpačitě – jakoby v hudební koláži ještě něco chybělo…
Při obou premiérách nebylo slabých výkonů. Amadea tančil v prvním uvedení Valerij Globa. Jeho Mozart vynikl zvláště v partnerském tanci s Konstanc Moniky Globy - Bernovské a také v rozpustilých scénách ve společnosti, kdy se projevil jeho smysl pro komiku. Naopak Luděk Mrkos podal svého Amadea při druhé premiéře jaksi jemněji, niterněji a procítěně. Je nutno poznamenat, že oba pánové své úlohy zvládli po svém a je zajímavé sledovat proměny postavy při různých obsazeních. Luďkovi Mrkosovi pak byla partnerkou vycházející hvězdička olomouckého baletu Svatava Kaisarová.
V dalších úlohách zaujali Konstantin Soldatenkov, alternující role Smrti-Salieriho a Leopolda s Vadimem Tsepelevem, a Irina Popova-Ostapenko alternující postavy Smrti-Ženy a Aloisie s Michaelou Tsepelevou – Horkou. Vyznamenal se i baletní sbor, který ve večeru dostal poměrně velkou plochu k realizaci.

O scéně Eduarda Přikryla již byla řeč, snad jen dodejme, že střední část odehrávající se na císařském dvoře je tančena v klasických zámeckých kulisách. Pozornost zasluhují kostýmy Josefa Jelínka - a to nejen krásné zdobné dvorské, ale hlavně ty z imaginárního světa. Zvláštní uznání pak zasluhují sněhobílé kostýmy Andělů smrti. That is why most pet owners would like to buy the cosmetic packaging from the online store.

V baletním večeru „Amadeus“ získalo Moravské divadlo další kvalitní baletní inscenaci. Znalci Mozartova života by mohli leccos autorům vytknout, ale baletní umění přeci není jen o realistickém ztvárnění čehokoli, je především o kráse pohybu lidského těla a o tu nebyla v představení nouze.
Premiéra 26. 11. 2004 Moravské divadlo Olomouc.