Scéna.cz 

Kouzelná flétna v Divadle F.X. Šaldy

Jak známo, Kouzelnou flétnu napsal Wolfgang Amadeus Mozart pro předměstské vídeňské divadlo v duchu tehdejší lidové divadelní zábavy, ovšem zároveň do ní vložil vážné poselství. Zatím jsem neviděl inscenaci, která by dokázala přirozeně propojit onu lidovou notu se vznešenými filozofickými pasážemi.
Poslední liberecké nastudování režiséra Romana Meluzína jde u nás obvyklou cestou stylizovaného tvaru, z něhož stejně obvykle vyčuhuje ostře komická postava Papagena. Meluzín také důsledně vyprázdnil scénu, ponechal pouze dvojici různě sestavitelných schodišť a různá pozadí scény, z nichž nejvýraznější byla bonsai jako odkaz na orientální svět coby možná konotace filozofické roviny příběhu Tamina. Sympatická, i když možná málo důsledná však byla Meluzínova snaha o jemné gagy nejen v akcích, ale také ve slovech šikovného překladu Václava Maidla, zpěvní texty zůstaly v německém originále.

Správně se režisér pokoušel vylehčit i jednání postav, odezvu však našel jen u Josefa Zedníka jako Monostata (věcného, hodně podobného tomu, kterého Zedník nastudoval s pražskou konzervatoří) a hlavně Nikolaie Nekrasova v roli Papagena. Ten stíhá premiéry v těsném sledu po celé republice, a přestože pěvecky vesměs dobře, divím se, že mu operní šéfové jeho údernictví trpí – je to symptom nedobrých poměrů v současném českém operním divadle. Až v Liberci se však Nekrasov pochlubil přirozeným hereckým talentem, nepřehrává, je mrštný, hybný, navazuje bezprostřední kontakt s publikem a dobromyslnou mimikou kulatého obličeje hlásá do hlediště životní optimismus postavy Papagena. A sice s ruským akcentem, ale zcela po smyslu a s lidovým nadhledem právě on sází vypointované slovní vtipy. Škoda, že ostatní postavy už spíše jen opakují obvyklé postoje a gesta, zvláště zkoušky Tamina a Paminy zůstaly bez sebemenšího režijního či hereckého nápadu.
Větší problémy jsou však s hudebním nastudováním. Orchestr se sice vystříhal větších chyb a dirigent Martin Doubravský vedl premiéru ve vhodných svižných tempech, jenže zvláště ve zpěvních partech zůstal výsledný zvuk na hony vzdálen mozartovskému ideálu. Spolu se jmenovanými se mu blížila Věra Poláchová coby Pamina, Pavel Vančura, který však nejhlubší tóny partu Sarastra nemá, a Jiří Přibyl. V postavě Tamina střídal Václav Lemberk uvolněné pasáže s přepínáním hlasu, zato věcně pronášel mluvené dialogy. Tři dámy byly hodně nesezpívané vinou ostře a nečistě intonující Gabriely Kopperové a neméně ostře a s vibratem zpívající Liany Somičové, Renata Pachmanová part Papageny intonačně nezvládla vůbec. Lucie Mlynářová je zřejmě nadějná Královna noci, ale zatím jí pro roli chybí zkušenosti i síly. Také tři Géniové z dětského sboru Severáček (v programu nejsou uvedeni ani oni, ani jejich postavy!) intonovali nečistě, což ještě podtrhlo jejich nazvučení.
Liberecké publikum by si už zase jednou zasloužilo víc než jen opatrně kultivované průměrné inscenace.

Wolfgang Amadeus Mozart Kouzelná flétna
Překlad mluvené prózy Václav Maidl, dirigent Martin Doubravský, režie Roman Meluzín, sbormistr Martin Veselý, scéna Václav Vohlídal, kostýmy Ivana Brádková, premiéra v Divadle F. X. Šaldy v Liberci 21. 5. 2004.