zvláštní poděkování
Volný.cz

Progres - představení?

Dora Sulženko Hoštová (Progres)

autor: Vojta Brtnický   

zvětšit obrázek

Tak jak to dnes mnohdy bývá, aktéři už jsou při premiéře v Ponci 5. března 2019 na scéně před příchodem diváků. Dora Sulženko Hoštová stojí v popředí, rozhlíží se po obecenstvu jakoby zkoumala, zda to vůbec bude mít cenu do něčeho se s takovým materiálem pouštět. Připojují se k ní ostatní - Jan Čtvrník, Tomsa Legierski a Valentine Verdure, vpravo pak obsluha zvukové aparatury. Zřejmě usoudili, že ano a dají se do pohybu - synchronizovaná „rozcvička“ s komickými prvky už naznačuje, v jaké náladě se večer bude odehrávat. Divák si může oddechnout, nepůjde o řešení žádných světoborných problémů ani vyk lízení depresivního nitra, ale asi spíš o humor. To je nakonec oznámeno už i v programu - všichni mají být zmateni.

Po několika zábavných sekvencích je „představeni“ přerušeno a performéři zjišťují, zda by to nestačilo. V Ponci bývá dobrým zvykem zdržovat se na scéně alespoň hodinku a tady je to teprve dvacet minut. Je nutné něco ještě rychle vymyslet. Naštěstí jsou ve spolku vedle tanečnice přítomni také „divadelník, cirkusák a pantomimec“ a ti se nadále ujímají inciativy. Pantomimická groteska se střídá s discohrátkami v doprovodu kultovních popsongů, do toho „puberťácké invektivy a pošťuchování“ na hraně akrobacie - vzájemné prohazování a přenášení. Nejfrekventovanějším objekte m je tanečnice, která se mění v jednu chvíli v bezmocnou figurínu smýkanou sem a tam. Co by se v jiném kontextu mohlo číst jako projevy všelijaké agrese, je tady naštěstí jen trochu drsnější zábavou.

Ještě stále není čas naplněn a tak je ohlášen workshop za účasti diváků. Po počátečním zneklidnění, že budou vyhnáni z auditoria na scénu, se všichni uklidní. Nehrozí žádné takové nebezpečí, bude se skládat origami.. Ani tady není věc dotažena do konce, po několika pokynech moderátora vnikne z papíru v jeho rukách jen jakási zmuchlanina. Ostatní si však mohli vydechnout a dát se znovu do práce. Doposud to vypadá, že se v téhle skrumáži různých aktivit vůbec nějak důkladně „netančí“. Ale tanec nepřijde zkrátka. Dora Sulženko Hoštová ve svých sólech nenechává nikoho na pochybách jak dobrá tanečnice je. Zvlášť originální je tanec s „peřinou“. Neúplně nafouknutý bílý plastický vak nenápadně zatím uložený v pozadí najednou ožívá a stává se partnerem tanečnice. Ta se do něj propadá, boří, převaluje se v něm, jako by šlo o nějaký milostný souboj, jako by se snažila proniknout do jiného světa.

Nakonec uplyne vytoužená hodina a performéři to mohou sbalit a jít domů. Diváci ať přemýšlejí, co vlastně viděli. Bylo to představení v představení? Workshop o tom, jak se dělá? Co bylo naplánováno nebo improvizováno.? Bude následovat pokračování, jak se slibuje v textu programu? Každopádně záměr se skvěle vydařil, obecenstvo se dobře bavilo a zůstalo na pochybách.

www.divadloponec.cz

11.3.2019 11:03:21 Helena Kozlová | rubrika - Recenze