Scéna.cz 

Sezónu v Olomouci uzavřela Rusalka

V roce 100. výročí úmrtí Antonína Dvořáka uvedlo v závěru sezóny Moravské divadlo operu vskutku národní – Rusalku. Musím přiznat, že uvádění této opery na českých scénách je záležitostí v mnoha směrech ošemetnou - dílo je všeobecně známé a v obecenstvu se najde mnoho diváků pamatujících dřívější bezesporu kvalitní inscenace nebo těch, jež mají zažitá inscenační klišé, které považují za jedině možná. Nejen z těchto důvodů představuje uvedení Rusalky náročný počin pro celý ansámbl. Soubor olomouckého Moravského divadla však pojal inscenaci jako výzvu a vedení opery pozvalo k tvůrčí spolupráci hned několik hostujících umělců: zkušeného činoherního režiséra Zdeňka Kaloče, Martu Roszkopfovou, která se postarala o výpravu, a nejen v Olomouci populárního choreografa Roberta Balogha.

Režisér Zdeněk Kaloč se dívá na Rusalku romantickýma očima, ale s jistou dávkou pragmatismu. Striktně odlišuje světy nadpřirozených bytostí a lidí, lesní i vodní živel. Jeho rukopis je na každém pěvci více či méně znát. Myslím, že tento pohled je logicky správným, umožňujícím nově odkrýt vztahy i nitro jednajících postav.
Scéna Marty Roszkopfové je variabilní, s malými změnami vytváří jak iluzi lesa tak i zámku. Jeviště lemují jakési sloupy (představující stromy), které však nejsou pevně ukotveny, a proto se během představení různě kývají. Vodní hladina jezera, představující dynamický dominantní prvek scény, je efektně vytvořena z látky. Nejen při výstupech Vodníka se rozvlní rukama vodních víl. Kostýmy téže autorky odpovídají naturelu opery. Trochu problematické jsou u Prince (ten spíše vypadá jako sluha na zámku) a Rusalky v plesové scéně - možná šla tíha osudu a spojitost s vodou vyjádřit i jiným způsobem. Představitelka Rusalky se musí více soustředit na to, aby nezakopla či si nepřišlápla kostým, než na zpěv.

V hlavní roli se 25. června představila sopranistka Lea Vítková, která je hlasově pro Rusalku dobře vybavena. Prvotní nervozita velmi rychle opadla a Lea Vítková podala dobrý pěvecký výkon. Tenorový part Prince s přehledem zazpíval Petr Martínek. Vodníka zpívá Vladimír Třebický, který se pro roli typově hodí. Jeho Vodník však působí mnohdy tvrdě i při zpěvu s Rusalkou, kdy bych očekával více citovosti. Cizí kněžna v podání Zdeňky Mollíkové upoutá svým ostře kontrastujícím černě-fialovým kostýmem. Největší pěveckou devízou představení je však Ježibaba v podání hostující Kateřiny Jalovcové. Ta vládne mladým, velmi silným, příjemným a ohebným mezzosopránem, a i když není onou „starou tetkou“ přece jen z ní vyzařuje charisma, kterým zastiňuje domácí sólisty. Ježibaba v Kaločově režii opravdu nabývá démonického vzezření, ale neskrývá ani city, vždyť Rusalce nechce ublížit – naopak ji zrazuje od úmyslu stát se člověkem. Nakonec se však touze Rusalky podvoluje… V dalších rolích si dobře vedli a byli slyšet zvláště Barbara Oczková jako První žínka, Jakub Kettner – Hajný, Terezie Švarcová – Kuchtík (u ní by neškodilo přidat na výrazu, vždyť Kuchtík je vděčná komická postava. Méně akademického zpěvu by opravdovosti role jistě prospělo) a Petr Špaček – jako Lovec. Tuto roli má velmi dobře nastudovanou i alternující Jiří Zouhar, což potvrdil v představení 18. června.

Zajímavým oživením je organické zapojení baletního sboru do děje (choreografie Robert Balogh). Kolem Ježibaby krouží vyplašená sova (Tomáš Kodras), pomocník Kocour (Igor Ostapenko), lesní žínky i muži, mezihry pak patří bílé lani Svatavy Kaisarové. To vše přispívá k dokonalosti celé režijní koncepce a zmírnění statičnosti díla. Na vše dění shlíží na setmělé obloze originální Měsíc (Tomáš Derka), který využívá odrazu světla reflektorů ve velkém kruhovém zrcadle. Vůbec práce se světlem je pro tuto inscenaci příznačná a zaslouží pochvalu.Také dobře připravený orchestr Moravského divadla za řízení Miloslava Oswalda hraje poměrně vyrovnaně bez výrazných chyb. Je vidět, že inscenace se od premiéry pomalu, ale jistě usazuje.

V Dvořákově Rusalce vstoupila na jeviště Moravského divadla příjemná, snová a lyrická pohádka, která jistě zaujme celé spektrum nejen olomouckých diváků. Hlediště vyprodané do posledního místečka svědčí o tom, že dramaturgický tah směrem k tomuto titulu byl správný.

Antonín Dvořák: Rusalka. Dirigenti: Tomáš Hanák/Miloslav Oswald, režie: Zdeněk Kaloč, výprava: Marta Roszkopfová, choreografie: Robert Balogh. Premiéra:18.6.2004, psáno z reprízy 25.6.2004.