zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Braniboři v Litomyšli

Z opery Braniboři v Čechách

autor: Z webu   

„Uhodila naše hodina! Otevírají se brány!“ – těmito slovy lákali pořadatelé 46. ročníku Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2004 diváky na jednotlivé festivalové projekty. Slogan je částečnou citací z ústředního sboru Smetanovy první opery Braniboři v Čechách, která se letos na programu Smetanovy Litomyšle objevila po dlouhých třiačtyřiceti letech. Její dvojnásobný comeback (čtvrtek 17. a pátek 18. června 2004) se odehrál na II. nádvoří litomyšlského zámku v nastudování operního souboru brněnského Národního divadla. Pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka se představili přední (především brněnští) sólisté.
Jan Hladík předvedl v roli Wolframa Olbramoviče věrohodný obraz charakteru neoblomného pražského starosty a zároveň milujícího a obětavého otce. V jeho stínu v úvodní scéně opery částečně zůstal Ladislav Mlejnek jako rytíř Oldřich Rokycanský. V rolích Wolframových dcer Ludiše, Vlčenky a Děčany podaly poněkud neucelené výkony Dagmar Žaludková, Marika Žáková a Eva Garajová. Alojz Harant pojal postavu Jíry jako karikaturu nemotorného a trochu poťouchlého pražského poběhlíka. V nejvyšší poloze jej několikrát zradil hlas, pěvec měl rovněž místy problémy s dechem a výslovností.

Jako Tausendmark vystoupil Vladimír Chmelo. Ačkoliv měl roli po vokální stránce víceméně pod kontrolou, představitelsky působil místy až nezvykle matně - Tausendmarkova úlisnost (příp. jízlivost) bohužel nebyla v jeho podání příliš přesvědčivá. Postavy braniborského setníka Warnemana a pražského měšťana Junoše po herecké stránce s přehledem vystihli Pavel Černoch a Petr Julíček. V roli Kmeta vystoupil legendární Richard Novák. Jeho nádherně zabarvený bas nevykazuje po téměř padesátileté úspěšné kariéře známky opotřebovanosti, zní plně, vyrovnaně. Dokonalá technika, do detailu promyšlený výraz, propracovaná výslovnost. Vpravdě prvotřídní a vzhledem k pěvcově věku (letos v říjnu oslaví třiasedmdesáté narozeniny) obdivuhodný výkon! V inscenaci se představil rovněž pěvecký sbor Janáčkovy opery ND v Brně, který výborně připravil sbormistr Josef Pančík. Slavná scéna „Udeřila naše hodina, otevřely se brány!“ a rovněž samotný závěr opery – „Ať žije pravda! Ať žijí práva! Ať žijí vlasti ochráncové!“ - patřil zásluhou celého pěveckého sboru k interpretačním vrcholům večera.

Braniboři v Čechách se letos v Litomyšli dočkali velkolepého návratu, ale také rozsáhlé dramaturgické úpravy. Představení bylo rozděleno na dvě části (přestávka byla po prvním jednání). Některé scény byly seškrtány, aby bylo ve zvoleném hracím prostoru dosaženo co možná nejrozumnější délky představení (cca. 2-3 hodiny). Tyto úpravy víceméně nenabouraly logiku příběhu, nicméně Smetanova opera jimi ztratila mnoho ze svého (z hlediska vývoje Smetanovy operní tvorby) osobitého hudebního kouzla.

Nejvíce diskutabilní složkou z celého „braniborského“ projektu ale není tato razantní dramaturgická úprava, nýbrž inscenační pojetí díla slovenským režisérem Mariánem Chudovským. Jeho scénické práce se vyznačují propojováním jednotlivých (operám vlastních) historických látek s určitou aktuální problematikou. Mnohdy to ale příliš nefunguje a podobné (byť velmi sympatické) inscenační snahy působí násilně. Podobně dopadli rovněž jeho Braniboři – jednotliví sólisté mají na sobě historické kostýmy, sbor je naopak oblečen v kostýmech víceméně současných. Každý se sboristů má navíc k dispozici jednu dřevěnou židli (celkem jich je na jevišti kolem sedmdesáti), se kterou na scéně různými způsoby operuje – židlemi se tak prý charakterizují prostředí (?!?) a jednotlivé situace (?!?). Samotní Braniboři představují desetičlennou ozbrojenou jednotku, která jako by do Litomyšle zabloudila z nějakého amerického akčního filmu. Na zámeckém nádvoří opravdu působí jako z jiného světa. Podobných příkladů by bylo možné uvést více. Na jejich důkladné ozřejmení si patrně budeme muset počat do podzimu, kdy bude tato inscenace uvedena na scéně Janáčkovy opery v Brně. Je zřejmé, že Chudovského ambiciózní režijní vize počítá s technicky lépe vybaveným prostorem, než jaký nabízí nádvoří litomyšlského zámku. Je možné, že v Brně vznikne inscenace, která důstojným způsobem vzdá hold Smetanově operní prvotině. V Litomyšli se to (především po inscenační stránce) tentokrát bohužel příliš nepodařilo.

29.6.2004 22:06:31 Daniel Jäger | rubrika - Recenze

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bílá voda (MdB)

Časopis 13 - sekce

DIVADLO

Michael Žantovský na Malé scéně

Moderátor večera Michal Przebinda

Východočeské divadlo od roku 2018 obohacuje svůj repertoár o čtené poetické večery, které jsou uváděny obvykle celý článek

další články...

HUDBA

Petr Kolář akustické album

Přebal alba

Petr Kolář je český zpěvák a autor hudby a textů oceňovaný také díky unikátnímu zabarvení hlasu a velkému pěve celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Oceňovaný film Paříž, 13. obvod

Paříž, 13. obvod

Paříž, 13. obvod
Život mladých Pařížanů bojujících o své místo na slunci. Francouzský film oceněný Zlatou p celý článek

další články...