zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 12/18

Wayn Marshall

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Už 16. února 2019 budou mít návštěvníci pražského Rudolfina opět možnost setkat se s významným britským klavíristou a dirigentem Waynem Marshallem, a to v obou zmíněných hudebních rolích. Ačkoliv… Vlastně nikoliv ve dvou, ale hned ve třech! Kromě toho, že spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražským filharmonickým sborem a kvartetem pěvců nastuduje výběr z Gershwinovy opery Porgy a Bess, objeví se zde v úvodu i jako sólový klavírista. Ovšem ne ledajaký: bude představovat autentickou postavu z děje jménem Jasbo Brown. V této úloze vystoupil už v osmdesátých letech na festivalu v Glyndebourne ve slavné inscenaci režiséra Trevora Nunna a dirigenta Simona Rattlea, takže si dodnes pochvaluje, že mu jeho historicky první setkání s operou přineslo možnost poznat ji nejprve z jeviště, což je prý zkušenost k nezaplacení. Dnes osmapadesátiletý hudebník je mimo jiné šéfdirigentem WDR Funkhausorchester v Kolíně nad Rýnem...

Už z časů povinné školní docházky si jistě všichni pamatujeme základní poučku, že každý přehledně strukturovaný text se skládá z částí „úvod – vlastní stať – závěr.“ Prosím proto o odpuštění za nedočkavost, s níž vám naservíruji závěr hned úvodem. Abych tedy nenapínal: nová inscenace opery Arnolda Schönberga
Mojžíš a Áron v Semperově opeře v Drážďanech je událostí, která opět potvrdila, že necelých sto padesát kilometrů od Prahy se opravdu dělá hudební divadlo na světové úrovni. Už jen jména tvůrců a protagonistů uvedené produkce dávala s předstihem tušit, že se saská operní scéna rozhodla vypravit první premiéru sezony 2018/2019 v tom nejlepším možném balení. Režii svěřila poprvé ve své historii proslulému katalánskému skandalistovi Calixtu Bieitovi, hudební nastudování prominentnímu americkému maestrovi Alanu Gilbertovi (v letech 2009–2017 šéfdirigentu Newyorské filharmonie) a hlavní role Siru Johnovi Tomlinsonovi a Lancemu Ryanovi...

Naše čtyřleté setkávání se zahraničními hudebními festivaly zakončí jedna z nejvýznamnějších, ne-li vůbec nejprestižnější přehlídka klasické hudby současnosti, Salcburské slavnostní hry. Už místo, kde je plných devadesát osm let pořádána, je samo o sobě díky skvostné architektuře a zasněženým vrcholkům hor, které jej obepínají, nádherné, a navíc proslulé řadou unikátních historických památek. Kdo do Salcburku přijede, jistě neopomene projít věčně turisty přeplněnou Obilnou uličku, kde ve 3. patře jednoho z krásně udržovaných domů spatřil světlo světa malý Wolfgang, nebo na druhé straně řeky náměstí Makartplatz, kde stojí zase tzv. Dům tanečního mistra, v němž tento výjimečný hudebník od roku 1773 osm let bydlel. Chůze po kamenité dlažbě ale brzo unaví, tak asi nikdo nepohrdne návštěvou již na počátku 18. století Italy založené kavárny Tomaselli nebo romantikou konce 19. století vydechující kavárny Fürst, stojící na starém tržišti...

„Byl pozván maďarský moderní skladatel B. Bartók, aby interpretoval za spoluúčinkování pí Fleischerové své skladby. Zpočátku (Elegie) zaujal krásnou, klavírní zvuk uplatňující melodickou frází, čím dál ke konci však tento první dojem prchal a stával se monotónnější. K tomu přispěla obzvláště monotonie skladeb propagujících primitivní rytmiku lidových tanců. Svým pianistickým výkonem své skladby posluchačstvu dovedl přiblížiti tak, že rozumělo…“ Takto šalamounsky okomentoval 20. února 1925 v časopise Dalibor jeden z pražských recenzentů první pražské vystoupení Bély Bartóka. Přitom pražští posluchači už Bartókovy skladby znali, i když v provedení jiných interpretů. Bartókova vlastní klavírní hra byla ale tak specifická, že si s ní recenzent nevěděl rady: skladatel, světová kapacita ve znalosti východoevropského, ale i tureckého a afrického folkloru, používal podle potřeby klavír jako bicí nástroj, a lidové rytmy mu byly vlastní, i když je nekopíroval...


HUDEBNÍ ROZHLEDY 12/18

3.12.2018 19:12:39 Redakce | rubrika - Z médií