zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Mayerling z Londýna

Steven Mcrae (Mayerling)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Jako svůj první přenos do kin v této sezóně zvolil Londýnský královský balet titul svým vznikem v sedmdesátých letech již postarší avšak svou účinností naprosto současný. Nasazení baletu Kennetha MacMillana Mayerling na hudbu Ference Liszta pojednávajícího o osudné tragédii v císařské rodině, bychom mohli chápat také jako dovětek k nedávnému stému výročí úmrtí Františka Josefa (+1916) a z našeho pohledu i dát toto habsburské téma do souvislosti s pádem monarchie a vznikem nových států v roce 1918, které právě nyní oslavujeme.

V baletu však nejde o dějiny a leckdo obeznámený s historickými fakty by mohl zakroutit hlavou, což se jistě už také stalo. Autoři zde uplatňují básnickou licenci, která si pro svůj záměr může nakládat se skutečností jak chce. (libreto Gilliam Freeman). Ponořují se do hloubky lidské psychiky a vykládají souběh událostí především jejím působením. Výsledkem je útvar, který by snad bylo nejlépe označit současným termínem psychothriller a který atakuje emoce diváků se stejnou silou jako kterýkoliv z takových dnešních děl v jakémkoliv žánru, ale vyniká nad nimi svou kvalitou.
Nabízí se otázka, kde vůbec mohl McMillan nalézt inspiraci pro neuvěřitelně vášnivou choreografii hlavního hrdiny, následníka trůnu prince Rudolfa a jeho milenky Mary Vetserové.
Rudolf (Steven Mcrae) je od počátku „označen“ jako psychicky labilní, pere se v něm nenaplněná touha po lásce a uznání ze strany své matky císařovny Alžběty a otce císaře Františka Josefa, s erotickou posedlostí realizovanou ve vztazích se ženami vysokého i nejnižšího postavení, kterými ale pohrdá. Odreagovává se pokleslou zábavou i alkoholem. Steven Mcrae je nucen k nejen k brilantní technice, která jeho pocity materializuje fyzicky ale i k přesnému vyvažov ání a změnám výrazu tváře a emocionálnímu prožitku, který si nezadá s nejlepšími dramatickými herci.

Temné síly v nitru ho ženou ke krutosti vůči vlastní ženě (nachází výraz v jeho agresi vůči ní v duetu o svatební noci), jíž si vzal také jen z donucení. Zjevením je pak pro něj zaranžované setkání s mladinkou naivní Mary Vetserovou (Sarah Lamb). Jiskra přeskočí na obou stranách a jejich milostný duet je snad nejsvětlejším a nejkrásnějším partem celého představení. Je „divoký“, nabitý erotickou energií, těla se proplétají a obepínají v takřka akrobatických figurách na zemi, v prostoru, splývají v jedno, aby se naráz oddělila a opět spojila. Sarah Lamb – Mary Vatserová je Stevenu Mcraeovi rovnoce nnou a stejně rozporuplnou partnerkou, na jedné straně zamilovanost „až na smrt“, na druhé stopy cynismu.

Rudolfova osobnost se rozkládá i přes tento exaltovaný cit, ani okolnosti a vztahy na dvoře pro něj nehrají. Jeho rozbouřená duše nemá klid, každé gesto, každá pozice nabývají na intenzitě Vše spěje k tragickému konci, všichni to vědí a očekávají už jen výstřel v Mayerlingu. Děj přesto drží diváka v šachu a ochromení do poslední vteřiny.

19.11.2018 17:11:26 Helena Kozlová | rubrika - Recenze