Scéna.cz 

2 x Ema Destinnová

České pěvkyně v Americe
O operních primadonách na jevištích Nového světa, z nichž nejslavnější byla v těchto dnech jubilující Ema Destinnová, hovoří J. Králík, G. Beňačková, L. Dvořáková, N. Kniplová a další (2001). Kamera V. Svoboda. Režie R. Urban. Je až neuvěřitelné, kolik Čechů a Češek se prosadilo v Americe, zejména v oblasti hudby. Triumfální řadu zahájil Antonín Dvořák, který nejenže vytvořil pro mladý americký kontinent Novosvětskou symfonii, ale také založil v New Yorku konzervatoř. Na prknech Metropolitní opery pak po řadu let zářila Ema Destinnová (1878–1930), od jejíhož narození uplyne 26. února 140 let. Destinnová tu vystupovala po boku božského Carusa pod taktovkou Artura Toscaniniho. Její zásluhou byla ve světové premiéře nadšeně přijata Pucciniho opera Děvče ze zlatého Západu, kde ztvárnila titulní roli Minnie. Za řízení Gustava Mahlera zpívala Destinnová v newyorské Metropolitní opeře Mařenku ze Smetanovy Prodané nevěsty. Není bez zajímavosti, že k hýčkaným divám tohoto proslulého operního domu patřila během II. světové války a těsně po ní Jarmila Novotná-Daubková, jejíž malovaný portrét v roli Violetty mohou spatřit ještě dnes návštěvníci tohoto stánku umění. Pokud bychom rozšířili působení českých pěvkyň i na jihoamerický světadíl, neměli bychom zapomenout na altistku Klementinu Kalašovou, pronikavé vítězství Věry Soukupové v pěvecké soutěži v Rio de Janeiro, ale též wagnerovské kreace Ludmily Dvořákové či newyorskou první Rusalku Gabriely Beňačkové. Češkou byla rovněž proslulá straussovká primadona Maria Jeritza, která se narodila v roce 1887 v Brně.
Vysílání: 22.2., 23.50 hod., ČT art
Opakování: 27.2., ČT art

Toulky s Ladislavem Smoljakem
Za hořkosladkým osudem české operní hvězdy Emy Destinnové, od jejíhož narození v těchto dnech uplyne 140 let (2008). Režie A. Vomáčka. Před 140 lety se narodila v zámožné rodině důlního podnikatele a kulturního mecenáše Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová (26. 2. 1878 – 29. 1. 1930), známá ve světě pod pseudonymem Emmy Destinn. Proslulá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost se zařadila mezi největší osobnosti naší kultury první poloviny minulého století. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v pražském Národním divadle, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v newyorské Metropolitní opeře, kde účinkovala například po boku tenoristy Enrica Carusa. Roku 1914 zakoupil zpěvaččin přítel, arabský barytonista Dinh Gilly, za její peníze zámek ve Stráži nad Nežárkou, který se pak stal útočištěm Destinnové až do konce života. Strávila zde i pohnuté období, kdy jí byl kvůli spolupráci se zahraničním československým odbojem zabaven pas, a její světová kariéra tím předčasně skončila. V posledním roce první světové války se velká sopranistka opět vrátila na české scény, v pražském Národním divadle zpívala pětkrát Smetanovu Libuši. Na konci svých koncertů v různých koutech naší vlasti zpravidla zpívala Škroupovu píseň „Kde domov můj“. Ta se pak snad i jejím přičiněním stala se vznikem nové Československé republiky národní hymnou. Nabytí samostatnosti ovšem národem milované divě příliš životního štěstí nepřineslo.
Vysílání: 22.2., 00.30 hod., ČT art
Opakování: 27.2., ČT art