zvláštní poděkování
Volný.cz

Verdiho La traviata v Českých Budějovicích

G. Verdi: La traviata (plakát k představení)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Sérii šestnácti premiérových titulů nové sezóny 2017/18 v Jihočeském divadle zahájí Verdiho La traviata v podání souboru opery Jihočeského divadla. Operu o třech dějstvích a čtyřech obrazech na námět románu Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi uvedeme v hudebním nastudování Maria De Rose a v režii Veroniky Poldauf Riedlbauchové. Premiérová uvedení 20. a 23. října 2017 od 19.00 hodin DK Metropol.

Letošní divadelní sezónu zahájí opera Jihočeského divadla po všech stránkách novou inscenací jedné z nejpopulárnějších světových oper – La traviaty Giuseppe Verdiho. Traviata měla světovou premiéru už v roce 1853 a byla inspirována divadelní podobou románu Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi. Inscenace, kterou Verdi uviděl v pařížském divadle Vaudeville, ho zaujala i proto, že v ní spatřoval zrcadlo svého vlastního vztahu k ženě „velkého světa“, pěvkyni Giuseppině Strepponi.

K režii byla přizvána zakladatelka Ateliéru 3D, režisérka, choreografka, pedagožka a všestranná performerka Veronika Poldauf Riedlbauchová. Její zájem se soustřeďuje na fyzické divadlo, v němž se hlavním nástrojem dramatického sdělení stává lidské tělo. V JD se představila už operní režií Brundibára Hanse Krásy, je také autorkou choreografie a spolurežisérkou Verdiho Trubadúra.
Její schopnost vidět vnitřní „poetický svět“ postav a nahlížet jinak na příběhy už stokrát na jevišti prověřené, se promítne i do jejího ztvárnění jedné z nejpopulárnějších světových oper.

„Opera je přitažlivá v tom, že v sobě kloubí velké množství divadelních složek,“ vysvětluje režisérka Poldauf Riedlbauchová svůj pohled na tento hudební žánr. „Je hudbou, literaturou i tancem. Léty ověřená hudební struktura dává pevný rámec, díky němuž získávám jako inscenátor svobodu sebevyjádření. Jasně dané temporytmické, dynamické a emoční zázemí opery umožňuje ulétnout do světa obrazů a představivosti. A můj způsob divadelního myšlení jde skrze metafory, symboly, znaky. Často říkám, že vytvářím na scéně ´jevištní báseň´. A opera je pro takovýto přístup jako stvořená. Je totiž formou výsostně stylizovanou, a tudíž znakovou; navíc v četných lyrických plochách je v podstatě zastaveno veškeré jednání. A právě vizuální či pohybová metafora dokáže podpořit stylizaci, oživit nedějové části, odhalit skryté významy textu, a zintenzivnit tak hudební výraz,“ dodává Veronika Poldauf Riedlbauchová.

Se scénografkou Luciou Škandíkovou vytvořila režisérka již řadu inscenací, často autorských. Tato výtvarnice má mimořádný dar vytvářet scény, které jsou samy o sobě již nositelem tématu a spolu s ním se vyvíjejí. Scénický prostor je tedy i v případě La Traviaty prostorem psychickým. Scénografický koncept inscenace podtrhuje téma pomocí jediného většího objektu; využívá také principu zmnožení různých dílčích prvků, a funguje tak na principu jakési instalace. Prostor je abstraktní i konkrétní, pohybuje se na hranici mezi realitou a snem, grotesknem a surreálnem, a umožňuje práci s imaginací.

Kostýmní výtvarnice Tereza Kopecká pak do jednoduchého, minimalistického, v podstatě bílého prostoru vstoupila s barevností a moderním přístupem ke kostýmu. Je tu stále přítomná dekadence 19. století a přece videná jinak. Kostýmy v sobě spojují eklektickým způsobem prvky různých historických epoch, přesto však v současném střihu. Ocitáme se tak na velké party, která je groteskním způsobem stržena do pohřbu.

Významnou složkou výtvarného konceptu je také světelný design Ondřeje Kyncla a práce se scénickými fotografiemi Michaely Karásek Čejkové. Inscenační tým pak doplňuje ještě choreografická spolupráce Nadi Kabelové a Zdeňka Mládka.

Hudebního nastudování inscenace se opět ujal verdiovský dirigent Mario De Rose. Spolu s režisérkou vybrali pro interpretaci nesnadných rolí pěvecká esa. Výsostná disciplína zpěvu zde totiž bude provázena intenzivním gestickým a pohybovým slovníkem. Partnerské vztahy nebudou vznikat pouze mezi pěveckými protagonisty, ale také ve spolupráci s tanečníky jako aktivními činiteli příběhu a obrazu. Hlavní „dvojroli“ Violetty alternují Marie Fajtová a Maria Bisso spolu s tanečnící, sólistkou baletu JD Julií de Meulemeester. Alfréda ztvární střídavě Paolo Lardizzone a Petr Malý. Trojici hlavních protagonistů bude uzavírat Alexandr Beň a Svatopluk Sem v roli Alfrédova otce. V symbolické taneční úloze toreadora vystoupí sólista baletu JD a Zdeněk Mládek.

16.10.2017 21:10:55 Redakce | rubrika - Zveme ...

Časopis 47 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Louskáček

Články v rubrice - Zveme ...

Česká premiéra baletu Kráska a zvíře

Kráska a zvíře (plakát)

První ze dvou baletních premiér, které pro letošní divadelní sezónu připravuje soubor baletu Jihočeského divad ...celý článek


Její pastorkyňa v Hradci Králové

Její pastorkyňa

Slezské divadlo Opava hostuje v sále Filharmonie Hradec Králové v neděli 26. listopadu 2017 od 19:00 h s opero ...celý článek



Časopis 47 - sekce

LITERATURA/ UMĚNÍ

Na plovárně s Evou Zaoralovou

Na plovárně s Evou Zaoralovou

Na plovárně s Evou Zaoralovou
Rozhovor Marka Ebena s bývalou uměleckou ředitelkou Mezinárodního filmového f celý článek

další články...