zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 10/17

Petr Nouzovský (Hudební rozhledy 11/17)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Uměleckému zrání violoncellisty Petra Nouzovského se věnovala nezvykle velká řada osobností, v Praze to byli Zora Krásná, Martin a Mirko Škampovi, František Pišinger, Jiří Bárta, Jan Páleníček a Miroslav Petráš, v Drážďanech pak Wolfgang Emanuel Schmidt a v Madridu Iagoba Fanló. Byli tu však ještě další, kteří mu předávali cenné zkušenosti, mj. Mstislav Rostropovič, Boris Pergamenščikov a David Geringas, soukromě studoval u Stanislava Apolína a svá studia završil po boku legendárního amerického violoncellisty Lynna Harrella. Obdržel opětovná pozvání na Piatigorského seminář v Los Angeles. Roku 2007 získal ocenění „New Master on Tour 2007“ a „Europäische Förderpreis für Musik 2007“ a v letech 2011 a 2013 se stal postupně laureátem „Val Tidone Competition“ a „Johannes Brahms Competition“. Dnes má za sebou imponující počet více než 1600 koncertů ve 40 zemích světa, včetně prestižních festivalů doma, v Evropě, obou Amerikách, Číně i Japonsku...

Milovníci operního umění nepochybně zaznamenali, že letos oslavila významné životní jubileum přední heroina české opery, pěvkyně Naděžda Kniplová. Svoje první pěvecké vystoupení absolvovala již v pěti letech, kdy zpívala písně Jaroslava Křičky, který ji tehdy i sám doprovodil na klavír. V patnácti se pak poprvé po boku Beno Blachuta a Eduarda Hakena představila v sopránovém partu Dvořákovy Stabat Mater a zároveň zdárně absolvovala přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř. Ve studiích pokračovala na HAMU, kde se jí po nevyhovujícím pedagogickém vedení Kamily Ungrové ujal Zdeněk Otava, který ji nakonec zdárně dovedl až k absolutoriu. Po té následovala první angažmá v Ústí nad Labem a Brně a záhy i v Národním divadle. I když zpívala na nejprestižnějších světových scénách a úzce spolupracovala např. i s Herbertem von Karajanem, za červenou nit svého života považuje Libuši, kvůli níž nikdy nepodepsala v cizině stálou smlouvu...

Po deseti letech, kdy jsme Wagnerovy Mistry pěvce norimberské, na Bayreuthských slavnostech představené v roce 1888, tedy 20 let po premiéře v Mnichově, mohli na Zeleném vršku poprvé vidět v jejich dosud poslední režii, podepsané Katharinou Wagner, zde byla v letošním roce uvedena další inscenace tohoto Mistrova díla. Tentokrát se jí chopil mnoha cenami ověnčený intendant Berlínské komické opery, Australan Barrie Kosky, první režisér židovského původu, který se za 141 let existence festivalu v Bayreuthu objevil. To však zase není až tak důležitá informace, byť jistě patří k zajímavostem letošního ročníku. Mnohem zásadnější je totiž ta, že v minulosti několikrát tento svérázný umělec prohlásil, že ho Wagner nezajímá, a přesto se pro jednu z jeho oper – uvedené Mistry pěvce norimberské – nakonec rozhodl a, jak se nechal slyšet před premiérou, pokusil se ji pojmout „přes Wagnerova zdeformovaného, rozporuplného a znepokojivě komplikovaného génia“...

Rudolf Firkušný byl všestranný hudebník, a ačkoliv se proslavil jako vynikající pianista, jeho hudební začátky se vyznačovaly spíše nadáním skladatelským. Nakonec se rozhodl zcela se odevzdat interpretační kariéře, neboť nebylo možné naplno vykonávat povolání skladatele i klavírního virtuosa zároveň. Ve vzpomínkách na Firkušného dětství a v literatuře se traduje několik historek o tom, jak Ruda již v raném věku projevoval velké hudební nadání. Krátce po narození ho prý otec utišil hrou na klavír se slovy: „Tak ty budeš pořád řvát? Počkej, já tě naučím!“. Když byly Rudovi tři roky, začal si vyťukávat na klavír melodii písně „Šla Nanynka do zelí“, kterou mu zpívala chůva Andělka. Brzy začal k písni vymýšlet vlastní harmonický doprovod a maminka mu musela pomáhat „basovat“. Záhy tedy našla matka talentovanému chlapci prvního učitele, Václava Koláře. Ovšem tím, kdo mu podle jeho vlastních slov „otevřel bránu hudby“, byl teprve Leoš Janáček...

Hudební rozhledy

2.10.2017 18:10:02 Redakce | rubrika - Z médií