„Měla jsem štěstí na angažmá v Národním divadle,“ říká Iveta Jiříková
autor: archiv divadla
Dramaturgie opery zvolila jako první titul v roce 2004 Jolantu Petra Iljiče Čajkovského. Poetické libreto napsal skladatelův bratr Modest. Jako předloha mu posloužila dánská divadelní hra Henrika Hertze Dcera krále Reného na motiv Hanse Christiana Andersena.
Premiéra je připravena na 20. února 2004 v Šaldově divadle. Režie se ujal Andrej Bestčastnyj. Představení diriguje František Babický. V hlavních rolích se představí Evžen Šokalo, Pavel Vančura, Věra Poláchová, Petr Sejpal, Nikolai Nekrasov, Miloslav Pelikán, Plamen Prokopjev, Anatolij Ore V titulní roli Jolanty se představuje na scéně liberecké opery Iveta Jiříková. Liberecká rodačka, vyrůstající v dětském pěveckém sboru Severáček, absolventka pardubické konzervatoře a VŠMU v Bratislavě, nyní sólistka Národního divadla v Praze.
Měla jsem ohromné štěstí, že jsem hned po škole dostala angažmá v Národním divadle i velkou příležitost zazpívat si krásné role. Třeba Janáčkův Osud s režisérem Willsonem je pro mě velká zkušenost. S touto operou jsme nedávno byli měsíc a půl ve španělském Teatro Real v Madridu.
S bratry Formanovými jsem nastudovala Krásku a zvíře Philipa Glasse. To byla strašně těžká práce. Když jsem poprvé viděla partituru, myslela jsem si, že se to nikdy nemůžu naučit. Jako celek je to ale krásná podívaná, která se netočí jen kolem zpěvu. Na scéně jsme se docela vyřádili.
Třeba práce s panem Willsonem na Osudu byla naprosto jiná, netradiční. Nemohli jsme se hýbat, museli jsme se naučit vyjadřovat pouze hlasem a minimem pohybů, které nám režisér povolil; ne operně zažitou gestikulací. Ale vzhledem k nedotaženému libretu, které Janáčkův Osud má, mi to připadá jako jediná cesta, jak na to. Nedovedu si tak ale představit třeba Jenůfu.
Záleží na životním období - jsem mladá, takže bych si teď ráda zazpívala Taťánu v Oněginovi, Mimi nebo třeba Desdemonu. To jsou momentálně role pro mne. Mám ráda italský repertoár, takže postupem času bych si chtěla zazpívat dramatičtější role, např. Toscu.
Dnes by asi předobraz slepé dívky, která neví o tom, že nevidí, nenašel. Vše je založeno na vizualitě. Asi by nemohla nevědět, že je slepá. Předobraz by spíš našel v někom, kdo je výjimečný, jiný nebo třeba uzavřený v nějakém etniku či rodině, a nezná svět okolo. Je to škoda, že se Jolanta příliš nehraje, muzika je to nádherná - vrcholný Čajkovskij - a krásně se zpívá. Melodika jakoby sama plyne a vede mě.
Ne, naopak je mi velmi blízká, dokonce jsem z ní maturovala na libereckém gymnáziu. Na vysoké škole jsem zpívala Rachmaninova, Glinku nebo Rimského-Korsakova. Ráda zpívám v ruštině.
Určitě rodina a zázemí, které mi poskytuje, přátelé a dobří lidé okolo mě.
Byla jsem letos měsíc v Japonsku s Figarem, ve Španělsku, Maďarsku... Takže se nikam nechystám. Určitě přijde něco nového, ráda bych se pustila do Rusalky a chtěla bych se také věnovat koncertním věcem. Nedávno jsem dělala s brněnskou filharmonií a Petrem Altrichterem Dvořákovu Svatou Ludmilu a v této spolupráci bych chtěla pokračovat...
TIP!
Časopis 16 - rubriky
reklama
Časopis 16 - sekce
DIVADLO
Pořád jsem to já poprvé v Pardubicích
Východočeské divadlo uvádí novinku, hru Pořád jsem to já, kterou autorka Christine Mary Dunford napsala podle celý článek
HUDBA
Litava Park nabídne hvězdný line-up
Krásné místo kousek od Brna, město Bučovice, již podruhé zve na víkend plný skvělé hudby. Dvoudenní festival L celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 15. týden
U mě dobrý
Kdo dokáže převézt bandu podivných skořápkářů? Jedině banda ještě podivnějších přátel! Česká kom celý článek
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno