Scéna.cz 

Zemřel legendární dirigent Jiří Bělohlávek

(24. února 1946 – 31. května 2017)
Český dirigent, který se proslavil po celém světě, Jiří Bělohlávek podlehl těžké nemoci a odešel do hudebního nebe. Byl dokonalým ztělesněním vynikajícího řemesla, a kromě toho měl zapamatovatelný vzhled barda s impozantními šedinami. Patřil k lidem, kteří šířili věhlas české hudby do celého světa, a opakovaně byl uměleckým ředitelem a šéfdirigentem České filharmonie. Poslední smlouvu s ní podepsal začátkem ledna 2017, kdy v čele ČF stál už čtyři sezóny a měl pokračovat až do sezony 2021/2022.

Jiří Bělohlávek se narodil v rodině advokáta, ale od malička jej to táhlo k hudbě. Nejprve jako dítě zpíval v Kühnově dětském sboru, a následně vystudoval na Pražské konzervatoři dirigování a hru na violoncello u Miloše Sádla. V obojím pokračoval ve studiu na HAMU. Dva roky bral mistrovské hodiny u dirigenta Sergiu Celibidacheho. V roce 1970 na sebe upozornil, když vyhrál soutěž mladých dirigentů a následující rok se stal finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana. Následně se stal dirigentem Státní filharmonie Brno, v letech 1977-89 šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Dramatický průběh měla jeho spolupráce s Českou filharmonií. Pro zajímavost připomeňme, že poprvé řídil Bělohlávek Českou filharmonii už ve 24 letech jako asistent Václava Neumanna, stálým dirigentem se stal 1981, a v roce 1990 převzal v roce 1990 jako šéfdirigent, v roce 1992 však s hořkostí odešel, protože část orchestru si odhlasovala jako šéfdirigenta Gerta Albrechta. Navzdory tomu Bělohlávek nikdy nepřestal s ČF spolupracovat. Během své kariéry spolupracoval dirigent s mnoha špičkovými a americkými orchestry. V letech 2006-2012 působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru BBC v Londýně, kde již debutoval v roce 1995 prací na Eposu o Gílgamešovi Bohuslava Martinů a následně získal místo hlavního hostující dirigenta. Za svou práci získal i významné britské ocenění, Řád britského impéria. Dále spolupracoval např. s Rotterdamskou, Berlínskou a Newyorskou filharmonii, Orchestrem lipského Gewandhausu, Bostonským symfonickým orchestrem či Vídeňské filharmoniky. Pravidelně dirigoval operní inscenace, ve vídeňské Státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku či Královské opeře v Covent Garden.

Jiří Bělohlávek měl silný vztah k českým skladatelům, zejména Dvořákovi, Janáčkovi a Martinů. V roce 2004 debutoval v newyorské MET s Janáčkovou Káťou Kabanovou, v roce 2007 se tam vrátil s Její pastorkyní (Jenůfa), a v roce 2009 s Dvořákovou Rusalkou. Za nahrávku 3. a 4. symfonie Bohuslava Martinů s Českou filharmonií byl nominován v roce 2005 na Cenu Grammy. A s dílem Martinů Řecké pašije je spojen jeho debut v pražském Národním divadle, a v roce 1997 zde nastudoval Janáčkovu Její pastorkyni. Byl hlavním hostujícím dirigentem Národního divadla, ale pro nesplnění podmínek smlouvy tehdy odmítl místo šéfa opery ND.

Jiří Bělohlávek se též věnoval pedagogické činnosti na pražské AMU, od roku 1995 zde vyučoval dirigování. A mezi jeho žáky patřili např. Jakub Hrůša, Tomáš Netopil či Tomáše Hanus. V roce 2016 mu AMU udělila čestný doktorát.

K Bělohlávkově předčasném odchodu vyjádřili lítost zástupci České filharmonie, s níž byla jeho profesní kariéra spojena nejpevněji:„Je především jeho zásluhou, že Česká filharmonie za posledních pět let zažila mnoho mimořádných úspěchů a znovu si vydobyla respektované postavení doma i v zahraničí – stala se vpravdě národním orchestrem, opět pronikla na pódia nejprestižnějších světových koncertních sálů a realizovala řadu oceňovaných nahrávek. Nejen Česká filharmonie, ale celá naše země odchodem Jiřího Bělohlávka přichází o člověka mimořádných uměleckých i osobních kvalit…“.