zvláštní poděkování
Volný.cz

Václav Kuneš: O souboru 420 People a představení na letošním Tanci Praha

Václav Kuneš

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Tanečník a choreograf Václav Kuneš se na české a světové baletní scéně se pohybuje už spoustu let, a říká, že nyní je v kategorii „mezi čtyřicítkou a smrtí“. Nicméně, zatím má dostatek energie k vedení souboru, který spoluzakládal, tedy 420 People, choreografuje, a občas také tančí… Setkali jsme se po tiskové konferenci k festivalu Tanec Praha, kde má také jedno „želízko v ohni“. Je to oheň zářivý, ale nevyzpytatelný, totiž choreograf Larbi, kterého se podařilo získat ke spolupráci se souborem 420People. Kromě toho, že mu Václav Kuneš dělá dobrovolně asistenta, a přijal také výzvu – zatančit si Fauna, v Larbiho choreografii.

  • V jednom večeru na festivalu Tanec Praha si zatančíte Fauna, což byla slavná role ruského tanečníka Nižinského. A Vy jste si shodou okolností mladého Nižinského zahrál ve filmu…
    To je pravda, ale je to už dávno. Byla to finská produkce, s využitím choreografie Jormy Elo, což byl můj bývalý kolega. Samozřejmě, použili jsme i hudbu Debussyho, ale k Faunovi jsme se dostali jen velkou oklikou. Byl to příběh, který vycházel z Nižinského deníků, e zápisků z doby, kdy byl v sanatoriu pro duševně choré ve Švýcarsku. Takže, něco úplně jiného, než scénická verze Fauna, kterou uvedeme v rámci festivalu.
  • Zmínil jste, že se bojíte, abyste to tělesně zvládnul? To asi byla nadsázka? Protože myslím, že jste stále ve formě.
    Nebyla to zas až taková nadsázka. Já tím motivuju sám sebe. Člověk má respekt ke všemu tomu kumštu. Já nemám problém s tím, že stárnu, že se mi mění tělo, nebo že mladí tanečníci to udělají líp. Vůbec ne. Takže na jedné straně si říkám, že taková výzva se neodmítá. Ale na druhé straně si říkám – pro diváky asi není nejlepší koukat na unaveného starého Fauna…
  • Já bych Vám oponovala – dnešní trendy myslím naopak přejí starším zkušeným tanečníkům…
    Máte pravdu, že takové soubory vznikají. Třeba NDT 3 byl soubor pro tanečníky, kam já bych už teď taky zapadal. Byli to tanečníci mezi čtyřicítkou a smrtí. Ale ta výzva je hezká, těším se na to.
  • Kromě toho, že budete na festivalu tančit, vzal jste na sebe roli „pomocníka“ zahraničního choreografa. Na tiskové konferenci jste zmínil, že to bude o hledání kořenů. Zajímalo by mě, zda jste to téma a jeho zpracování nechal kompletně na Larbim, nebo jste se na koncepci podílel?
    Já se držím zásady, že z pozice uměleckého šéfa 420 People nebudu choreografy, které si zveme, nijak ovlivňovat. Ostatně, ani bych si to netroufl.
  • Znamená to tedy, že pokud s nimi chcete spolupracovat, nabídnete spolupráci, ale téma a provedení necháte zcela na jejich vůli? Jak se vůbec světoznámí choreografové získávají?
    Každého musíte naladit na něco, co ho zajímá. Pokud jde o Larbiho, je to spolupráce jeho a našich tanečníků. Šlo nám o to propojit tyhle dva světy. Tenkrát, před šesti lety, kdy jsme se o této spolupráci domlouvali, šlo také o to najít víc práce pro Larbiho tanečníky. Protože on je sice vytížený, ale to neznamená, že by všichni kolem něj měli tolik práce. A jeho to velmi tížilo. Takže prvotní impuls vycházel z toho najít pro ty tanečníky víc práce, vytvořit představení a jezdit s ním, aby se to zužitkovalo. Takže do námětu jsem mu ani v nejmenším nemluvil, nezasahoval, některé věci spolu konzultujeme, ale jedině, pokud to vyjde z jeho strany. Pokud se zeptá, má zájem to se mnou řešit, tak mu rád vyjdu vstříc. Larbi pracuje tak, že skládá jakousi mozaiku z choreografií, které už někdy ztvárnil. Ale jsou tu nové kontexty, nové lidé, nové náměty, které to nějak proměňují a obohacují. Dá se říci, že osvědčený recept dochucujete a obměňujete. Takhle pracuje nejen on, ale je to metoda velmi rozšířená mezi mnoha choreografy. Někdo tomu říká recyklace, někdo naopak nová variace – je důležité vzít to nejlepší a udělat s tím něco objevného, a posunout to někam dál.
  • Soubor 420 People slaví letos 10. výročí. Když jste soubor zakládali, byla motivace taky taková, „aby měli tanečníci co dělat“? Nebo jste spíše měli cíl ukázat v Čechách nový způsob tance?
    Když jsme soubor s Natašou Novotnou zakládali, tak spíše šlo o ten cíl. Prvotní impuls byl kvůli divákům, chtěli jsme jim ukázat trochu jinou taneční škálu taneční. Předvést, co všechno současný tanec je, nebo to, co jsme ze současného tance znali tenkrát my. Protože jsme oba žili a tančili poměrně dlouho venku, já třeba 16 let, Nataša tuším 11 let. Když se pohybujete po světě, trochu ztratíte kontakt s tím, co se děje tady, a právě z toho jsme chtěli udělat tu pozitivní věc – a přivést k nám zajímavé lidi, se kterými jsme měli možnost spolupracovat. Naplánovali jsme si, koho by bylo fajn českým divákům představit. A samozřejmě v druhém plánu s tím souvisí i to, umožnit českým tanečníkům spolupráci s takovými osobnostmi, na kterou by jinak asi neměli šanci. Protože ne všichni jsou ochotni a schopni vyjet ven, dostat se na ta místa v prestižních souborech. Mohlo by se zdát, že plán přivézt ty lidi sem, byl odvážný, ale většinou se to podařilo. Za to nás musím trochu pochválit!
  • Získat pro spolupráci známé choreografy bezpochyby není jen tak, mají většinou plné diáře na dlouho dopředu –a taky jistě dost vysoké finanční požadavky. Jsou choreografové podle vaší zkušenosti vstřícní?
    To je taková přímá úměra, čím zajímavější osobnost, čím slavnější, tak jsou srdečnější, nezakomplexovaní. Hůře se jedná s těmi, kteří nejsou úplně na špici, ale takoví jako Ohad Naharin, Jiří Kylián, Ann van den Broek, Saburo Teshigawara, to jsou všechno lidé, kteří byli schopni pochopit situaci, kterou tady máme, ať už finančně, prostorově, i tu logistiku. Velkým lákadlem pro ně byla i Praha jako zajímavé místo, čehož se dá využít. Důležité je ale cíleně oslovovat lidi, o které máte zájem, vycházet ze svého vnitřního přesvědčení, že to má smysl. Zkrátka, když tu šanci máme, stojí za ji využít.
  • Výhradně taneční projekty jsou jednou částí vaší práce, ale já znám váš soubor především ze spolupráce s činohrou, ať už to byl Máj na Nové scéně, nebo Peklo v NOD Roxy. Jaké je to spolupracovat s činoherci: Je způsob komunikace jiný?
    Je. Přiznám se, že už si nedovedu představit bez takové spolupráce žádnou sezonu. Teď zrovna dopisujeme další čtyřletý plán a takový typ projektů tam máme na každý rok. Taková spolupráce mě i celý soubor strašně obohatí tvůrčím způsobem, a myslím, že i oni se na nás těší. Momentálně máme před sebou nový projekt s režisérem Janem Nebeským, na Štvanici. Bude to v září v rámci cyklu Antická Štvanice, který začal loni. Bude to Ovidiův Orfeus v plenéru. Ti, kdo s námi zažili Máj a Peklo, tak se na to vyloženě těší. Ale určitě to bude jiné, než ty dosavadní věci. Jak to v případě pana Nebeského nebo Davida Prachaře bývá. Oni o tom umí nádherně mluvit, mají to zajímavě zpracované. A že z toho potom vyklube něco jiného, to už je součást tvůrčího procesu. Ta inspirace a ta práce na tom, všichni ti lidi, to je takové hezké obohacení sezóny. Člověk tak vypadne z té taneční rutiny, začne uvažovat jinak, má jiné podněty k přemýšlení.
  • Máte představu, kolik představení zahrajete za rok?
    To se velmi mění. Loni to bylo kolem 35, rok předtím padesát. Na to, že sezona trvá deset měsíců, jsou to dvě tři představení měsíčně, což pro nezávislý soubor jako jsme my, je na hraně. Možností a lidských schopností, ani ne tanečních, jako administrativy, která kolem toho je. Když nemáte zázemí a kancelář.
  • Takže takhle „povláváte“ po celých deset let?
    Nechci si stěžovat- Teď už jsme velmi dlouho rezidenti na Nové scéně, máme možnost pracovat tam na sále, dělíme se o to s Laternou Magikou. Tahle symbióza nám po těch letech nádherně vychází už 3-4 roky. Ale je to práce velmi časově omezená, a do budoucna nedostačující. Zaplať pánbůh, že je to prostředí profesionální, kvalitní zázemí a navíc jsme schopni se domluvit, a vycházet si vstříc. Ale člověk by potřeboval ten sál na 7-8 hodin denně, aby byl možný nějaký kvalitativní posun. Takže s tím sice umíme pracovat, ale takhle povlávat dalších deset let už bych nechtěl.
  • Říká se, že takové provizorní podmínky jsou stimulující – že nemůže dojít k tzv. ponorce…
    Na jednu stranu je to pravda, že to lidi drží pohromadě. Léta slýchávám, že v souborech, kde mají nádherné podmínky a nádherný sál, to z různých důvodů nefunguje. Takže je asi občas fajn zalézt někam do sklepa, a pracovat tam s lidmi, s kterými chcete pracovat. Má to něco do sebe. Ale my už to takhle děláme těch deset let, tak už by bylo fajn něco jiného.
  • Tak nezbývá než popřát, ať se Vám i celému souboru v tom dalším desetiletí daří spousta zajímavých setkání a snad i nějaké to vlastní taneční studio…
    Dvojprogram, jehož součástí bude premiéra nového kusu v Sidi Larbiho Cherkaouia ve spolupráci se souborem 420 People a variace na Faunovo odpoledne, exkluzivně v interpretaci Václava Kuneše a Nikoly Leahey, bude k vidění 4. a 5. června 2017 v prostoru Jatka 78.
  • 29.5.2017 23:05:24 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

    Časopis 07 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Noc bláznů  (NdB)

    Časopis 07 - sekce

    DIVADLO

    Slavný film Obchodník s deštěm

    Obchodník s deštěm

    Obchodník s deštěm
    Je to podvodník, fantasta a snílek. Ale jen takoví dokážou spatřit krásu tam, kde ji jin celý článek

    další články...

    HUDBA

    Občan Karel Kryl

    Občan Karel Kryl

    Občan Karel Kryl
    Mýtus a legenda, která neunesla podivnou svobodu a blbou náladu. Dokumentem si připomínáme celý článek

    další články...

    LITERATURA/ UM?NÍ

    Ryté linky telických náhrobků

    Ryté linky telických náhrobků

    Hádanky domů života: Ryté linky telických náhrobků
    Telický židovský hřbitov v zapomenutém kraji tachovského celý článek

    další články...