zvláštní poděkování
Volný.cz

Petra Tejnorová: Nechceme diváky vykolejit, spíše je zapojit do hry

Petra Tejnorová

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Jedním z představení, která se objeví v rámci Česká taneční platformy, je YOU ARE HERE režisérky Petry Tejnorové a tanečníka Jara Viňarského. Diváci budou mít možnost představení vidět 6. a 7. dubna 2017 v divadle Ponec. Režisérky jsme se zeptali na to, jakým způsobem projekt vznikal…


  • Představení You are here vzniklo za mezinárodní účasti. Kdo byl iniciátorem projektu a jak byli vybráni protagonisté?
    Iniciátory projektu jsem já a Jaro Viňarský. Seděli jsme spolu na kávě po premiéře autorského projektu Uhozené květinou a začali jsme se bavit o tom, co by nás zajímalo dál... Po delší spolupráci s Jarem jako choreografem, jsem se rozhodla, že tentokrát bude i na scéně. Tanečnice Tereza Ondrová nás napadla, protože jsme s ní čerstvě dozkoušeli. Původně to měl být jen česko – slovenský projekt, ale nakonec nám z toho vznikl projekt česko – slovensko – belgický. V YOU ARE HERE je také belgický tanečník Nathan Jardin. Od začátku bylo jasné, že to bude představení pro tři, což vycházelo z původního námětu polyamorie, jako druhu nemonogamního soužití, který je založený na toleranci a akceptaci dalších vztahů. Postupně jsme však polyamorii opustili. Nebo se spíše začala transformovat v témata spojená s respektováním růzností a akceptací odlišností. Odolat touze plně si vysvětlit druhého, ale i okamžik, ve kterém se potkáváme, vytváří prostor pro sdílení růzností našeho vnímání. A tak jsme se začali zabývat topologií mezilidských vztahů, blízkostí a distancí, a také hrou. Projekt YOU ARE HERE vznikal autorskou a kolektivní formou, tedy všichni v týmu jsou spoluautory inscenace, tanečníci nejsou jenom interprety. Taková forma zkoušení se zastřešuje pojmem DEVISING, kdy hledáte scénický tvar, nebo pravidla pro hru na základě skupinové spolupráce a improvizace. A tak se pomalu se začala objevovat koncepce, ale byla vždy otevřená, vznikala v rozhovorech, ale i sporech uvnitř týmu a byly to spíše dohodnutá pravidla hry. YOU ARE HERE se postupně formovalo jako hra o divácích, o dívání se, o vnímání, o vztahu těla, mysli a slova, o momentu společného setkání „ teď a tady.“ Chtěli jsme vtáhnout diváky do společného dobrodružství, které bude každý večer trochu jiné.
  • Motto projektu je „fyzický průvodce přítomností, lidskými vztahy a jinými dobrodružstvími“. Můžete přiblížit východiska konceptu?
    Kniha, kterou jsme četli na začátku projektu, se jmenovala The Ethical Slut: A Practical Guide to Polyamory, Open Relationships & Other Adventures. Téma polyamorie jsme sice opustili, ale inspirace podtitulem zůstala a je patrná. Hra YOU ARE HERE je taková dobrodružná hra, je to stezka, cesta, jsou tam pasti, léčky a to proto, že nám jde o toho „kdo tou cestou půjde.“ V centru hry je divák. Chceme mu dát zážitek a hra je průvodcem k přítomnosti.
  • Nakolik se vycházelo z improvizace?
    Improvizace byla přítomná jak na zkouškách, a je přítomna i během představení. Tedy, improvizace byla metodou zkoušení, ale tanečníci improvizují i během samotného hraní. Máme stanovenou jen strukturu, pohybové principy a pravidla. Vše jim umožňuje improvizovat a hrát si. Vzhledem k tomu, že dochází i k interakci tanečníků s divákem, jsou tam i momenty totální improvizace.
  • Co Vy jako režisérka vyžadujete od performerů (herců, tanečníků) především? Nakolik jsou pro vás důležité technické dovednosti a nakolik schopnost spontaneity?
    Během zkušebního procesu, který je pro mě jádrem tvorby, mě zajímá - mnohem více než technické dovednosti jednotlivých členů týmu - jejich schopnost spolupráce a kolektivní tvorby, v níž se profese a prvotní divadelní funkce narušují, mnohdy i prolínají. Od všech členů týmu vyžaduji, aby byli aktivní. Herci, ale i tanečníci jsou spoluautory, s tím také souvisí fakt, že na sebe dokážou vzít i zodpovědnost za celek. Mnohdy to vyžaduje i umět opustit jistoty, riskovat a hledat právě na nejistých a neprobádaných místech.
  • Jedná se o představení kontaktní - jde o to diváky vyvést z klidu, nakolik se to v reálu daří? Jsou diváci ochotni spolupracovat?
    Nechceme diváky vyvést z klidu, nebo vykolejit „z“ – spíše vykolejit „pro“ - pro přítomnost a pro hru, zapojit je do hry. V duchu samotného názvu „ty jsi tady,“ je to hra s tebou, ale i pro tebe. Hra a divák jsou klíčoví pro YOU ARE HERE. Každý večer je tedy jiný. Někdy je to silnější zážitek a někdy se to nepovede. Každý večer je plný nejistoty, jak to dopadne. Nemůžeme určit průběh večera. Máme pravidla hry, ale ta se postupně proměňují. Nenutíme k interakci. Je to spíš nabídka a hodně záleží na „konstelaci“ lidí.
  • Projekt lze – podle recenze na Tanečních aktualitách - rozdělit na části: Pravda, Důvěra, Příležitost a Životní zkušenost. Měli jste předem určen základní pohybový styl jednotlivých částí, nebo to vznikalo v průběhu zkoušení?
    Samotný projekt není rozdělen do několika částí, spíš se tato slova objevují během představení v rámci hry se slovy v naší aréně. Abych vysvětlila, proč používám slovo aréna. V divadle Ponec je přímo na scéně pro diváky přichystaný veliký kruh ze židlí, který z tanečního prostoru vytváří jakousi arénu. Divák je všemu dění doslova na dotek. Formát YOU ARE HERE je hravý. Hrajeme si s blízkostí a distancí, s tělem a slovem, pohybem a řečí. Jak slova pozmění obraz, ale i tělo tanečníka, měníme úhly pohledu, pokoušíme se zjistit, jak „ vidíš věci ty a jak on“, přepisovat zkušenost. Během procesu jsme hráli také několik her, a to se do YOU ARE HERE určitě otisklo. Scrabble, Imagine if…, Dixit, nebo spojovačky Dot to dot. Zkoušení probíhalo formou kolektivní tvorby a v permanentním procesu improvizace. Bylo velkým dobrodružstvím, a tak pěvně věřím, že je jistá šance, že výsledné YOU ARE HERE může být dobrodružstvím i pro diváky. Skrze hru se postupně dostáváme až do takové míry přítomnosti, kdy pozornost vytvoří prostředí a podmínky pro naslouchání a setkání, kdy vlastně už není ani potřeba zatleskat. V žádném případě ovšem netvrdíme, že čirá přítomnost skýtá nějakou hlubší pravdu, ale že změna citlivosti, úhlu pohledu, či temporytmu vás, jako diváka, jednoduše aktivuje a dá vám možnost tvořivě vnímat svět kolem vás.
  • Jak dlouho se zkoušelo?
    Zkoušelo se v několika blocích. První fáze začala na jaře roku 2016 v Žilině, kde jsme po prvním týdnu odjeli na 5-ti denní rezidenci do italského městečka Bassano del Grappa. Výstupem této fáze byla veřejná prezentace formou work in progress. Další fáze byly dva týdny v létě opět v Žilině a závěrečná etapa v Praze, asi dva týdny před premiérou, která se uskutečnila v divadle Ponec v září 2016. Zkoušeli jsme intenzivně a dohromady to bylo měsíc a čtvrt. Ale vlastně zkoušíme i dál, YOU ARE HERE je pořád v pohybu, proměňuje se i během repríz.
  • Jste vystudovaná činoherní režisérka. Je pro vás velký rozdíl v tom, pracujete-li s činoherci a tanečníky? Pokud ano, v čem především?
    Vystudovala jsem KALD DAMU, tedy katedru alternativního a loutkového divadla. Alternativa pro mě neznamená jen vějíř dalších možností a jiných divadelních jazyků, ale způsob uvažování o divadle, kdy každé zkoušení je takovým průzkumem toho, čemu říkáme divadlo, nebo čemu říkáme tanec, kde jsou jeho hranice a kde je lze překročit, nebo kam až přesahují. Rozdíl ani tak nevnímám v tom, zda je někdo činoherec, tanečník, či performer, ale v míře ochoty riskovat a skrze zkoušku teprve hledat. Tedy ne secvičovat, ale zkoušet, pokoušet se a možná i objevovat - a to v rámci zkušebního procesu, který je neustále v pohybu a v permanentní improvizaci. Ne každý je ochotný podstupovat výzvy, riskovat, zažívat radost z toho, že může být něčím překvapen.

    27.3.2017 17:03:18 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory
  •