zvláštní poděkování
Volný.cz

Petra Tejnorová: Nechceme diváky vykolejit, spíše je zapojit do hry

Petra Tejnorová

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Jedním z představení, která se objeví v rámci Česká taneční platformy, je YOU ARE HERE režisérky Petry Tejnorové a tanečníka Jara Viňarského. Diváci budou mít možnost představení vidět 6. a 7. dubna 2017 v divadle Ponec. Režisérky jsme se zeptali na to, jakým způsobem projekt vznikal…


  • Představení You are here vzniklo za mezinárodní účasti. Kdo byl iniciátorem projektu a jak byli vybráni protagonisté?
    Iniciátory projektu jsem já a Jaro Viňarský. Seděli jsme spolu na kávě po premiéře autorského projektu Uhozené květinou a začali jsme se bavit o tom, co by nás zajímalo dál... Po delší spolupráci s Jarem jako choreografem, jsem se rozhodla, že tentokrát bude i na scéně. Tanečnice Tereza Ondrová nás napadla, protože jsme s ní čerstvě dozkoušeli. Původně to měl být jen česko – slovenský projekt, ale nakonec nám z toho vznikl projekt česko – slovensko – belgický. V YOU ARE HERE je také belgický tanečník Nathan Jardin. Od začátku bylo jasné, že to bude představení pro tři, což vycházelo z původního námětu polyamorie, jako druhu nemonogamního soužití, který je založený na toleranci a akceptaci dalších vztahů. Postupně jsme však polyamorii opustili. Nebo se spíše začala transformovat v témata spojená s respektováním růzností a akceptací odlišností. Odolat touze plně si vysvětlit druhého, ale i okamžik, ve kterém se potkáváme, vytváří prostor pro sdílení růzností našeho vnímání. A tak jsme se začali zabývat topologií mezilidských vztahů, blízkostí a distancí, a také hrou. Projekt YOU ARE HERE vznikal autorskou a kolektivní formou, tedy všichni v týmu jsou spoluautory inscenace, tanečníci nejsou jenom interprety. Taková forma zkoušení se zastřešuje pojmem DEVISING, kdy hledáte scénický tvar, nebo pravidla pro hru na základě skupinové spolupráce a improvizace. A tak se pomalu se začala objevovat koncepce, ale byla vždy otevřená, vznikala v rozhovorech, ale i sporech uvnitř týmu a byly to spíše dohodnutá pravidla hry. YOU ARE HERE se postupně formovalo jako hra o divácích, o dívání se, o vnímání, o vztahu těla, mysli a slova, o momentu společného setkání „ teď a tady.“ Chtěli jsme vtáhnout diváky do společného dobrodružství, které bude každý večer trochu jiné.
  • Motto projektu je „fyzický průvodce přítomností, lidskými vztahy a jinými dobrodružstvími“. Můžete přiblížit východiska konceptu?
    Kniha, kterou jsme četli na začátku projektu, se jmenovala The Ethical Slut: A Practical Guide to Polyamory, Open Relationships & Other Adventures. Téma polyamorie jsme sice opustili, ale inspirace podtitulem zůstala a je patrná. Hra YOU ARE HERE je taková dobrodružná hra, je to stezka, cesta, jsou tam pasti, léčky a to proto, že nám jde o toho „kdo tou cestou půjde.“ V centru hry je divák. Chceme mu dát zážitek a hra je průvodcem k přítomnosti.
  • Nakolik se vycházelo z improvizace?
    Improvizace byla přítomná jak na zkouškách, a je přítomna i během představení. Tedy, improvizace byla metodou zkoušení, ale tanečníci improvizují i během samotného hraní. Máme stanovenou jen strukturu, pohybové principy a pravidla. Vše jim umožňuje improvizovat a hrát si. Vzhledem k tomu, že dochází i k interakci tanečníků s divákem, jsou tam i momenty totální improvizace.
  • Co Vy jako režisérka vyžadujete od performerů (herců, tanečníků) především? Nakolik jsou pro vás důležité technické dovednosti a nakolik schopnost spontaneity?
    Během zkušebního procesu, který je pro mě jádrem tvorby, mě zajímá - mnohem více než technické dovednosti jednotlivých členů týmu - jejich schopnost spolupráce a kolektivní tvorby, v níž se profese a prvotní divadelní funkce narušují, mnohdy i prolínají. Od všech členů týmu vyžaduji, aby byli aktivní. Herci, ale i tanečníci jsou spoluautory, s tím také souvisí fakt, že na sebe dokážou vzít i zodpovědnost za celek. Mnohdy to vyžaduje i umět opustit jistoty, riskovat a hledat právě na nejistých a neprobádaných místech.
  • Jedná se o představení kontaktní - jde o to diváky vyvést z klidu, nakolik se to v reálu daří? Jsou diváci ochotni spolupracovat?
    Nechceme diváky vyvést z klidu, nebo vykolejit „z“ – spíše vykolejit „pro“ - pro přítomnost a pro hru, zapojit je do hry. V duchu samotného názvu „ty jsi tady,“ je to hra s tebou, ale i pro tebe. Hra a divák jsou klíčoví pro YOU ARE HERE. Každý večer je tedy jiný. Někdy je to silnější zážitek a někdy se to nepovede. Každý večer je plný nejistoty, jak to dopadne. Nemůžeme určit průběh večera. Máme pravidla hry, ale ta se postupně proměňují. Nenutíme k interakci. Je to spíš nabídka a hodně záleží na „konstelaci“ lidí.
  • Projekt lze – podle recenze na Tanečních aktualitách - rozdělit na části: Pravda, Důvěra, Příležitost a Životní zkušenost. Měli jste předem určen základní pohybový styl jednotlivých částí, nebo to vznikalo v průběhu zkoušení?
    Samotný projekt není rozdělen do několika částí, spíš se tato slova objevují během představení v rámci hry se slovy v naší aréně. Abych vysvětlila, proč používám slovo aréna. V divadle Ponec je přímo na scéně pro diváky přichystaný veliký kruh ze židlí, který z tanečního prostoru vytváří jakousi arénu. Divák je všemu dění doslova na dotek. Formát YOU ARE HERE je hravý. Hrajeme si s blízkostí a distancí, s tělem a slovem, pohybem a řečí. Jak slova pozmění obraz, ale i tělo tanečníka, měníme úhly pohledu, pokoušíme se zjistit, jak „ vidíš věci ty a jak on“, přepisovat zkušenost. Během procesu jsme hráli také několik her, a to se do YOU ARE HERE určitě otisklo. Scrabble, Imagine if…, Dixit, nebo spojovačky Dot to dot. Zkoušení probíhalo formou kolektivní tvorby a v permanentním procesu improvizace. Bylo velkým dobrodružstvím, a tak pěvně věřím, že je jistá šance, že výsledné YOU ARE HERE může být dobrodružstvím i pro diváky. Skrze hru se postupně dostáváme až do takové míry přítomnosti, kdy pozornost vytvoří prostředí a podmínky pro naslouchání a setkání, kdy vlastně už není ani potřeba zatleskat. V žádném případě ovšem netvrdíme, že čirá přítomnost skýtá nějakou hlubší pravdu, ale že změna citlivosti, úhlu pohledu, či temporytmu vás, jako diváka, jednoduše aktivuje a dá vám možnost tvořivě vnímat svět kolem vás.
  • Jak dlouho se zkoušelo?
    Zkoušelo se v několika blocích. První fáze začala na jaře roku 2016 v Žilině, kde jsme po prvním týdnu odjeli na 5-ti denní rezidenci do italského městečka Bassano del Grappa. Výstupem této fáze byla veřejná prezentace formou work in progress. Další fáze byly dva týdny v létě opět v Žilině a závěrečná etapa v Praze, asi dva týdny před premiérou, která se uskutečnila v divadle Ponec v září 2016. Zkoušeli jsme intenzivně a dohromady to bylo měsíc a čtvrt. Ale vlastně zkoušíme i dál, YOU ARE HERE je pořád v pohybu, proměňuje se i během repríz.
  • Jste vystudovaná činoherní režisérka. Je pro vás velký rozdíl v tom, pracujete-li s činoherci a tanečníky? Pokud ano, v čem především?
    Vystudovala jsem KALD DAMU, tedy katedru alternativního a loutkového divadla. Alternativa pro mě neznamená jen vějíř dalších možností a jiných divadelních jazyků, ale způsob uvažování o divadle, kdy každé zkoušení je takovým průzkumem toho, čemu říkáme divadlo, nebo čemu říkáme tanec, kde jsou jeho hranice a kde je lze překročit, nebo kam až přesahují. Rozdíl ani tak nevnímám v tom, zda je někdo činoherec, tanečník, či performer, ale v míře ochoty riskovat a skrze zkoušku teprve hledat. Tedy ne secvičovat, ale zkoušet, pokoušet se a možná i objevovat - a to v rámci zkušebního procesu, který je neustále v pohybu a v permanentní improvizaci. Ne každý je ochotný podstupovat výzvy, riskovat, zažívat radost z toho, že může být něčím překvapen.

    27.3.2017 17:03:18 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory
  • Časopis 03 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Pretty Woman (MdB)

    Časopis 03 - sekce

    DIVADLO

    Jiří Wimmer 20 let od úmrtí

    Jiří Wimmer

    Klobouk Jiří Wimmer
    Jaký byl ve svém bouřlivém profesionálním i soukromém životě herec a bavič, který rozes celý článek

    další články...

    HUDBA

    Hudební tipy 4. týden

    Ivan Hlas

    Linka
    Michal David jako host špičkového jazzového kytaristy Rudyho Linky (2017). Jedinečná setkání plná roz celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Není nám to FUK - DOX

    Ilustrační foto © DOX, Jan Slavík

    První festival svého druhu v České republice, na kterém se podílí 21 subjektů věnujících se kreativnímu vzdělá celý článek

    další články...