zvláštní poděkování
Volný.cz

Dvořákova Rusalka v Metropolitní opeře - již druhé nastudování za poslední tři roky.

Rusalka

autor: The Metropolitan Opera  

zvětšit obrázek

Premiéra Dvořákovy Rusalky z MET se očekávala s mírnými rozpaky, protože režisérka Mary Zimmerman sice získala cenu za svůj pohádkový projekt Metamorphoses, ale její poslední tři inscenace nebyly moc úspěšné. To ale není případ Rusalky. Od prvních tónů předehry se divák přenesl do barevného pohádkového světa, který opustil po posledním akordu třetího dějství. Orchestr Metropolitní opery je jedinečný ve zvuku, ale fascinuje posluchače neuvěřitelnou sehraností a téměř dokonalou intonační jistotou. Pod vedením dirigenta Sira Marka Eldera jakoby tyto vlastnosti ještě zintenzívnily a podtrhly barevnou mozaiku Dvořákovy hudby a instrumentace.

Mary Zimmerman ve své režii důsledně sleduje dějovou linku a nemá potřebu nic měnit. Nechá posluchače naslouchat Dvořákovi a na scénu posílá jenom ty postavy, kterým skladatel věnoval místo v partituře. Scéna s osamělým starým stromem, kameny a velkým měsícem v pozadí připomíná výjevy z českých filmových pohádek. Šaty Rusalky s příliš dlouhou vlečkou sice hodně omezují pohyb Kristine Opolais představitelky Rusalky, ale můžou svou délkou připomínat, že není člověkem, ale vodní vílou a taky symbolizovat omezení, které jí jako víle neumožňuje milovat a být milovaná člověkem. Každý detail prvního dějství je promyšlen dokonale a výsledek je úchvatný. Ve druhém dějství přichází ozvláštnění v podobě Ježibaby a jejích pomocníků i proměna Rusalky v člověka, která je ale zbytečně drsná. Ježibaba, šarmantně zahraná a zazpívaná Jamie Barton, je ztvárněna poněkud jinak, než jak jsme zvyklí v našem středoevropském pásmu, ale rozhodně toto ztvárnění s nadšením přijímáme. Ježibaba Jamie Barton si nasazuje motorkářské brýle, za pomocníky si bere potkana a myš. Při pohledu na ni si uvědomujeme, co dokáže make-up. Skvělá práce maskérky promění poměrně korpulentní Jamie Barton v šarmantní a elegantní dámu. Samotná proměna Rusalky v člověka se odehrává za závěsem na chirurgickém stole, kde místo ostrého chirurgického skalpelu se ke slovu dostává sekyra. Všechny postavy jsou velice barevné a všechno, jak barvy, tak styl, má svou druhovrstevnou symboliku. Rusalka má dlouhé vlasy a těžké šaty s dlouhou vlečkou symbolizují její nenaplněnou touhu stát se člověkem. Když se stane člověkem, vlasy jsou podstatně kratší a na sobě má lehké, vzdušné šaty, do kterých kostýmoví návrháři tradičně víly oblékají. Působivá je i scéna, kdy v úvodu Rusalka říká o své touze stát se člověkem svému “tatíčkovi“ Vodníkovi, kterého skvěle zazpíval Eric Owens. Těch momentů, které vytvořily krásnou a poutavou podívanou, byla celá řada a všechny sloužily k umocnění síly Dvořákovy hudby. Trochu do rozpaků se asi dostal češtině rozumějící divák, když představitelka první lesní žínky zpívá v posledním dějství o svých zlatých vláscích, ale ve skutečnosti je má černé.
Brandon Jovanovich v roli Prince působil velice přirozeně a jeho silný tenor zněl velmi jasně ve všech polohách.

Přestože čeština dělala všem zpěvákům značné problémy, měli jsme možnost slyšet krásné hudební dílo plné touhy, vášně a lásky.

Přenos do kin 25. února 2017.

21.3.2017 00:03:10 Zuzana Michnová | rubrika - Recenze