Labutí jezero - to nejlepší?
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekV klasické produkci - jak se také patří pro Velké divadlo v Moskvě - se zdají být jeho zásoby excelentních kusů nevyčerpatelné. Po Spící krasavici přišlo na řadu v neděli 5. února Labutí jezero. Diváci v kinech, kteří sledují pravidelně cyklus baletních přenosů, již sice zažili mnohokrát tento „balet baletů“ vysílaný jak z Moskvy, tak z Londýna nebo Paříže v nejhvězdnějším obsazení, ale tentokrát - pokud by vůbec mělo smyl nějaké porovnávání - by mu museli udělit jedno z nejvyšších hodnocení. Inscenace uváděná v Grigorovičově úpravě ve Velkém divadle už od roku 2001 se postupem času s měnícími se interprety stále vyvíjela a v nedělní xté repríze jakoby dozrála do své ideální podoby.
V hlavních rolích vystoupila sestava, která figurovala již v předešlých přenosech - Světlana Zacharova v dvojroli Oddety a Odilie, Denis Rodkin, kterého známe především jako Louskáčka, si již přisvojil postavu prince Siegfrieda velmi suverénně, mohutný atlet Artam Beljakov jako Rudovous - duch Zla, neméně fyziky zdatný ale v odlišné charakterové poloze Igor Tsvirko - Šašek a ostatní – princovy společnice, princezny z různých zemí ucházející se o princovu ruku i davy dvořanů a hejna labutí. Tentokrát se znatelně všichni překonávali a nad míru se jim dařilo. Nejnápadněji se to projevilo u Světlana Zacharova - je nošením dříví do lesa obdivně popisovat její styl - jako Odetta byla nejen tancem ale i svou vizáží křehkou labutí snad ještě více než skutečný pták, ale i svůdným nástrojem zla jako Odilie. Obecenstvo v auditoriu Velkého divadla, u něhož se dá předpokládat určitá zkušenost pokud jde o kvalitu tance, reagovalo na každé její sólo i duety s princem bouřlivým potleskem. Stejně tak oceňovalo kontrastní pohybovou dynamiku Denise Rodkina - prince a Artama Beljakova - Rudovouse. Na jedné straně lyrika, elegance, měkkost naproti tomu explozivita a expresivní tvrdost. K těmto individualitám se připojily jako neodmyslitelné „dekorativními doplňky“ se svými variacemi labutě, jejichž geometrické konfigurace vynikly zejm&ea cute;na při záběrech z vrchu.
Výprava Simona Virsaladzeho (scéna a kostýmy) - stylizovaný slavnostní sál i potemnělá krajina s jezerem - byly vhodným podkladem pro aktéry, kteří v barvách svých oděvů nebyli prostředím pohlceni ale dominovali mu.
Jako u většiny představení přenášených z Moskvy, odpovídal za úroveň hudebního doprovodu orchestr Velkého divadla pod taktovkou Pavla Sorokina.
Po této řádné porci baletní krásy přichystalo Velké divadlo pro své příznivce estetickou přesmyčku a sice Večer současných choreografií, který se objeví na plátnech kin 19. března.
www.prenosydokin.cz
TIP!
Časopis 16 - rubriky
Časopis 16 - sekce
DIVADLO
Divadelní tipy 15. týden
Tichý muž
Na vynikajícího českého herce a vzácného člověka Rudolfa Hrušínského, od jehož úmrtí zítra uplyne celý článek
HUDBA
Hudební tipy 15. týden
Karel
Jediný, neopakovatelný, milovaný. Karel Gott pohledem dokumentaristky Olgy Malířové Špátové. Celoveče celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Příběhy filmových legend: Meryl Streepová
Meryl Streepová – tajemná a proměnlivá
Fenomenální chameleón, skromná hvězda bez skandálů. Francouzsk celý článek