zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Placido Domingo a jeho pražské dítě

Placido Domingo

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Nebývá tak často zvykem, aby byl v Praze k vidění světoznámý pěvec. Ještě vzácnější je, aby se tento člověk zajímal o historii našeho hlavního města a projevil zájem je zviditelnit ve světě. Tohle vše se kumulovalo v postavě 76-letého Placida Dominga, jednoho ze tří legendárních tenorů, který se stále více věnuje dirigování. Domingo tentokrát navštívil Prahu (společně se svou ženou Martou, někdejší operní pěvkyní) se zcela konkrétním cílem. Domluvit projekt říjnové oslavy 230. výročí od prvního uvedení Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle. Při této příležitosti se Domingo setkal s novináři, a celou věc objasnil, stejně jako svůj vztah k Donu Giovannimu, jako opeře i jako roli…

  • Je krásné, že tu dnes společně počneme dítě. Protože za devět měsíců se odehraje premiéra ke 230. výročí prvního uvedení opery Don Giovanni. Chci zdůraznit, že to bude nejen kulturní, ale i společenská událost. Protože po celém světě existuje povědomí o tom, kdo byl Mozart a hudební fanoušci znají jeho hudbu. Ale ne všichni vědí, že světová premiéra jeho opery Don Giovanni se odehrála právě tady, v pražském Stavovském divadle. Domnívám se tedy, že společenská důležitost této události tkví právě v propojení propagace města ve spojení s Mozartem.

  • Když jsme s mou ženou Martou při návštěvě Čech, konkrétně v Českém Krumlově před pár lety potkali slečnou Gabrielu Boháčovou, začala se tříbit myšlenka tohoto projektu k výročí premiéry Dona Giovanniho. Rozhodl jsem se, že tímto projektem (dvěma koncerty) upozorním na výjimečnost Prahy, jako města prosáklého kulturou. Nejde jen o tuto jednu událost, tu slavnou premiéru, ale i o další události, které se tu konaly, konají a doufejme, že s naším přispěním budou konat. Takže chci připravit koncertní verzi Dona Giovanniho, kde obsadím do pěveckých rolí především vítěze mezinárodní pěvecké soutěže Operalia (viz www.operaliacompetition.org ), která shodou okolností oslaví pětadvacáté výročí. A pevně věřím, že se nám podaří uskutečnit z tohoto představení přímý přenos do různých kin po světě, a taky vytvořit dokument, který připomene kulturní jedinečnost Prahy spojenou mj. se jménem Franze Kafky a dalších.

  • Velmi se těším, že budu dirigovat tato dvě výjimečná představení Dona Giovanniho, s kopií původní partitury, v historických kostýmech, a že se vše výjimečně podaří.

  • Jsem velmi potěšen velkým zájmem z české strany, a to nejen vedení Národního divadla, ale i magistrátu hl. m. Prahy a ministerstva kultury. Jsme rád, že celý tento projekt má politickou podporu vedoucích představitelů země a města. Praha v dnešní podobě má šanci znovu být středobodem evropské kultury, průsečíkem mezi západem a východem, jihem a severem. A já bych chtěl společně se svou manželkou Martou vyjádřit svůj obdiv k tomuto městu. Protože jsme si mnohokrát řekli, že celý ten projekt je pro nás trojčlenkou: Don Giovanni - Mozart- Praha.

  • Pokud jde o pěvce, původně byla moje představa taková, že pěvecké obsazení obstarají vítězové mezinárodní pěvecké soutěže Operalia, kterou pořádá moje nadace. Ale vzhledem k velké vstřícnosti Národního divadla a jeho podpoře jsem postupně dozrál k myšlence, že by bylo správné dát šanci určitému množství českých pěvců. Po tiskové konferenci budeme mít první náslechy a budeme vybírat, konkrétně představitele Doni Elvíry a Masetta. V ostatních rolích vystoupí mezinárodní obsazení, mj. pěvci a pěvkyně z Rumunska, Moldávie ad.

  • Kdybych měl říci pět NEJ oper v historii, určitě by tam byla Carmen, Aida, něco od Pucinniho, buď Madame Butterfly nebo Tosca, a určitě některá z Mozartových oper s libretem Lorenza da Ponte – Don Giovanni, Cosi fan Tutte nebo Figarova svatba. Oba tyto tvůrce pokládám za geniální s tím, že v mnohém předběhli svou dobu.

  • Co je na opeře Don Giovanni výjimečné? Je to vlastně drama s odlehčenými pasážemi, tragédie, kde rozuzlení na konci přijde v podobě trestu. Ta tragika a ta lekce, která z toho pro diváka vyplývá, je zjevná. Za zmínku stojí fakt, že formát té opery je neskutečně moderní. Před 230 lety bylo obvyklé, že se psala čtyři jednání, a hrálo se se dvěma přestávkami. A tady najednou máme jen jednu přestávku - je to současné jako dnešní opery. V tom Mozart předběhl svou dobu. Navíc společně s Da Pontem vytvořili škálu velmi dobře definovaných postav.

  • Musím se přiznat, že strašně rád diriguji tuhle operu. Ale když jsem dostal nabídku zpívat Dona Giovanniho, tak jsem odmítl, prostě proto, že jsem se ve své práci vždy vyhýbal záporným postavám a tahle postava mě svým jednáním odpuzuje, nedokázal bych se s ní ztotožnit. Upřímně řečeno, po tom, jak se v té opeře chová k ženám, nechápu, co ty ženy na něm viděly. Ale prostě to tak bylo... Nezpíval jsem tedy sice Dona Giovanniho, ale během našeho dvouapůlletého pobytu v Izraeli jsme společně se ženou zpívali v této opeře 52x. Ona Donu Elvíru, a já Dona Ottavia.
  • 6.2.2017 09:02:18 JaSop | rubrika - Rozhovory