Scéna.cz 

Hudební rozhledy 01/17

Naforniţy v koncertním sále Rudolfina, kde ji bude doprovázet Česká filharmonie v čele s Jiřím Bělohlávkem a k níž spolupořádající agentura Nachtigall Artists pozvala ještě jednoho významného mladého umělce, českého houslistu Josefa Špačka. Valentina Naforniţă, rodačka z malé osady Glodeni na severu Moldávie nedaleko rumunských hranic, studovala nejdříve na Hudební akademii Stefana Neaga (významný moldavský skladatel první půle 19. století) v Kišiněvě a ve studiích pokračovala na Národní hudební akademii v Bukurešti. Zúčastnila se několika pěveckých soutěží v Itálii, Rumunsku nebo Paříži, hlavním předělem v její hudební kariéře bylo však vítězství v prestižní soutěži BBC Cardiff Singer of the World Competition v roce 2011, kde jí cenu předávala předsedkyně poroty, slavná Kiri Te Kanawa. Od té doby pěvkyně působí v souboru Státní opery ve Vídni...

Klavírní festival nesoucí jméno Rudolfa Firkušného vstoupil v roce 2016 do svého čtvrtého ročníku. Během prvních tří let psaly jeho historii mimořádné osobnosti jako Yefim Bronfman, Emanuel Ax, Grigorij Sokolov, Khatia Buniatishvili, Pierre-Laurent Aimard, Giovanni Bellucci, Dénes Várjon či Lise de la Salle. Z českých interpretů pak Lukáš Vondráček, Jitka Čechová, Igor Ardašev a Ivo Kahánek, jehož vystoupení s Berlínskými filharmoniky a Sirem Simonem Rattlem se stalo událostí pražské hudební sezony roku 2014. Rok od roku zvyšující se přízeň diváků potvrzuje, že čtyři klavírní večery na ploše jednoho týdne si našly své příznivce a lákají koncentrací vynikajících, a přitom zcela různorodých výkonů umělců současné interpretační špičky. V letošním roce se posluchačům představila trojice klavíristů, která je většině z nich známá – Garrick Ohlsson, András Schiff Martin Kasík, a kterou doplnilo jméno interpretky, hrající v Rudolfinu poprvé: Olgy Scheps, pocházející z Moskvy...

„Kdesi jsem četl, že brazilský operní a také hudební festival ve městě Manaus patří mezi deset nejvýznamnějších ve světě. Považuji to za poněkud odvážné tvrzení, ale pokud by se jednalo o exotičnost místa jeho konání, získal by jistě první místo“, píše v úvodu svého textu Pavel Horník. Město leží totiž v samém středu amazonských deštných pralesů a navíc na soutoku řek Rio Negro a Rio Solimos, ustících do největší řeky světa Amazonky. Začátek asi měsíc trvajícího festivalu v období mezi dubnem a květnem se datuje do roku 1997. Jedním z důvodů jeho založení bylo kulturní zviditelnění jeden a půl milionového hlavního města brazilského státu Amazonas. Dalším faktorem bylo využití nově zrestaurovaného krásného klasicistního divadla Teatro Amazonas o sedmi stech místech, postaveného roku 1896 podle projektů lisabonské architektonické kanceláře. Inauguračním představením byla opera Amilcara Ponchielliho La Gio - conda v podání hostující společnosti z Itálie...

Impulsem, který mě zlákal k myšlence zařadit Ferruccia Busoniho do seriálu připomínajícího velké klavíristy 20. století, bylo setkání s jeho chopinovskou nahrávkou. Třeba pátá etuda Ges dur z opusu 10 – jaká udivující lehkost a současně prezentnost každého z tónů, znějícího někde uprostřed mezi staccatem a legatem, nebo jak úsporné zacházení s pedálem, pokud bychom chtěli hovořit jen o některých rysech pianistova odpatetizovaného podání. Ani další romantické velikány jsem ještě nikdy tak jako v Busoniho podání hrát neslyšel, i když nechci zdaleka tvrdit, že všechny jeho interpretační kreace (např. téměř silácky pojatá Chopinova Balada g moll) byly pro mne inspirativní. V každém případě však představuje Busoniho interpretační styl úkaz hodný zkoumání, a to nejde zdaleka jen o jeho obraz romantismu, který jako by byl v jeho rukou přetavován do moderní zvukové věcnosti, a přitom vycházel z představ pianisty, který je zároveň skladatelem, mířícím daleko do budoucnosti...

Hudební rozhledy