Scéna.cz 

Taneční mozaika 2016

V loňském roce uvedlo Národní divadlo v Praze opět tři nové taneční inscenace. Ještě před propuknutím jara to byla Sněhová královna v choreografii Angličana Michaela Cordera podle Andersenovy pohádky s neobvyklým vizuálním umístěním na východ Evropy a na podkladě Prokofjevovy hudby. Na konci sezóny byla Nová scéna poctěna po Ohadu Naharinovi o další vzácnou návštěvu. Sešly se zde tři současné vynikající choreografické osobnosti, aby uvedly společně svá díla pod názvem jednoho z nich Vertigo - choreografie uměleckého šéfa baletu milánské La Scaly Maura Bigonzettiho. Jeho společníky byli moldavský choreograf Radu Poklitaru s choreografií Rain – Déšť a Švéd Alexandr Ekman se svými kultovními Kaktusy - Cacti.

S novou sezónou – 2016/17 zavítal do Národního divadla letos již po druhé spisovatel Hans Christian Andersen. Osvědčený pohádkářský tým - choreograf Jan Kodet, hudební skladatel Zbyněk Matějů a režisérské duo Skutr - Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský si zvolil pro svůj taneční experiment Malou mořskou vílu. Podobně jako „Sněhová královna“ se zaskvěla svou výpravou a její dramaturgie byla ještě četněji obohacena o nezvyklé motivy.
Vedle představení z běžného repertoáru mohli loni diváci shlédnout na scéně Národního divdla hostující soubory od nás i ze zahraničí. Moravské divadlo z Olomouce dovezlo vlastní verzi „Dámy s kaméliemi“ v choreografii a režii Roberta Balogha, který kromě tradiční Chopinovy hudby využil také Rachmaninova. Z Moravy zavítalo do Prahy Národní divadlo v Brně s pozoruhodnou verzí Labutího jezera v choreografii Mária Radačovského nazvanou „Black and White - Černý a bílý“ a z blízkého zahraničí juniorský soubor Bavorského státního baletu, jehož ředitelem je bývalý vynikající ; tanečník Ivan Liška. Mladí bavorští tanečníci se představili s pestře komponovaným večerem zahrnujícím pět skladeb, v nichž prokázali své všestranné schopnosti.
Příjemným hostem ve Stavovském divadle byl koncem února Oliver Twist. Balet podle románu Charlese Dickense nastudovala Bérangéra Andreo, která už se stala populární mezi mladším obecenstvem baletní pohádkou o Petru Panovi, společně s Jaroslavem Slavickým a souborem Taneční konzervatoře Praha – Bohemia Baletem.
Do baletního dění zasáhl Pražský komorní balet, mimo jiné Poctou Pavlu Šmokovi k jeho nedožitým 89. narozeninám. V programu večera uspořádaného 23. října ve Vinohradském divadle účinkovali jeho následníci z Pražského komorního baletu ale úctu mu prokázali i umělci z Národního divadla v Brně (Mário Radačovský premiérou svého „Beethovena“), ze Slovenského národního divadla („Slovenské tance“ choreografky Horečné) a z Národního divadla v Praze. Petr Zuska přispěl „Lyrickou“ a svým nejnovějším dílem „Route 50“, které mělo světovo u premiéru v srpnu ve Finsku a v němž si sám zatančil společně s Terezou Podařilovou.
Jako nadílku pod stromeček přichystal PKB svým příznivcům na 18. prosince zcela nové představení Mysterium času nazvané podle jedné ze tří choreografií, z nichž se program skládal. Autorkou „Mysteria“ je Hana Polanská – Turečková a dále se podíleli se svými skladbami Ondřej Vinklát (Teď) a Marek Svobodník (Chvilka poezie).

Zájem budil loni rovněž historický tanec, například vyprodané únorové představení souboru Chorea Historica v Ponci anebo pásmo pod titulem Jak šla staletí – hudební a taneční miniatury v choreografii Heleny Kazárové, které nastudovala se svými žáky na HAMU. Historičtí tanečníci a muzikanti pracovali intenzivně i o prázdninách a to nejen v Praze. V zámeckém divadle ve Valticích měl počátkem července premiéru balet Ludvíka van Beethovena „Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance“– hudebně tanečně filozofická alegorie na mýtus o Prometheovi v choreografii a režii Heleny Kazárové, ztvárněná; tanečním souborem Hartig Ensemble za hudebního doprovodu orchestru Musica Florea.
Pro zájemce o balet je k dispozici i jiná forma než jen osobní návštěva Národního divadla a tou je již po několik let nepřímá účast prostřednictvím filmového plátna. V jarní sezóně dobíhal ještě cyklus Královského baletu z Londýna, během něhož byla uvedena pocta dlouholetému uměleckému řediteli a choreografu Fredericku Ashtonovi - abstraktní Rapsodie na Rachmaninovu hudbu a krátký dějový balet Dva holoubci v současné úpravě Christophera Carra. Doplnily ji klasická Giselle s Natalií Osipovou v hlavní roli a s napětím očekávaný Frankenstein, baletní přepis známého hororu v choreografii mladého talentovaného tvůrce Liama Scarletta.
Královský balet v Londýně vystřídal v nové sezóně 2016/17 Australský balet, který nepříliš šťastně zahájil přenosy nevýraznou Spící krasavicí, ale napravil svou reputaci modernizovanou Popelkou z dílny Alexeje Ratmanského.
Z Velkého divadla v Moskvě byla vysílána v lednu patrně nejlepší jeho současná inscenace Shakespearovo Zkrocení zlé ženy v choreografii Jeana Christophe Maillota na hudbu Dmitrije Šostakoviče. Šostakovičovy balety otevíraly také podzimní sérii přenosů. Nejprve to byl dlouho avizovaný Zlatý věk Jurije Grigoroviče a poté již uváděný ale nikoliv „okoukaný“ Ratmanského Světlý pramen.
Prosinec si nelze představit bez obligátního Louskáčka , kterému se v reálu snažila konkurovat Zuskova inscenace v Národním divadle a také poněkud zjednodušená verze Jiřího Pokorného v Divadle Hybernia.

Na pomezí mezi reálným a virtuálním tancem se nesly některé akce podzimního mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. V jeho rámci byla uvedena na Nové scéně pražská premiéra Orfea bratrů Bubeníčků, kteří se již rozloučili s profesionální kariérou ve svých domovských souborech a vydali se vlastní cestou. Jim byl věnován dokumentární film Martina Kubaly, jehož projekci byli osobně přítomni právě tak jako Daria Klimentová, která se nachází v podobné životní situaci.
Velmi rušno bylo v oboru současného tance na jeho „první“ scéně v Divadle Ponec. Začaly se tu objevovat znepokojující projekty, které vytahují diváky z bezpečí auditoria a nutí je účastnit se dění na scéně. Za jejich vznikem stojí iniciativa EU BeSpectActive, jejímž cílem je zapojit veřejnost do činnosti divadel po všech stránkách Po pilotním projektu Michala Záhory Devoid přišly Bára Látalová a Zdenka Burgot Svíteková s projektem Different zkoumajícím jinakost z různých aspektů, na němž se mimo profesionálů podílejí taneční laici z řad diváků. Svůj projekt začaly připra vovat v Budapešti a Lublani a jeho „oficiální“ premiéra se odehrála v březnu 2016 v Ponci. Projekt ale nebyl vyčerpán jedním představením, pokračuje dále a stále nabývá nových forem, jak tomu bylo i u představení v květnu nebo v prosinci.
Podobným „atakem“ na diváky byla jedna z prvních premiér nové sezóny v Ponci - You are here Petry Tejnorové, kde mohl být „napaden“ kdokoliv z diváků sedících v kruhu na scéně. Na počátek nové sezóny v Ponci připadla také Švihla, taneční performance a osobní výpověď Terezy Hradílkové, kde hlavní rekvizitou je švihadlo a „choreografií“ přeskoky přes něj. V průběhu roku se postupně rozpadal zase povstával soubor Nanohach. Představení Den a noc a noc a den Ley Švejdové a Marty Prpišovské na jaře v Ponci, v němž se setkaly malířka Toyen a spisovatelka Virgini e Woolfová, mělo být původně již posledním. V prosinci ovšem následovala akce Nanohach naposled ve Studiu Alta a nyní se ukazuje, že definitivní rozloučení nastane až v lednu.
Do závěru vtěsnali svou novou produkci také další soubory. Seskupení VerTeDance například uvedlo třetí projekt vytvořený v režijní spolupráci s Jiřím Havelkou nazvaný Flow, Spitfire Company společně s orchestrem Berg představila Constellations a v NoDu vystoupila slovenská performérka s projektem SOTTY.

Vyvrcholením tanečního života contemporary byly i loni mezinárodní přehlídky - dubnová Česká taneční platformave 22. ročníku, na níž bylo vyhlášeno inscenací roku Odtržení Viliama Dočolomanského a Farmy v jeskyni. Tanečníkem roku se stal Jaro Ondruš za účinkování v inscenaci Věry Ondrašíkové Guide, která si odnesla cenu za světelný design. Nově byl odměněn i nejlepší manažér oboru a manažérkou roku se byla prohlášena Karolína Hejnová.
Červnový Tanec Praha nabízí mezi zajímavými projekty z různých koutů světa vždy hvězdy první velikosti. Tou nejzářivější byl na závěr 26. ročníku festivalové přehlídky král flamenca Israel Galván s inscenací La Curva.
Podle akcí ohlášených už na leden bude taneční život příští rok stejně bohatý a možná i bohatší než ten letošní. Mimo zmíněného loučení Nanohach například Ballet Fashion na nové scéně a velkolepá oslava desetiletí existence souboru 420people. Taneční veřejnosti se otevírá nadějná budoucnost.