Scéna.cz 

Cosi fan tutte stereotypně setrvačná

Státní opera Praha uvádí v současné době dvě Mozartovy opery. Vedle pozoruhodné, ale do jisté míry přesto diskutabilní inscenace Kouzelné flétny německého režiséra Michaela Schlūter-Padberga (které měla premiéru v září loňského roku), je stále na repertoáru rovněž inscenace Cosi fan tutte nedávno zesnulého režiséra Oty Ševčíka, která je na scéně SOP uváděna již od března roku 1990.
Ve 158. repríze této divácky vděčné inscenace, která byla uvedena ve středu 3. prosince 2003, se v jednotlivých rolích představili především mladí pěvci, kteří do inscenace vstoupili teprve nedávno. Fiordiligi zpívala sopranistka Hana Jonášová, která v této roli zaujala příjemnou barvou hlasu (především ve střední poloze, výšky již znějí ostře a částečně nepřesně) a rovněž promyšleným hereckým projevem. Úlohu její sestry Dorabelly spolehlivě interpretovala mezzosopranistka Sylva Čmugrová. V jejím výkonu byla ale tentokráte patrná nervozita a především v ansámblových scénách rovněž určitá neprůbojnost. Role Ferranda a Guglielma s přehledem odzpívali tenorista Aleš Briscein (tíhnoucí ve svém hereckém projevu spíše k určité topornosti) a barytonista Václav Sibera (využívající naopak při interpretaci role svůj vyjímečný komediální talent). Do role komorné Despiny byla doobsazena sopranistka Jana Sibera, která je (a to nejen v případě interpretace mozartovských postav) po pěvecké i herecké stránce velkým příslibem do budoucna. Jako Don Alfonso se spolehlivě představil basista Ivo Hrachovec.

Orchestr o tomto představení řídil dirigent Vojtěch Spurný, který opětovně prokázal neobyčejný cit pro Mozartovu partituru a výsledný dojem z jeho hudebního nastudování lze bez nadsázky označit za zážitek.
V představení vystoupilo rovněž několik členů pěveckého sboru SOP, jejichž rytmicky i intonačně nepřesný projev jakoby korespondoval se současnou scénickou úrovní této inscenace, pro kterou je po třinácti letech její existence charakteristická určitá stereotypní setrvačnost.