Scéna.cz 

Hudební rozhledy 2/16

Na začátku právě probíhající sezony vystřídal Stanislava Vavřínka na postu šéfdirigenta Filharmonie Bohuslava Martinů Vojtěch Spurný. Nebyl pro hudebníky dirigentem neznámým, protože s orchestrem bezmála již šest let před svým nástupem spolupracoval. Jednalo se o koncerty s běžným repertoárem, ale také se skladbami starších období, kdy se dostala na koncertní pódium méně známá, ale cenná díla autorů jako například T. Selleho, J. N. Kaňky, J. Myslivečka, J. K. Vaňhala a dalších. Vojtěch Spurný napsal rovněž několik orchestrálních úprav nebo zkomponoval díla, která ve Zlíně zazněla jako premiéry v podání sólově vystupujících zlínských filharmoniků. Rovněž několikrát vystupoval ve Zlíně jako dirigent a klavírista nebo cembalista v jedné osobě.

Navíc disponuje velkým darem přitáhnout pozornost publika i mluveným slovem. V rámci jubilejní 70. sezony orchestru natočil CD s autory, kteří jsou Filharmonii blízcí: s B. Martinů, L. Janáčkem a P. Pavlorkem...
Počátkem ledna se v Rudolfinu konaly dvě slavnostní události. Nejprve to byl koncert České filharmonie ve Dvořákově síni v čele s Jiřím Bělohlávkem, která u příležitosti stodvacátého výročí svého prvního veřejného vystoupení pod taktovkou Antonína Dvořáka představila – až na drobné změny, kdy místo Dvořákovy Slovanské rapsodie č. 3 As dur zvolila koncertní předehru Othello a tehdy počet pěti uvedených Biblických písní rozšířila na deset – shodný program. O pouhé čtyři dny později pak čtveřice našich vynikajících pianistů, Ivan Klánský, Igor Ardašev, Martin Kasík a Ivo Kahánek, zahájila éru znovuotevřené Sukovy síně, která prošla pod vedením architekta Petra Hrůši náročnou rekonstrukcí, a za přítomnosti vzácného hosta Paola Fazioliho představila i nové koncertní křídlo Fazioli, které posluchačům zprostředkovalo krásu hudebních děl Josefa Suka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Klementa Slavického, Fryderyka Chopina, Petra Iljiče Čajkovského a Sergeje Prokofjeva...
První uvedení Janáčkovy opery Věc Makropulos na scéně Vídeňské státní opery, a to v edici janáčkologa Jiřího Zahrádky, vydané nakladatelstvím Universal Edition, se stalo velkou událostí, zakončenou půlhodinovými ovacemi. Pro brněnského účastníka premiéry o to větší, že za dirigentským pultem stál náš Jakub Hrůša, který si již i přes své mládí vydobyl světové renomé. Režijně inscenaci připravil Peter Stein, zkušený matador, vycházející ve svých režiích přísně z textu, jejž následně rozvíjí v jednání všech postav. Využil plně konverzačního potenciálu opery a přesně se držel realistického chování v dobových kulisách Ferdinanda Wögerbauera a v kostýmech 20. let, které připravila Annamaria Heinrich. Ke slovu přišla i maskérka Cécile Kretschmar v závěrečném překvapení. Z hlavních postav uveďme roli Emilie Marty, které se ujala Laura Aikin, Kristinku nastudovala Margarita Gristkova, doktora Kolenatého zpíval Wolfgang Bankl a Alberta Gregora L’udovít Ludha...
Pokud lze věřit dobovým pramenům, pak zpíval italský barytonista Luigi Bassi titulní roli v premiéře Mozartova Dona Giovanniho roku 1787 jen krátce po svých dvacátých prvních narozeninách. O mnoho starší pak zřejmě nebyl ani první Čajkovského Eugen Oněgin, skladatelem svěřený studentům operní třídy moskevské konzervatoře. Dnes se s tak mladým Giovannim či Oněginem na jevišti obvykle nesetkáváme a většinou je proto řada dobrých důvodů. Než se pěvci usadí hlas, než získá dostatek zkušeností, než si vůbec vytvoří k té či oné roli osobitý vztah… Zkrátka, když se z „než“ stane „už“, je takový Oněgin mnohdy dvakrát starší, než by měl podle literární předlohy být. Ovšem dají se najít i výjimky. A ještě víc dokáže potěšit, když se k nim pojí superlativy typu „nejmladší český Don Giovanni v zahraničí“ nebo „nejmladší český pěvec v zahraničním angažmá“. Ten, kdo si taková označení vysloužil například v prestižním německém časopisu Opernglass, je čtyřiadvacetiletý barytonista Jiří Rajniš mladší...

www.hudebnirozhledy.cz