Scéna.cz 

Třikrát Louskáček

Vánoční nadílka pro velké a malé milovníky baletu se nemůže obejít bez Louskáčka. Letos byla zvlášť bohatá, Louskáček byl nadělen hned ve třech vydáních. Nejdříve ten „skutečný“ jako nová inscenace Národního divadla v režii a choreografii Petra Zusky, poté dva „virtuální“, jeden z Londýna a druhý z Moskvy. Obě inscenace viděli návštěvníci kin v přenosech již minulý nebo předminulý rok, ale staly se z nich patrně takové vánoční divácké artefakty jako jsou "Tři oříšky pro Popelku" nebo "Pyšná princezna", na které se publikum dívá pořád dokola.

Angličané jsou známí jako konzervativní a tak si stále ještě vystačí s představením, které vzniklo před více než třiceti lety v choreografii Petera Wrighta (podle Lva Ivanova) a netouží v pohádkách po žádných experimentech.
Londýnského „Louskáčka“ na rozdíl od dvou pražských oživlých soch režíruje kouzelník a výrobce mechanických hraček „kmotříček“ Drosselmeyer (Gary Avis), který ve svém tyrkysovém plášti se zlatými výšivkami prochází nebo lépe provívá celým představením a směřuje ho k dobrému konci. S myšmi má nevyřízené účty - figurka Louskáček, kterou dostane Klára (Francesca Hayward) o vánocích, je jeho zakletým synovcem, kterého je třeba osvobodit. Tím je dána dramatická zápletka, která je dobře pochopitelná dětem i dospělým bez dlouhého studování textu v programu.

Podobnou klasickou dějovou a choreografickou linii si každý tvůrce „dobarvuje“ podle svého. V Londýně jsou to „realistické“ obrázky, které možná děti milují více než modernistické zjednodušování. Příběh začíná a končí v pokoji pana Drosselmeyera, přeplněném skladišti bizarností, jakémsi kabinetu kuriozit, který by si určitě mnozí rádi prohlédli zblízka. Kulisy zasněženého města, tradiční historické anglické vánoce s ozdobeným stromkem, cukrový zámek, který se ve velkém stává kulisou pro další dějství. Spoustu zdobných detailů v architektuře, rekvizitách („barokní ;“ sáně), kostýmech (v inscenaci bylo použito 600 kusů), příjemné barvy, lesk a třpyt, ale s mírou a vkusem, prostě více pohádkověji by to už ani nešlo. Kontrastem k této idyle je temné prostředí tvrdého boje myší proti Louskáčkovi (Alexander Campbell), kde na jeho obranu statečně zasáhne Klára.

Podstatné drama se odehrálo v prvním dějství a pak následuje již jen čas pro krásné i komické tance, které tančí pohádkové bytosti v zemi sladkostí – Cukrová víla s princem (Lauren Cuthbertson a Mathew Golding) Indové, Číňané, kozáci a všichni pohromadě dokud kouzlo noci nepomine a vše se nevrátí do svých kolejí.
V Královském baletu se v roce 1984 podařilo vytvořit Louskáčka tak dobře, že nestárne a že svými osvědčenými kvalitami stále dokáže zprostředkovat kouzlo vánoc nejen malým a velkým v Londýně ale nyní díky baletním přenosům také divákům po celém světě.

Další taneční pohádkový příběh - o Dvou holoubcích ( společně s Rapsodií) je v Royal Opera House v Londýně na programu 21. ledna příštího roku.