Scéna.cz 

Louskáček a Myšák Plyšák – louskáček na "Louskáčka"

Po více než deseti letech velmi úspěšné existence Čajkovského baletu LOUSKÁČEK v choreografii a režii Youriho Vámose na prknech Národního divadla, se rozhodl šéf baletního souboru
Petr Zuska populární pohádku razantně modernizovat a upravit pro vnímání a realitu současného diváka.
V již osmé verzi baletu v historii ND vychází Petr Zuska přímo z knihy E. T. A. Hoffmanna Louskáček a Myší král, kterou Marius Petipa použil až ve zjednodušené podobě, jak ji přepracoval Alexandr Dumas. V 19. století a ještě i ve dvacátém mohly být myši symboly něčeho nedobrého, jejich noční šramot ve ztichlém domě vzbuzoval u dětí strach. Bylo tedy oprávněné, že Louskáček se střetl s Myším králem.

Dnešní děti ale většinou v této podobě myši už neznají a obavy a nejistoty u nich vyvolávají spíše špatné vztahy mezi rodiči. Naopak myš se objevuje jako oblíbená plyšová hra čka. Konflikt je veden v opačných pólech - proto Myšák Plyšák v názvu, mazlíček Marušky (Anna Musilová), který ztělesňuje to dobré a louskáček – kleště, které štípou a které se v rukou jejího nezbedného bratra Franty (Martin Balabán) stávají nástrojem agrese, špatnosti. Zatímco Myšák Plyšák je darem nebeských sil – v ohromném stříbrném oříšku jej při nadílce přivalí Mikuláš (Jiří Kodym) a Anděl (Magdaléna Matějková), louskáčka na ořechy přináší Čert (Ondřej Vinklát).
Obrazy postav a situací mají umožnit dětem i přijetí jejich symbolického významu. Psychologický smysl protikladů „Já“ (Klára Jelínková) a „Ty“ (Štěpán Pechar), dvou mimů, oživlých soch, stříbrné a zlaté, které od počátku režírují představení a posunují ho v čase, je ale na ně poněkud příliš intelektuální.

V kouzelné noci, kdy hračky ožívají, napadne vojsko louskáčků myši a ohrožuje Myšáka Plyšáka – Franta, který svou sestru stále pronásleduje a škádlí, se v kritickém momentě projeví jako kladný hrdina a zachrání Marušku i Myšáka. Následuje smíření a tím končí hlavní zápletka a první dějství, ještě dohrávané v „ledovém království“ v reji vloček i sněhové kalamitě. Druhé dějství se odvíjí jako leporello barevných scének, skutečné a obrazné dekorace, avšak na rozdíl od tradičního „Louskáčka“ dramaticky vyprázdněn& eacute;. Náhradou je v závěru, než kouzlo noci pomine, tanec rodičů přeměněných v prince a princeznu (Miko Ogamoto a Giovanni Rotolo).

Petr Zuska, přestože příběh obměnil a rozhojnil jej např. o druhou nadílku a druhou kouzelnou noc - té štědrovečerní předchází mikulášská podle českých tradic, se drží v hudbě Čajkovského partitury. Choreografii pro některé části si však vytvořil sám - např. Anděla, Čerta, Mikuláše, Hvězdu (Nikola Márová), pas de deux proměněného louskáčka – Louskáčky (Andrea Kramešová) a Myšáka Plyšáka (Francesco Scarpato) atd. Národní tance – původně tančené zástupci některých zemí odkud pochází cukr, čokoláda, čaj převzaly ozdoby na virtuální stromeček „visící“ špičkou dolu– zvon ky, šišky, koule, mašle, řetězy, svíčky a dokonce i prskavky. Půvabným vizuálním efektem se všechny vánoční ozdoby po přetančení svého partu octnou na stromečku.

V "Louskáčku" určenému především dětem, je obzvlášť důležitá vizualita. Scénografie (Pavel Svoboda) využila všemožné prostředky, aby překvapila diváky. K aktualizaci patří patrně i rozbití „měšťáckého“ klišé o vánocích - sváteční pokoj movité rodiny s krbem, nastrojeným vánočním stromkem v nějaké historické době. Místo toho jsme v současnosti, přímo v centru Prahy na Staroměstském náměstí s orlojem, s různými stánky, které se jen natočením stávají kulisami obývacího nebo dětského pokoje. (Odtud možná pronikly do pohádky i zlatá a stříbrná socha, které na Staroměstském náměstí stávají a po zaplacení oživnou ..) Posun času udávají obě sochy s cedulí, na níž je datum, přerod reality v kouzlo hodiny- orloj. Z ciferníku je rázem otáčející se „koule“s obrazy Prahy, skleněná kulička s různými barvami, těžítko, v němž se vznáší vločky, Měsíc s krátery a nakonec velké oko – třetí, božské oko?

Fantazií nešetřila kostýmní výtvarnice (Alexandra Grusková) – určitě nejvíce zaujmou takřka „realistické“ vánoční ozdoby i s Hvězdou.
Na rozdíl od až kýčovité výpravy „pravých ruských“ Louskáčků ale působí přes všechny výtvarné a technické rekvizity tato inscenace poněkud stroze a chladně, jaksi postrádá teplé světlo „biedermeierového“ interiéru jak v pohledu tak v pocitu. Poselství děje s takovým úsilím nově budovaného se v ní v porovnání s klasickým „Louskáčkem“ rozplývá do neurčita.
Naproti tomu byla choreografická inovace tance vedena více v původním duchu, a tak i díky dospělým i dětským tanečníkům nebyl samotný tanec nijak podstatně ochuzen.
Jinak ale na „rozlousknutí“ Zuskova nového „Louskáčka“ je potřeba důkladného intelektuálního louskáčku ze strany dospělých i dětí.
(první obsazení podle generální zkoušky 1. 12. 2016)


www.narodni-divadlo.cz