Scéna.cz 

Světová premiéra Oratoria Svatý Václav

Světovou premiéru Oratoria Svatý Václav, které je dílem současného českého skladatele, aranžéra, dirigenta a instrumentalisty Martina Kumžáka (*1966), jsme slyšeli ve Smetanově síni Obecního domu 23. a 24. září 2015. Název této kompozice vychází z latinského slova „orare“, modlit se a jedná se o rozsáhlejší hudební skladbu, při jejímž provedení účinkuje orchestr, sbor a pěvečtí sólisté. Téma oratorií je většinou náboženské a líčí životy svatých. Co se týče stavby, podobá se opeře, chybí zde však scénické provedení. Sólisté zpívají určité postavy, děj je posouván dopředu pomocí árií a recitativů. Důležitá je role vypravěče, která vypráví tu část příběhu, kterou není možné nebo vhodné vyjádřit pomocí árií. V české hudbě je nejznámějším oratoriem Stabat Mater Antonína Dvořáka.

Martin Kumžák skládal svou přibližně hodinu a půl trvající skladbu více než rok. Podle jeho slov, samotnému skládání předcházelo studium středověkých pramenů a návštěva historických míst, která jsou s osobností sv. Václava spojována. Pro hudební ztvárnění si vybral velmi netradiční nástrojové obsazení – Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK a barokní ansámbl Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové. Na setkání posluchačů s umělci prozradil úskalí takové skladby – barokní soubor totiž obvykle ladí o půl tónu níž. „Naštěstí mi to stihli včas říct!“ smál se skladatel a dirigent v jedné osobě.

Stejně tak se svěřil s tím, že libreto si raději napsal sám. Vycházel z veršů Kristiánovy a Gumpoldovy legendy a Widukindovy kroniky. V oratoriu jsou spojeny citáty ze zmíněných středověkých textů s původními verši Martina Kumžáka, ale také s úryvky rekviem, neboť celá stavba oratoria je vystavěna v návaznosti na tragický osud a předčasnou smrt svatého Václava na půdorysu mše za zemřelé. Texty jsou částečně v latině.

Dalšími protagonisty byli Martinů Voices pod vedením Lukáše Vasilka, vypravěč Vladimír Javorský, barytonista Jiří Brückler, sopranistka Michaela Šrůmová a muzikálová zpěvačka, altistka Dasha. Tito různorodí interpreti se propojili v osobitém stylu, který netradičně kombinuje jazzové a popové prvky, taktéž názvuky barokní a chorální, zapuštěné ovšem do soudobé harmonie. Ze sólistů bych vyzvedla výkon Jiřího Brücklera, jehož silný a srozumitelný baryton zazněl famózně například při zpěvu 101. žalmu Davidova. Dasha jakoby vystoupila z muzikálu Jesus Christ Superstar, bylo zajímavé slyšet rozdílnost jejího popového projevu hned vedle operního výrazu Michaely Šrůmové v na sebe navazujících sekvencích či dokonce v duetech. Naopak zklamáním byl přednes herce Národního divadla Vladimíra Javorského, jehož hlas nebyl dostatečně nosný a kterému nebylo chvílemi rozumět.

Určitě by bylo hezké, kdybychom zavedli novou tradici a každoročně nějakým výrazným kulturním počinem vzdali hold našemu mučedníkovi a světci Svatému Václavovi i jeho matce Svaté Ludmile. Právě různorodost stylů a srozumitelnost Kumžákova Oratoria by mohla do koncertních síní přitáhnout stejně různorodé publikum, pokud se tato skladba navzdory finanční náročnosti provedení bude v budoucnu hrát. Kvalitních symfonických orchestrů, barokních ansámblů, sólistů a vypravěčů máme v řadách našich těles a umělců dostatek.

Psáno z koncertu 24.9.2015, Smetanova síň Obecního domu, Praha